Unikát jménem Monos: Prazvláštní tříkolka z Vídně našla nový domov v Česku

Motorové tříkolky Monos, které se kdysi vyráběly ve Vídni, představují fascinující kapitolu v historii motorismu. Tyto unikátní stroje, navržené pro rychlou přepravu nákladu, se později staly vzácnými sběratelskými kousky. A jedna z posledních dochovaných tříkolek se nachází dokonce i v Česku, kde přitahuje pozornost nadšenců do historických vozidel. Jaký byl příběh tříkolky Monos a co z ní udělalo výjimečný stroj?             Motoristický svět zná ve své bohaté historii celou řadu prapodivných vozítek. Množství se jich buď vyrábělo pouze krátký čas, nebo se postupem času proměnilo v něco lepšího, výkonnějšího a přineslo to následný užitek, který si od něj jeho tvůrci slibovali. Do této kategorie lze asi zařadit také motorové tříkolky Monos, původně vyráběné ve Vídni. Jedna z posledních dochovaných je u nás v Česku.

S největší pravděpodobností stála za vznikem výroby tříkolky značky Monos, jako možného významného pomocníka přepravy nákladu, myšlenka podporující známé rčení rychle odvezu – rychle přivezu. Původní firmu Monos Fahrzeugwerke AG založil podnikatel Ing. Igo Belletz ve Vídni 19. března roku 1921. Nejprve to byl obchod s motorovými vozidly, malými vozidly a opravnou. Podle portálu Geschichtewiki zde nechyběl ani obchod s technickými předměty.

Ještě před založením společnosti Monos provozoval Ing. Belletz také prodejní místo s výlohou na Porzellangasse 19, kde měl generální zastoupení vozidel NSU. (Neckarsulmer Fahrzeugwerke AG, 1913–1927) pro Rakousko, Maďarsko a Jugoslávii, kde se prodávaly tehdy žádané motocykly NSU.

Belletz se stal generálním ředitelem společnosti Monos, jejíž valná hromada 30. června 1924 rozhodla o tom, že se budou vyrábět motorové nákladní tříkolky a zajistí se pro jejich výrobu tovární hala. Jméno Monos si Belletz dal registrovat jako ochranou známku.

Velkou pozornost vzbudila nově vyrobená nákladní tříkolka Monos s motorovým pohonem, když byla poprvé představena na veletrhu v Rotundě v roce 1925, ve druhém obvodu v Prátru, což byla ústřední budova Světové výstavy ve Vídni v roce 1873. Dostala jméno Monos Schnell-Lieferwagen (rychlá dodávka).



Výroba tříkolek ve vídeňském sídle továrny Monos ale probíhala jen krátce. Výroba se zde zastavila v roce 1928. Není známo, kolik motorových tříkolek bylo ve Vídni vyrobeno. Výrobu následně převzala firma podnikatele Ernsta Krause Krauseco, která produkci přesunula do Berlína, na adresu Herzbergstrasse 104 ve čtvrti Lichtenberg. Bývá také zmiňována adresa na Zimmerstrasse 14/15, která ve 20. letech minulého století rovněž patřila ke čtvrti Lichtenberg.

Ale ani zde se motorové tříkolky příliš dlouho nevyráběly. Konec produkce se v Berlíně datuje podle portálu wikipedia rokem 1930.

Od roku 1929 do roku 1930 se vyráběla motorová tříkolka s označení Monos 200. Ta měla oproti původnímu stroji konstrukci v obráceném gardu. Zde bylo jedno kolo vpředu. Měl výkonnější motor J.A.P., navíc se do některých montoval jednoválcový dvoutaktní motor DKW o zdvihovém objemu 198 kubických centimetrů.

Motor byl tím pádem namontován za přední kolo a poháněl přes řetěz pravé zadní kolo. Vpředu byl stroj vybaven buď jednosedačkou nebo dvousedačku. Design pocházel od Fritze Görkeho, který také navrhl Mollmobil, vyráběný firmou Moll-Werke.

Monos 200 měl být představen na veletrhu v Lipsku v roce 1929. Jednalo se o stroj s třemi sedadly. Zmíněna je kabina do každého počasí a možnost používat vozidlo jako auto i jako dodávku. Motor byl umístěn vně stroje vpravo.

Převodovka měla tři rychlostní stupně. Cena byla 1 425 říšských marek. Uvádí to v knize Die deutsche Automobilindustrie. Eine Dokumentation von 1886 bis heute (Deutsche Verlags-Anstalt, Stuttgart 1974) Hans Christoph von Seherr-Thoss, německý inženýr, novinář a historik.

Jedna z vyrobených motorových tříkolek původní firmou Monos se s veteránskou registrační značkou nachází v Česku. Možnost poznat motorovou tříkolku Monos měli například v minulých letech hned dvakrát motorističtí příznivci na severu Čech.

Nejdříve byl stroj Monos Schnell-Lieferwagen Typ VIII, vyrobený v Rakousku v roce 1927 k vidění při Spořické šedesátce 2023. Do Spořic na Chomutovsku tehdy zavítalo více než padesát automobilových veteránů. Jednalo se o první sraz historických vozidel, pořádaný místním Veteran car clubem a obcí.



Podruhé byla motorová tříkolka Monos vystavena na Autodromu Most při loňské akci The Most Classic, kde byla absolutně nejstarším vystaveným vozidlem. Podle majitele je tato motorová tříkolka s největší pravděpodobností jednou ze tří dochovaných do současnosti.

„Stroj je vystaven v originálním původním dochovaném stavu, kdy na něm byly provedeny jen nejnutnější opravy a úpravy, aby byl zajištěn jeho bezpečný provoz,“ nechal se slyšet na přiložené cedulce o původu stroje majitel tříkolky.

Druhý stroj značky Monos jsme díky webu společnosti Eberharda Thiessena, specialisty na automobilové rarity, nalezli v sousedním Německu, konkrétně v Hamburku. Zde je na několika fotografiích k vidění zrekonstruované nákladní vozidlo, vyrobené v roce 1930. Jeho cena je 29 500 Eur. Údajně třetí existující motorovou tříkolku Monos se nám bohužel nepodařilo nalézt.

Monos Schnell-Lieferwagen

• Vozidlo bez dveří, dvoumístná tříkolka s motorem umístěným uprostřed, tedy před zadní nápravou s pohonem zadního kola.
• Motor zážehový, vzduchem chlazený čtyřtaktní jednoválec J.A.P. o objemu 346 kubických centimetrů nebo 498 kubických centimetrů s karburátorem Pallas.
• Mechanická třístupňová převodovka.
• Vnější rozměry: délka - 3,10 metru, šířka – 1,57 metru, výška – 1,47 metru.
• Pohotovostní hmotnost 370 kilogramů, maximální rychlost 40 kilometrů v hodině.
• Vpředu tuhá náprava a podélná listová pera, vzadu podélný závěs a podélné listové pero, přední brzdy bubnové, zadní brzda také bubnová.
• Řidič seděl vzadu na sedle. V některých verzích bylo za ním druhé sedlo pro spolujezdce.
• Vpředu byla buď plošina nebo bedna na zboží, jak uvádí v knize 100 Jahre auf 3 Rädern automobilový historik Michael Wolff Metternich (1920 - 2018).