Courier teď svůj dodávkový charakter umně maskuje. První jízda s novou generací

V okolí Barcelony jsem zkoušel novou generaci nejmenšího užitkového vozu Fordu. Nový Courier bude mít spoustu verzí i typů pohonu a osobní provedení teď nepochybně uspokojí i rodiny s aktivním způsobem trávení volného času. Fiesta je pryč, doba Fordu Focus také jednou skončí. Poté se nejmenším novým rodinným osobním vozem, který je k mání jak se spalovacími motory, tak rovněž s elektropohonem, stane nová generace modelu Courier.

V okolí Barcelony jsem s tímto modelem již mohl absolvovat první desítky testovacích kilometrů v rámci mezinárodní novinářské prezentace tohoto vozu. K dispozici byly jak čistě osobní verze, tak i užitková dvoumístná varianta.

Obě si můžete prohlédnout v naší komentované fotogalerii.V létě přibude také kombi, které se rovněž nazývá doublecab. Bude mít dvě řady sedaček, ale tu druhou půjde sklopit a přepážku přemístit tak, aby vznikl podobně dlouhý nákladový prostor jako v klasické skříňové variantě. A nakonec se v příštím roce dočkáme také plně elektrických variant.

Aby bylo jasno – Courier je sice nejmenším užitkovým Fordem, ale malé auto to rozhodně není. Na délku totiž měří 4337 milimetrů, široký je 1976 a vysoký 1817 milimetrů. Oproti minulé verzi stejnojmenného vozu, který po technické stránce vycházel z osobní Fiesty, je třeba rozvor delší o 203 milimetrů a samotná délka o 180 milimetrů. Také šířka narostla o podstatných 112 milimetrů.

Z toho logicky profituje vnitřní prostor. Nejlépe to dokumentuje nárůst objemu nákladového prostoru o plnou čtvrtinu. Pojme nyní předměty s objemem až 2,9 m3. Ložná plocha má délku 180 centimetrů a lze na na ni položit dvě europalety. Ten, kdo chce přepravovat delší věci, může je otvorem v přepážce prostrčit do prostoru řidičova spolujezdce. Pak lze převážet třeba trubky nebo žebřík s délkou do 260 centimetrů.

Možná ještě důležitější je navýšení užitečné hmotnosti. Za příplatek bude k mání varianta s upravenými pružinami, která v závislosti na motorizaci a výbavě uveze náklad těžký až 845 kilogramů. My jsme měli testovací auta zatížená bednou s hmotností 200 kilogramů v nákladovém prostoru. S takovým vozem je (při respektování toho, že se jedná o dodávku), radost jezdit. Potěšilo výborné odhlučnění, poddajné odpružení, které nezaskočily ani rychleji přejeté zpomalovací retardéry, a také vynikající řazení převodovky. Výkon motoru postačoval i na předjíždění pomalejších vozidel. Zvyšující se tempo ale samozřejmě má vliv na spotřebu. Přece jen vysoké auto klade poměrně značný aerodynamický odpor a s benzinovými verzemi budou uživatelé dlouhodobě jezdit za zhruba 7 - 8 litrů s dieselovou dodávkou zhruba o litr úsporněji.

Při testovacích jízdách jsem si pochvaloval oba typy převodovek - tedy jak průběh změn převodových stupňů pomocí páky té manuální, tak i počínání samočinného ústrojí. Zatímco řidič verze, do které se tankuje nafta, musí vždy řadit jednotlivé převodové stupně manuálně, v případě silnější varianty zážehového motoru (výkon činí buď 100 nebo 125 koní) si je možné zvolit také sedmistupňovou dvouspojkovou automatickou převodovku.

Tu jsem ale zkoušel až ve „vymazlené“ osobní variantě Active. Tato varianta může (za příplatek a pouze u některých odstínů barev) dostat kontrastně lakovanou střechu. Je pravda, že v takovém případě už nový Courier rozhodně nepřipomíná dodávku. Spíše bych toto auto mohl označit něco mezi SUV a MPV.

K dispozici jsou vždy jen dvě řady sedaček. Zavazadlový prostor má za druhou řadou objem pod platem 570 litrů, ale zadní opěradla (jsou rozdělena v poměru 40:60) lze buď složit na sedáky nebo celou lavici překlopit směrem dopředu. Pak už toho můžete za řidiče s spolujezdce naložit opravdu hodně.

Spoustě lidí bude vyhovovat, že se sedí poměrně vysoko, což je řešení zvolené i kvůli budoucímu možnému uložení vysokonapěťové baterie pod sedadla. Interiér působí příjemně uspořádáně a je v něm spousta možností pro uložení drobností i větších předmětů. Nechybí například plato pod střechou. Líbila se mi speciální kapsa vedle levé nohy předního spolujezdce. Do ní jde uklidit například tablet nebo notebook. Také v kufru jsem objevil chytrá řešení. Třeba z boční stěny se vyklápí jakýsi šuplík, jsou tu i další kapsy pro uložení povinné výbavy a dalších věcí. Nákupní tašky se dají zavěsit na háčky.

Řidič má z auta dobrý výhled skrze obrovské čelní sklo. Jeho sloupky nejsou zbytečně široké a slepý úhel při pohledu šikmo vpřed je tedy poměrně malý. Nejproblematičtější je (jak už to bývá standardem v mnoha nyní na trh uváděných vozech) způsob ovládání klimatizace. Její menu se sice dá vyvolat stiskem tlačítka pod centrálním displejem, ale pak už musíte žádanou teplotu navolit pohybem prstu po svislé liště. Podobně se vypínají pro vás nežádoucí elektroničtí bezpečnostní asistenti, volí rozhlasová stupnice a nastavuje cíl do navigace.

Klasické fyzické tlačítko (pokud si odmyslíme to startovací a dalších několik pro zapínání vyhřívání skla, parkovacího asistenta nebo spínače varovných světel) je na palubní desce jediné – pro zesilování hlasitosti audiosystému. Jinak je výbava zejména této varianty Active hodně dobrá. Nechybí například navigace, zadní parkovací kamera, adaptivní tempomat, startování tlačítkem, bezpečností asistenti varující před vozidly v mrtvém úhlu a spousta dalších.

Zkoušený exemplář dostal navíc příplatkovou sadu Winter. Ta se v Česku prodává za sympatických 7 700 Kč a obsahuje jak vyhřívání, předních sedaček, tak i volantu a dokonce čelního skla. Plně vybavené auto (i s dalším příplatkem za odlišně lakovanou střechu) tedy vyjde na méně než 800 000 Kč. Osobní verzi lze jinak (s DPH) pořídit od 636 702 Kč. Motorizace je v tomto případě k mání jediná (stopědvacetikoňová varianta přeplňovaného litrového tříválce).

Příplatek za automatickou převodovku je rovných 50 tisíc korun. Užitkovou verzi pak může živnostník nebo jiný podnikatel pořídit s litrovým stokoňovým ecoboostem od 470 800 Kč (bez DPH). Za diesel je příplatek 20 000 Kč, za silnější benzinovou motorizaci 25 000 Kč.