Nejhezčí moderní kombi umí i příjemně jezdit: Test nové generace Opelu Astra ST

V recenzi dieselové verze nové generaci Astry Sportstourer jsme se důkladně věnovali zavazadlovému prostoru, sedačkám i odpružení. V některých ohledech novinka obstála skvěle, ale objevili jsme i některé slabší stránky. Kombi, přes stále rostoucí oblibu vozů kategorie SUV, se stále na českém trhu prodávají poměrně dobře. Jejich nejmenší kategorie už po skončení výroby Fabie Combi vyhynula, v kategorii nižší střední třídy je jich ale v nabídce klasických automobilových značek stále ještě poměrně hodně. Poslední novinkou v této kategorii, pokud nepočítáme faceliftované modely, je nyní Opel Astra ST neboli Sports Tourer.

Na to, jak vypadá v atraktivní červeno-černé kombinaci, se můžete podívat do naší komentované fotogalerie.Je samozřejmě odvozený z hatchbacku, který je na trhu již od loňska. Oproti němu s ale prodloužil o více než čtvrt metru. Zajímavé je, že se měnil nejen zadní převis, ale také rozvor. V porovnání s minulou generací pak je Sports Tourer o sedm centimetrů delší.

I díky tomu, že střecha se začíná k zemi svažovat již za koncem předních dveří, vypadá toto kombi současně velice sportovně i elegantně. Toto řešení má ale také vždy druhou stranu mince. A tou je fakt, že do prostoru, který je nad shrnovacím platem zavazadelníku, se už toho moc nevejde.

Představení vozu na videu najdete zde:

Testovaný exemplář navíc ještě opticky snižovala kontrastní černou barvou lakovaná střecha, která tak ladila jak se stejně zbarvenými disky kol, tak i výplní přídě a logy a i nápisy na karosérii.

Designéři navíc přidali další záležitosti, které oku většiny motoristů lahodí. Mám na mysli třeba široká a úzká zadní světla, ojedinělý způsob řešení třetího brzdového světla, které je na střešním spojleru umístěné takzvaně na výšku nebo ostrý zlom uprostřed kapoty. Celkový dojem zaujal nejen moji osobu, ale také mnoho lidí na místech, kam jsem s autem zavítal.

Interiér na první pohled působí možná až příliš stroze. Jenže, je současně i velmi účelný. Palubní deska je natočena směrem k řidiči, takže ten snadno dosáhne na všechny ovládací prvky. Ty jsou podle mého soudu ideálním mixem mezi digitální a klasickou analogovou érou. Takže, nadále máte v Astře možnost zeslabit rádio klasickým knoflíkem, rychle upravit teplotu klimatizace pomocí klapky nebo zapnout vyhřívání sedačky. Pro to už sice není není k dispozici klasický fyzický ovladač, ale pod displejem je dotyková ploška s jasně definovaným symbolem. Vypnout asistenta pro udržování vozu v jízdním pruhu ale už musíte udělat dvojklikem po předcházející volbě příslušného menu displeje.

Naprosto úžasné jsou v Astře přední sedačky. Ty, jak je u této značky již dlouho obvyklé, mají atest od asociace ortopedů. Navíc jsou teď opatřeny také hlavovou opěrkou s možností nejen výškového, ale také podélného posunu.

Bohužel, o poznání hůře se sedí vzadu. Tam jsou poměrně krátké sedáky a místa před koleny je pro lidi s výškou nad sto osmdesát centimetrů docela málo.

Zřejmě to padlo za oběť snaze zvětšit zavazadelník. Jeho objem se tak dostal těsně pod hodnotu šesti set litrů, což už je dobrá hodnota.

Potěšily mě přihrádky na bocích, možnost sklápět sedačky zatažením za páčku na bocích kufru, i dvojitá podlaha s organizérem pod ní. Navíc je tento díl možné zavěsit za horní okraj zavazadelníku nebo z něj vytvořit přepážku oddělující od sebe jednotlivé části nákladu.

A z hlediska možnosti postupného zvětšování tohoto prostoru je vynikající rozdělení zadního opěradla na tři části.

Testovaný vůz poháněl čtyřválcový turbodiesel. Mimochodem, Opel nadále náleží ke značkám, které dávají zájemci na výběr jak klasický zážehový motor, tak i agregát spalující diesel. Případně lze zvolit plug-in hybridní verzi nebo plně elektrický pohon.

Diesel se vždy pojí s automatickou převodovkou, takže zájemce musí zaplatit o dost vyšší částku než v případě volby zážehového motoru s manuálním řazením. Na druhou stranu, získá pak dojezd, který podle mé zkušenosti na jedno natankování nádrže s kapacitou 52 litrů vystačí na zhruba 800 kilometrů. Z toho lze odvodit, že dlouhodobá spotřeba bude někde mezi šesti a sedmi litry.

Diesel je sice po nastartování docela hlučný, ale po pár minutách už je jeho klapot velmi decentní. Cestování zpříjemňuje i podvozek, který je tuhý tak akorát. To znamená, že omezí náklony karosérie v zatáčkách a zhoupnutí po najetí třeba na zpomalovací retardér na minimum, ale zase nezpůsobí bolesti zad svojí přílišnou prkenností.

Potěšila mě hladce a správně řadicí osmistupňová převodovka, které není třeba pomáhat saháním na pádla u volantu. Také brzdy reagují v přímé úměře s tím, jak moc řidič tlačí na jejich pedál.

Potenciál motoru postačuje na svižnou jízdu a bezpečné předjetí pomalých vozidel, reakce na plyn však není v běžném režimu Normal (na výběr je pak ještě Sport případně Eco) nejbystřejší.

Karosérie: pětimístné pětidveřové kombi

Motory: Zážehový přeplňovaný tříválec 1,2/110-130 koní – 5,6-5,9 l, vznětový přeplňovaný čtyřválec 1,5/130 koní – 4,9 – 5,1 litru, plug-in hybrid/180-225 koní – 1,3 litru

Převodovka: šestistupňová manuální, osmistupňová automatická

Vnější rozměry: 4642x1860x1480mm

Rozvor: 2732 mm

Zavazadlový prostor: 597/1634 l

Max. rychlost: 199-235 km/hod

Zrychlení: 7,6 – 11 s

Ceny: od 599 990 Kč