Když se řekne Spitfire, tak si každý hned představí legendární britskou stíhačku z období II. světové války. Ale asi jen zasvěcení vědí, že se ve Velké Británii vyráběl i oblíbený sportovní vůz se stejným názvem. Na trh jej uvedla automobilka Triumph patřící pod koncern British Leyland. Zajímavý roadster se vyráběl osmnáct let.
O ČEM SE V ČLÁNKU DOČTETE
Stejně, jako u celé řady dalších zajímavých nebo úspěšných aut, cesta vozu Triumph Spitfire, který byl ve své době velice populárním roadsterem, za jeho uživateli nebyla zrovna jednoduchá.
Firma Standard – Triumph od roku 1956 pracovala na výrobě nového vozu, který se dostal na trh o tři roky později po názvem Herald. Protože měl oddělenou karosérií od podvozku, umožnilo to firmě vyrábět bez vysokých nákladů a bez nutnosti změn na výrobní lince různé varianty karoserie na společném základě.
Projekt Bomba od návrháře Michelottiho
V roce 1958 se na trh dostal konkurenční malý sportovní roadster Austin-Healey Sprite navržený Donaldem Healeym, který okamžitě vzbudil zájem, což samozřejmě neuniklo obchodníkům Triumphu. Firma tedy začala s vývojem nového otevřeného sportovního vozu, který měl být lepší než Sprite.
První prototyp na základě Heraldu byl pojmenován „Bomba“ a vytvořil jej v roce 1958 italský návrhář
Giovanni Michelotti. Na jaře roku 1960 ale šly prodeje na domácím trhu dramaticky dolů a v listopadu se zjistilo, že se firma dostala do červených čísel.
Historie vozu Triumph Spitfire:
V té době se výrobce nákladních vozů a autobusů
Leyland poohlížel po možnosti expanze na automobilovém trhu a ekonomicky slabá společnost Standard - Triumph se tak stala poměrně snadným cílem. Ještě v prosinci Leyland firmu ovládl a v průběhu dubna 1961 nad ní převzal plnou kontrolu.
V průběhu převzetí byl projekt „Bomba“ zastaven a prototyp skončil kdesi v koutě konstrukční kanceláře, kde jej někdy v polovině roku 1961 objevil ředitel Leylandu. Tomu se zalíbil a dal projektu okamžitě opět zelenou. Píše o tom například australský měsíčník
TRaction.
Veřejnosti byl vůz představen při Motor Show 1962
Triumph Spitfire, jak byl vůz nakonec pojmenován, byl zkonstruován na zkráceném podvozku Triumphu Herald bez bočních členů. To umožnilo návrhářům vůz značně snížit a posadit sedačky zcela na kraj podvozku. Vzhledem k chybějícím bočním členům musely být zesíleny prahy. Konstruktéři také zohlednili výtky k nedostatečné tuhosti šroubované karosérie Heraldu a Spitfire dostal karosérii svařovanou, připevněnou k podvozku dvanácti šrouby.
Praktická vlastnost kapoty Heraldu, která se otevírala vpřed i s blatníky a poskytovala tak skvělý přístup k motoru a přední nápravě, zůstala zachována i u Spitfiru.
Veřejnosti byl vůz představen v říjnu 1962 na londýnské Motor Show a zde bylo také poukázáno na to, že jméno Spitfire si vypůjčil od legendární stíhačky Supermarine Spitfire navržené ve třicátých letech.
Triumph Spitfire na srazu historických vozidel v kanadské Ottawě., zdroj: Wikimedia Commons, Bull-Doser, volné dílo
Byl o něco dražší, než konkurent
Cena prvního modelu Spitfire 4, číslo 4 bylo odvozeno od čtyřválcového motoru, byla stanovena 641 liber, což bylo o 54 více než u konkurenčnho Spritu. Jenže byl to na svou dobu dobře vybavený lehký a hbitý sportovní vůz a prodával se poměrně dobře nejen v Evropě, ale i ve Spojených státech. První se vyrobylo 45 tisíc kusů.
V roce 1964 představil konkurenční BMC nový Austin Healey Sprite a MG Midget a jako odpověď na úspěšný Spitfire je vybavil stahovacími okny a kufrem.
V březnu 1965 Triumph odpověděl inovovaným Spitfirem Mk2 s výkonnějším motorem a ventilovým rozvodem. Na podlaze v kabině se místo gumového potahu objevily koberce a odkrytý plech na vnitřní straně dveří zakrylo nové obložení. Typu Mk2 bylo vyrobeno 37 tisíc kusů.
S pevnou střechou a další inovace
Od roku 1966 se pod názvem Triumph GT6 začala vyrábět i od Spitfiru odvozená verze s pevnou střechou, jež byla vybavena silnějším dvoulitrovým šestiválcem.
V dalších letech přišly další vylepšené varianty vozu. V roce 1970 byla výrazně upravena karosérie Spitfiru. Kapota nového modelu MkIV byla vyčištěna od ozdobných lišt a chromovaných obrouček kolem světel. Dále dostala černou plastovou mřížku a spodek nárazníku. Na dveřích se objevily modernější kliky, zvětšilo se zaoblení oblouků nad zadními koly, o 5 centimetrů se zvýšilo přední okno, jehož rám se stal součástí konstrukce a nebylo jej možno již demontovat.
Zadní nárazník byl jednodílný namísto děleného jako u předchozích typů. Sluneční clony, bezpečnostní pásy a topení se již nenabízely jako volitelná výbava, ale byly standardní. Dva roky před ukončením výroby modelu MkIV byl uveden pro americký trh ještě vůz s motorem o obsahu 1493 kubických centimetrů a s karburátorem Zenith Stromberg.
Poslední vyrobený kus vozu Triumph Spitfire z roku 1980 skončil vystavený v British Motor Museum., zdroj: Wikimedia Commons, Mark Brown, CC BY-SA 2.0
Poslední Spitifre byl žlutý a šel rovnou do muzea
Do velkých akcí se již British Leyland s modelem Spitfire ale nepouštěl. Původně se počítalo s tím, že by se vůz udržel ve výrobě do roku 1982, ale kalifornské emisní limity a skutečnost, že se nadpoloviční většina produkce prodávala právě v Kalifornii, způsobily konec Spitfiru už v roce 1980.
Poslední vyrobený Triumph Spitfire ve žluté barvě ze srpna roku 1980 nešel vůbec do prodeje, ale byl rovnou převezen do muzea British Motor Heritage v Gaydonu.
Spitfiry na závodních tratích
Spitfiry byly oblíbené jako závodní při pouličních a rally podnicích. Mají na svém kontě řadu trofejí z národních mistrovství sportovních vozů
SCCA.
V roce 1964 se holandsko - britská posádka
Rob Slotemaker – Terry Hunter s Triumph Spitfire zúčastnila rally Tour de France a skončila na celkovém 15. místě a na desáté pozici ve třídě GT.
Druhé místo při rallye v Ženevě
Vůz Spitfire vyhrál ve své třídě rallye v Ženevě v roce 1964 a celkově posádka britsko – švýcarská posádka
Terry Hunter a Patrick Lier skončila na druhém místě. Druhá posádka jedoucí s vozem Triumph Spitfire, kterou tvořili Švýcaři Jean Jacques Thuner a John Gretener, dojela celkově pátá a ve své třídě obsadila druhé místo. V roce 1965 vyhrál Spitfire svou třídu při
Alpské rally.
Vítězství v Le Mans a start na Rallye Monte Carlo
Spitfire má na kontě i vítězství ze závodu
24 hodin Le Mans ve své třídě 1.15 v roce 1965. Zasloužila se o to švýcarsko – finská posádka Jean Jacques Thuner a Simo Lampinen, která skončila celkově třináctá. Hned za ní na celkovém čtrnáctém místě a pro druhé místo ve stejné třídě si dojela belgicko – francouzská dvojice Claude Dubois a Jean – Francois Piot.
Simo Lampinen s Triumphem Spitfire při Rallye Monte Carlo 1965., zdroj: Wikimedia Commons, Scuderia Naftalin, volné dílo
Ve stejném roce byli Boby Slotemaker s Alanem Taylorem čtrnáctí při Rallye Monte Carlo. Simo Lampinen s Jirky Ahavaou skončil na 24. místě. Třetí posádka na Triumphu Spitfire, kterou tvořili Jean Jacques Thuner a John Gretener dojela na celkovém 28. místě.
Triumph Spitfire ve filmech a seriálech
Automobil Triumph Spitfire si zahrál nebo se objevil v celé řadě filmů a televizních seriálů. Ať už více či méně známých. Ostatně obrázek o tom, kde všude se objevil přináší portál
Internet Movie Cars Database . Podívejte se s námi na některé z těch známějších.
Vůz červené barvy Triumph Spirtifre Mk2 si zahrál v roce 1966 v televizní sci-fi sérii Doctor Who, která se natáčela v letech 1963 až 1989. Bílý roadster Spitfire Mk3 z roku 1967 si zase zahrál v seriálu Monty Python´s Flying Cirkus z let 1969 až 1974, v epizodě dvanáct.
Triumph Spitfire z roku 1975 na setkání veteránů v Lethbridge v Kanadě., zdroj: Wikimedia Commons, Dave_7, CC BY-SA 2.0
Triumph Spitfire Mk3 z roku 1967 by použit v jedné z italských komedií o úředníkovi Fantozzim, konkrétně vy filmu z roku 1976 Druhý tragický Fantozzi s
Paolem Villaggiem v hlavní roli.
Spitfire Mk3 z roku 1969 v úpravě Bermuda Hardtop zase dostal malou roli v populárním seriálu britském Profesionálové, a to ve čtvrtém dílu třetí série. Žlutě zbarvený Triumph Spitfire Mk IV z roku 1972 se s blondýnou za volantem zase objevil v prvním dílu páté řady.
Triumph Spitfire Mk3 z roku 1970 si zahrál v 57. dílu německého seriálu Der Kommisar nebo v americkém seriálu Magnum, kde byl bílý vůz k vidění v druhé sérii, v dílu číslo 20. Nebo v německém seriálu Kobra 11, ve 39. díle čtvrté řady.
Vůz Triumph Spitfire měl také svou roli v německém filmu Únos aut, v originálu Car-napping – bestellt – geklaut – geliefert, z roku 1980. Kriminální komedie režiséra Wigberta Wickera vychází z tradičního motivu lupiče-gentlemana. Děj se odehrává v Paříži, Salcburku a na Sicílii a ve filmu účinkují i další tehdejší populární automobily jako
Porsche 911 nebo
Isdera CW311. Českou premiéru měl film v roce 1987, hlavní postavu daboval
Jiří Schmitzer.
Za 18 let, tedy v období od roku 1962 do roku 1980, co se vůz
Triumph Spitfire vyráběl, bylo v pěti základních sériích vyrobeno přibližně 315 tisíc kusů. Uvádí to portál
Triumph Spitfire 1500.