Osleplé oči radarů

Každý totiž ví, že státní policie nemá a dlouho nebude mít dost lidí, aby stihla městské radary obsluhovat. Obce a města do nich přitom poté, co jejich strážníci získali oprávnění měřit rychlost, dost investovali. A spolu s radary přišel i pokles počtu smrtí, zaviněných řidiči, kteří nejeli povolenou rychlostí.
Bez ohledu na to ale někteří poslanci argumentují, že z měření rychlosti si radnice udělaly dobrý byznys. To ale není důvod zbavit obecní strážníky nedávno přidělené pravomoci. Jsou jistě konšelé, kteří vypočítavě nastraží oko radaru dva metry před koncem obce. Ale i tam je třeba jezdit podle předpisů. Hlavně jde ale o to, že čím hustší sítí měřičů se řidiči prodírají, tím víc roste naděje, že dodrží předpisy.
Poslanci navíc potopili návrh, podle kterého by si obce mohly pronajmout radary od soukromých firem. Ten se snažil vypořádat s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, že záznamy od soukromníka nelze uznat za důkaz. Proto by měl zákon jasně stanovit, že i tato měřící zařízení může městská policie využívat a na základě jejich záběrů pokutovat provinilce.
Zákonodárci nás vrhají kamsi do doby deprimujícího růstu silničních neštěstí, kdy na hazardéry byla policie krátká. Asi se mnohým z nich taková představa zamlouvá. Teď je na senátorech, případně prezidentovi, aby takový zvrat nepřipustili.