Renovace auta ho stála jako nová Oktávka. Rezavý Triumph však proměnil v klenot

Renovace historických automobilů je pro mnohé nadšence vášní, která přesahuje pouhou investici. Lukáš Pařil z Letovic se této zálibě věnuje již 15 let, kdy si pořídil svůj první veterán - Triumph TR4. Od té doby se jeho sbírka rozrostla a on zná každý vůz do posledního šroubku. Jak náročná je pro něj cesta od nákupu veterána až po jeho kompletní renovaci? A kolik peněz ho jeho koníček stojí?  Renovace historických automobilů je pro mnohé spíš srdeční záležitostí než otázkou praktičnosti nebo návratnosti investic. Jedním z nadšenců, kteří svůj čas zasvětili obnově veteránů, je i Lukáš Pařil z Letovic. Před patnácti lety si pořídil svůj první historický vůz – Triumph TR4. A následovaly další auta. Každé z nich zná do posledního šroubku.

Lukáš Pařil odstartoval svoji dráhu renovací veteránů koupí v Česku opravdu netradičního auta. „Můj první veterán? To byl právě Triumph. Pořídil jsem ho před 15 lety v Holandsku. To jsem ještě netušil, do čeho jdu,“ směje se teď s odstupem času Lukáš Pařil.

„Jednoho dne jsem ho viděl na internetu a přiznávám, že rozhodnutí bylo trochu vabank. Až na místě se totiž ukázalo, že vůz je v horším stavu, než jak vypadal na fotkách,“ vzpomíná Lukáš Pařil.

Tehdy ho vyšlo pořízení anglického elegána na 150 000 korun. Renovace historických vozidel je vždycky velkým dobrodružstvím. Člověk obvykle neví, co ho čeká.

Když už si člověk pořídí auto, které má najeto víc než rodinná škodovka, je jasné, že nebude stačit jen přeleštit lak. „Ze začátku si člověk říká, že jen opraví pár drobností a bude hotovo. Ale pak zjistí, že je potřeba to a tamto. A najednou se přistihne, že auto kompletně rozebírá,“ směje se Lukáš Pařil.

„Věděl jsem, že karoserii a podvozek bude nutné opískovat, protože teprve pak se ukáže pravý stav plechařiny. Když jsem viděl, co se ukrývá pod vrstvou rzi, bylo jasné, že mě čeká hodně práce,“ říká nadšenec do anglických vozů. Vůz tedy vyžadoval další a nemalé investice. Lukáš Pařil se pustil do kompletní renovace od karoserie až po motor.

„Rozebral jsem ho doslova do posledního šroubku. Byla z něj taková větší krabice na šroubky,“ směje se a dodává: „Tento přístup je podle mě jediný správný. Pokud chcete veterána opravdu udělat pořádně, musíte ho rozebrat celý. Polovičatá řešení nemají smysl.“

Automobil je poháněn řadovým čtyřválcem o objemu 2,2 litru. I ten prošel generální opravou. „Kompletně jsem repasoval motor, převodovku, nápravy,“ doplňuje podrobnosti z renovace. A aby navýšil výkon, instaloval dvojité karburátory Weber. „Díky nim má motor výkon zhruba 130 koní. Standardně měl motor něco kolem 105 koní, ale díky těmto úpravám je auto daleko živější,“ říká Lukáš Pařil.



Podvozek byl opískován a nalakován speciální černou antikorozní barvou. Důkladnou renovací, včetně nového lakování, prošla také karoserie. „Původně byl vůz černý, ale rozhodl jsem se pro ikonickou British Racing Green, typickou barvu pro britské závodní vozy. Je to prestižní barva, která vozu sluší,“ říká.

Interiér byl obnoven do původního stylu. „Čalounění jsem nechal udělat na zakázku u specialisty v Česku. Výsledek předčil má očekávání,“ pochvaluje si.

S díly to prý není tak hrozné, jak by našinec očekával. Díly na renovaci sháněl převážně v Anglii, kde je díky popularitě vozů Triumph s náhradními díly stále velký trh. Renovace zeleného krasavce se během let vyšplhala na více než 500 000 korun.

„Když to sečtu, auto mě stálo dohromady asi 650 000 korun. Není to levný koníček, ale stálo to za to,“ říká Lukáš Pařil.



Triumph je v Česku poměrně raritní značkou. Na otázku, proč si vybral zrovna tento vůz, odpovídá s nadhledem: „To je taková značka, kterou tady skoro nikdo nezná. V republice je nás asi třicet. Jsem prostě rád, že jsem trochu za exota.“

Jeho vůz je levostranný, což je na českých silnicích výhodou. Se svým Triumphem jezdí hlavně pro zábavu.

„Na srazy veteránů moc nejezdím, auto používám spíš na víkendové projížďky nebo výlety s manželkou. Je to skvělý pocit řídit něco, co jste si sami postavili. Manželka má pro mou zálibu pochopení, i když po 15 letech renovací začíná lehce ztrácet trpělivost. Tak teď spíš užíváme to, co máme,“ usmál se Lukáš Pařil na závěr.