Vůz byl zakoupen z Německa jako ojetý. Měl jsem kdysi Opel Omega A a byl jsem moc spokojený. Kdybych se rozhodoval na základě recenzí, tak bych si ho nikdy nekoupil. Ale moc se mi líbil, byla to moje srdcová záležitost.

Po Omeze jsem nikdy moc netoužil, jak by řekl klasik, tak dlouho jsme se hledali, až jsme na sebe zbyli. Výběr tohoto auta byl vcelku jednoduchý. Měl jsem málo peněz a potřeboval jsem opravdu velké auto.

Vůz jsem koupil v roce 2006 za velmi příznivou cenu. Je v plné výbavě s koženými sedadly. Nikdo ho prostě nechtěl. 3,2 litru benzín s automatickou převodovkou není příliš žádaný.

Vůz jsem si pořídil za účelem omlazení vozového parku (tehdy) a navíc Omega se mi vždy líbila. Tady se naskýtal elegantní kombík s motorem, co dobře šlape a má 'dospělácký' zvuk.

Po prodeji Peugeota z osobních důvodů jsem zatoužil po velkém, ale ne příliš drahém autě, které bude relativně dobře vypadat. V bazaru jsem objevil moji Omegu.

Náhon na zadek, samosvorný diferenciál (dodávaný pouze s automatem) a tlačítko Sport - driftovat se dá jedna radost.

Pro mne je praktičtější než mé předchozí novější vozy, které stály několikrát více a takový komfort a praktičnost nenabídnou. Pouze škoda motoru, který u omegy není tak živý.

Opel Omega B je dle jeho uživatele dobrá volba: „Je vhodný na podnikání ale i na cesty s rodinou, tak proč tento známý, ale zároveň i jedinečný automobil nepořídit za relativně směšnou cenu.“

Omega je, dle uživatele, velké auto které dost snese. A k tomu přidává zajímavý početní postřeh o velikosti kufru. „Když jsem se stěhoval, tak se do auta (složená zadní sedadla) vešlo 22 banánovek.“

Za ty prachy je Omega naprostá bomba! Až na tu korozi je to fakt držák... Věc, kterou dodnes nechápu je to, že Omegy Béčkové generace se dnes prodávají za směšné ceny.

Omega A je za ty prachy kus auta s docela obstojnou výbavou a držákem motorem. Pokud má někdo rodinku o pěti lidech a nechce do auta přehnaně investovat, tak je to auto k nezaplacení.

Omegu jsem si pořídil jako své první auto. Potřeboval jsem něco pohodlného na dlouhé trasy, přičemž velikost kufru u mě nehrála první roli jako v každém odborném časopisu.

Auto jsem koupil od kolegy. Znal jsem původ a hlavně zacházení s vozem. S každou maličkostí kolega ihned odjel do autorizovaného servisu. Auto bylo v naprostém pořádku. Neměl jsem tedy obavy o nějaký špatný kup.

Opel Omega - nejluxusnější auto chudého studenta. Pořizovací cena těchto vozů je nízká, já jsem auto koupil za 6 000 Kč. Svými kvalitami však může omega i po 200 tisících km hravě konkurovat novému autu do půl milionu Kč.

Původně jsem chtěl Mazdu Xedos, ale nakonec jsem se rozhodl pro Opel Omega B 2.5 V6. Stála 93 000 Kč a má maximální možnou výbavu, včetně paměti na sedačky a na všechna tři zpětná zrcátka.

Rozhodl jsem se pro recenzi tohoto u nás podceňovaného, avšak až na určité chyby dobrého vozu. Dá se pořídit za dobrou cenu v dobrém stavu, což se třeba o značce VW říci nedá. Toto vozidlo jsem zakoupil jako dovoz z Německa.

Jsem s omegou moc spokojený, chtěl bych si už koupit nové, je to už devět let staré auto, ale je mi líto ji prodat. Škoda, že nedělají nový model. Jak si do ní sednu a jedu, nemám jedinou výhradu proti a fakt se mi na ní dobře jezdí.

Auto jsem koupil cca před rokem za poměrně dobrou cenu, ale časem jsem zjistil, že ta cena zhruba odpovídala stavu vozidla. Nebylo to sice nijak hrozné, ale nedalo se o tom autě říct, že je naprosto vpořádku.

Jsem obdivovatelem rychlých a bezpečných vozů. Proto moje volba na jaře 2005 padla na poměrně velký Opel omega B po faceliftu, mezi veřejností spíše označovaný jako model C.

Omegu jsem koupil jako dobře ojetou od kamaráda, který mimochodem pak zakoupil Omegu kombi 3,0. Kromě klasických výměn brzdováho obložení, tlumičů, rozvodového řemene, čepů, apod. je auto bezporuchové.