Před šedesáti lety se zastavila produkce posledního modelu s karosérií kabriolet v historii značky Škoda. Místo na výrobních linkách v závodě Kvasiny musela uvolnit Octavii kombi. V současné době jsou tyto malé vozy umožňující jízdu s otevřeným nebem nad hlavou velmi ceněným sběratelským artiklem.
V ČLÁNKU NAJDETE
Auto, který svými tvary nápadně připomíná známý
kabriolet Škoda Felicia, se původně začalo vyrábět v pobočném závodě mladoboleslavské automobilky v Kvasinách jako Škoda 450.
V padesátých letech bývalo totiž obvyklé, že se jednotlivé modely této značky označovaly čísly. Nejprve šlo o čtyřmístná (například Škoda 1200), posléze se přešlo na třímístné. Rozklíčovat vše šlo poměrně snadno. První číslice signalizovala počet válců, další dvě pak výkon pohonného agregátu.
Jak na Škodu 450, tak i na další vývojové varianty Felicií se můžete podívat v naší komentované fotogalerii.Ovšem na počátku roku 1959, jak tehdy psal podnikový časopis Ventil, se o přejmenování dvou vozů zasloužila propagační referentka paní Bošková.
Škoda 440 (lidově zvaná Spartak) se tak změnila na Octavii, Škoda 450 se nově označovala jako typ Felicia. Zjevně měla přinášet svým majitelům štěstí, protože toto jméno je odvozeno od latinského výrazu Felicitas.
Příběh jedné z renovovaných Felicií:
Pro samotnou automobilku ovšem pojmenování přineslo i jisté obtíže. Jak totiž vzpomíná ve svém článku pro magazín Automobil spisovatel a znalec tuzemské automobilové historie Jan Tuček, bylo poté nutno vyřešit spor o používání jména se švýcarským výrobcem podprsenek. Údajně každý rok směřovala z Mladé Boleslavi na konto této textilní firmy částka odpovídající v přepočtu 30 tisícům korun.
Iniciativa zaměstnanců v Kvasinách
Vývoj tohoto kabrioletu, který je postavený na technických základech původní Škody 440 - Spartak - zahájili tak trochu svévolně pracovníci závodu Kvasiny. Přišlo jim totiž líto, že Škoda po ukončení produkce modelů 1101/1102 Tudor v roce 1952 žádný otevřený vůz nenabízí.
Jejich výtvor se prezentoval již v roce 1956 na brněnském strojírenském veletrhu ve formě prototypu Škoda 440 Export. Sériová výroba pak začala o dva roky později. Je nutno říci, že tvar karosérie se opravdu vydařil. Navíc vůz vypadal velmi přitažlivě i s nataženou plátěnou a ještě více s nasazenou pevnou laminátovou střechou. Ty se postupně dělaly ve dvou verzích. Původní typ se označuje jako krátký.
Technika ještě vycházela z mezitypu 440 - Spartak. Tedy celokovová karosérie byla připevněna na robustní páteřový rám podvozku. Vpředu umístěný motor poháněl kola zadní nápravy. Původně byla přední kola odpružena listovým perem, od ledna 1959 pak už se k lichoběžníkovým nápravám montovaly i spirálové pružiny a teleskopické tlumiče.
Právě změna přední nápravy (společně s jiným předním nárazníkem, přestěhováním řadicí páky od volantu na podlahu a dalšími drobnými úpravami) pak přinesla také výše popsanou změnu názvu.
Felicia se prezentovala prakticky na všech významných automobilových světových veletrzích. Počínaje Ženevou, přes Lipsko až třeba po New York. Dokonce si ji mohli na vlastní oči prohlédnout také návštěvníci výstav v Jižní Americe či Africe. Prakticky všude vzbudila zasloužený zájem.
V roce 1960, kdy se Felicií historicky vyrobilo nejvíce (celkem 4210 kusů), jich do zahraničí z tohoto počtu směřovaly tři čtvrtiny. Portál
Škoda Storyboard uvádí, že mezi prominentní zákazníky patřil i kanadský hokejista
Maurice Richard, po kterém je dnes pojmenována cena, která se v soutěži NHL uděluje nejlepšímu střelci po odehrání základní části.
Za další rok (v březnu 1961) se představila další úprava Felicie. Vlastně šlo o facelift, během něhož vůz dostal na záď tehdy módní křidélka. Také se tím řešil jeden problém, který u dřívějších verzí trápil majitele. Tedy krádeže paliva. Nyní už byl tankovací otvor skryt pod víčkem, které se muselo nejdříve odjistit uvnitř auta.
Vytlačila ji Octavia Combi
A úplně poslední verzí se v roce 1962 stala Felicia Super. Místo jedenáctistovky dostal do motorového prostoru zážehový atmosféricky plněný čtyřválec se zdvihovým objemem válců 1,2 litru. Výkon pohonné jednotky, které dodávaly směs paliva dva karburátory, stoupl na 55 koňských sil a maximální rychlost vzrostla na 135 kilometrů v hodině.
V té době se už ale v Kvasinách připravovalo zahájení výroby Octavie Combi. Na tento produkt nakonec Felicia doplatila. Její produkce se postupně na úkor právě praktičtěji zaměřené utlumovala. Poslední kusy Felicií byly dokončeny ještě před koncem roku 1964. Zájem by o ně byl i v zahraničí stále velký, ale nebyly peníze na rozšíření výrobních zařízení v Kvasinách tak, aby se mohly dělat souběžně oba typy.
Od té doby už Škoda nikdy ve vlastních továrnách žádný kabriolet sériově nevyráběla.