Toyota Yaris HSD: Nejdostupnější alternativa

Největší světová automobilka se dlouhodobě těší pověsti konzervativního výrobce superspolehlivých aut, ve třídě trendy nákupních tašek jí však tato jinak jistě chvályhodná pověst dělá možná tak trochu medvědí službu. Toyota má se svým malým konzervativním modelem totiž opačný problém než třeba Suzuki se Swiftem, který má pro někoho až moc mladistvou image. Pragmatickou korunu výše řečenému nasazuje testované provedení HSD obdařené hybridním pohonem stejného ražení, jaké známe z Aurisu nebo Priusu. Vyplatí se zainvestovat do „zelené“ alternativy, která stojí jen o pár kaček více, než konvenční pohon?

Aktuální Yaris představený před dvěma lety si mezigeneračně zachovává tradiční proporce charakteristické už pro první generaci řady a dávno proto není vyzáblým skřítkem, jakým býval kdysi mrštný Starlet, mimo jiné toť notoricky známý přeborník v žebřících spolehlivosti. Není už ale zdaleka tím nezáživným patronem, po kterém by štěkal pes asi tak stejně jako po Carině E. Čím to čím? Yarisu v první řadě prospěly mnohem ostřeji řezané rysy s dynamičtěji střiženou a lépe zapamatovatelnou maskou chladiče. Hybridní provedení pak zvenku rozeznáte podle aerodynamicky optimalizovaného nárazníku s velkým sacím otvorem, denních LED diod s černým pozadím a stejným způsobem ozářených zadních lamp. Dále už jsou tu jen detaily jako typicky modré logo či plakety na blatníkcích a zadním víku.

Zásadní technologické novinky přinesla aktuální generace v interiéru. Ústřední vjem oproti předchůdcům představuje přesun přístrojového štítu zpět před řidiče, což je velmi chvályhodné a nejpřirozenější řešení. Potěšující je i aplikace plně analogových a velmi přehledných přístrojů v tomto prostoru. Elektroniky na palubě rozhodně neubylo, nicméně 6,1palcový barevný monitor systému Toyota Touch nelze hodnotit jinak, než pozitivně. Tahle dotykové brána do útrob vozu je standardem od střední výbavy a vedle atraktivní formy zobrazování tradičních provozních údajů o jízdě či naladění rádia je standardem zadní parkovací kamera, což bude pro některé řidiče (-ky) dozajista pomůcka k nezaplacení. Z Yarisu je přitom i tak velmi obstojně vidět do všech světových stran. Praktické je i tlačítko CAR, které vám poskytne přehlednou porci informací o jízdě v časové přímce od startu. Multimédium má přeci jen jeden drobný nedostatek – pokud chcete změnit intenzitu podsvícení, musíte dlouze proklikávat v menu. Možnost zobrazovat některá provozní čísílka si ponechává i malý displej uvnitř tachometru, zde si ale musíte vystačit s nepopulární tyčinkou čnějící z plexi. Tím nejmarkantnějším znamením neklamně odlišujícím Yaris HSD od běžného typu je vedle voliče jízdních režimů absence otáčkoměru a jeho nahrazení ukazatelem ekonomiky jízdy ve vztahu k právě používanému způsobu pohonu. Typické a nikoliv ošklivé je rovněž modré podsvícení. Kvitoval jsem výtečný toyťácký volant s velkými tlačítky, stejně jako nadprůměrné množství odkládacích ploch. Přístrojová deska má nyní celkově mnohem serióznější architekturu s jasně vymezenými funkčními sférami. Dvakrát proto škoda, že použité plasty nepůsobí od pohledu dvakrát vábně, což se týká zejména dveřních výplní. Zásadním pozitivem je vzdušná atmosféra v kabině, kde zejména řidič není ze všech stran utiskován všemožnými výstupky a jinými obtěžujícími nástrahami. Také sedadla mají na svou třídu velkorysé rozměry a nabízejí přiměřený kompromis mezi pohodlím a držení těla. Zadní oddíl sice ztratil dřívější možnost hýbat lavicí v podélné ose, prodloužený rozvor ale i tak umožňuje relativně slušné pohodlí dvěma skutečně dospělým pasažérům na zadních sedadlech. Zavazadlový prostor narostl na 286 litrů, což sice není úplně přebornické číslo, v případě hybridu je ale fantastické, že baterie z této porce neubraly ani jediný litřík! Za oběť padla jen dojezdová rezerva, zbytek elektrovýzbroje najdete pod zadním sedákem.

(+) vzdušnost interiéru

(+) zavazadelník neomezený bateriemi

(+) přehledný infotainment

(-) levné plasty

Po technologické stránce „zelený“ Yaris oproti stájovým kolegům žádné novinky nepřináší, zásadní změnu však představuje nový zážehový agregát. Čtyřválec s Atkinsonovým cyklem má zdvihový objem zmenšený z 1,8 na 1,5 litru a o 10 % kratší stavbu. Jen na samotném spalovacím agregátu se podařilo ušetřit 16,5 kilogramu. Další úspory jdou na vrub převodovky E-CVT, která je lehčí o 11 kg, ale i baterií. Počet NiMH článků klesl ze 168 na 120,čímž se hmotnost zredukovala o dalších 11 kg. Yaris Hybrid je tak v porovnaní s dieselem jen o 65 kg těžší. Benzínový motor (55 kW) a elektromotor (45 kW) jsou propojené přes planetovou převodovku, společný výkon soustavy dosahuje 74 kW, čili rovných 100 koní. Ozářen modrými budíky tisknu tlačítko Power a v tichosti vyčkám rozsvícení nápisu ready (zabere to zlomek vteřiny). Pokud za sebou auto zrovna nemá chladnou noc, ke klidnému rozjezdu si jeho hybridní výzbroj vystačí jen s exotickým bzučením vysokého napětí a spalování benzínu bývá zpravidla iniciováno až s potřebou většího výkonu. Možnosti výhradního elektropohonu jsou samozřejmě omezené, takže ujetá vzdálenost většinou nepřesáhne 2,5 km a rychlost cca 45 km/h. Snaha jezdit v rámci možností výhradně elektricky bývá někdy v městském provozu poněkud nervy drásající, neboť vyvarování se startu benzíňáku vyžaduje skutečně motýlí nohu na akcelerátoru. Pokud tedy máte hroší kůži a nevadí vám rychlost rozjezdu srovnatelná se starou Avií naloženou uhlím, vystačíte si omezenou dobu (pokud baterky dovolí) skutečně jen s elektřinou. Chcete-li však splynout s davem, počítejte s promptním zážehem benzínu a ryčným hukotem spojeným s úprkem patnáctistovky do otáček. Plynulost zapojení konvenční sekce pohonu do děje je však zcela vzorná a tuto skutečnost vyčtete hlavně z neustále kmitající ručičky eko-indikátoru situovaného v místech, kde mívají normální Yarisy otáčkoměr. Přístroje Toyoty (ani Lexusu) nevládnou hravou motivační grafikou známou z Hondy, která řidiče hybridu uvádí do role hráče nějaké ekofanatické počítačové hry, sledování údajů vás přesto podvědomě ponouká ke spořivé jízdě. Zelený Yaris je k dostání výhradně s bezstupňovouautomatikou e-CVT používanou v ostatních firemních hybridech. Na rozdíl od větších Toyot v Yarisu najdete řadící páku jako u klasického automatu s polohami „P“,„D“, „N“ a „R“. Je tu i písmeno „B“, jehož význam spočívá v účinnějším brzdění motorem a tedy i rekuperaci. Dvojice tlačítek umístěná za řadičkou pak nabízí výběr z ECO módu a režimu EV (electric vehicle), který, pokud to stav nabití baterií a další okolnosti dovolí, umožní pohyb vpřed výhradně elektricky. Pokud Yaris HSD něco nesnáší, pak jsou to prudké změny rychlosti resp. snaha o pružnou akceleraci. Věřte, že v dálničních rychlostech vám ji dokáže tupým řevem natolik znechutit, že raději stáhnete zadek, pojedete podle předpisů a ve větším kopci ani to ne. Na druhou stranu, když už se vám podaří potřebné rychlosti postupně docílit (tím mluvím třeba i o 160 km/h) a na obzoru není žádné významné stoupání, malá Toyota drží tempo vcelku bezproblémově s hlučností srovnatelnou s dobře odizolovaným benzíňákem. Zelený Yaris je ale jako stvořený především do města, kde odvádí skvělou práci zejména v rychlostech mezi 30-65 Km/h. Tady se „full-hybrid“ pohybuje s lehkostí lučního motýla a naprosto minimálním spotřebou benzínu, kterou palubní kompjůtr při troše snahy ohodnotil cifrou 3,7 litru na sto. Veškeré další režimy už znamenají nárůst spotřeby. I jízda konstantní stovkou je ovšem stále velmi příznivá, neboť stěží překročíte čtyři litry. Dálniční limit znamenal apetit 5,5 litrů, ustálená stošedesátka potom o litr více. Zaznamenal jsem jen menší nesoulad mezi údaji udávanými palivoměrem a palubním počítačem, kdy palivoměr umí ukazovat dvě čárky (ještě nesvítí rezerva), zatímco kompjůtr již vykazuje nulový dojezd.

(+) full hybrid

(+) spotřeba ve městě

(-) omezený dojezd na elektřinu

(-) malá pružnost v přímce

Jízdní vlastnosti 1170 kg vážícího hybridního „Yardy“ jsou na danou velikost auta příjemně vyvážené a tudíž absolutně nezáludné. Podstatné je především to, že vůz vybavený alternativním pohonem se na silnici chová víceméně stejně jako s pohonem konvenčním, snad jen v rychlých zatáčkách je občas znát vyšší hmotnost. Mrštné autíčko ve městě potěší výtečným manévrováním, ale i nadmíru kultivovaným tlumením běžných nerovností. Poměrně dlouhý rozvor má blahodárný vliv i na směrovou stabilitu v dálničních rychlostech. Zde už bylo bohužel velmi zřetelné levné zaměření vozu a s tím spojené nevalné hlukové odizolování kabiny, a to jak od podvozku, tak i karoserie celkově, což seprojevovalo nežádoucím zvyšujícím se hukotem obtékajícího vzduchu. Pozornost je zapotřebí věnovat také poryvům bočního větru, které umí rychle kvaltující Yaris nepěkně rozhodit. V zatáčkách je autíčko velmi čitelné s jistou tendencí k nedotáčení. Sympaticky naladěné servořízení poskytovalo docela slušný přehled o dění pod předními koly a záměr opustit zatáčku po tečně vždy včas signalizovalo. Stabilizace vypínatelná do 50 km/h moc práce nemívá a razantně zasáhne, až když to je opravdu nezbytné. Při agresivnější jízdě serpentýnami se není nutné bát ani výraznějších náklonů karoserie daných vyšším posezem, jde spíš jen o zvyk. Minimum práce měly se „city-carem“ brzdy, které se ovládají velmi snadno a nejeví tendence k vadnutí při opakovaném používání.

(+) chování a silnici prakticky shodné s běžným Yarisem

(+) pohodlný podvozek

(-) horší izolace kabiny

Yaris HSD, jakožto s přehledem nejlevnější hybrid na trhu, představuje v této sféře konečně adekvátní alternativu ke konvenčním druhům pohonu. Oproti dieselu by tu navíc teoreticky měla být i slušná úspora na servisních nákladech. Malá hybridní Toyota dokáže skutečně dlouhodobě jezdit s velmi nízkou spotřebou, za současné dynamiky zcela uspokojující běžného zájemce o vůz této velikosti. Fešně střižená karoserie halí prostorný interiér nabízející inovativní elektroniku a minimum ergonomických nedostatků, nezáludné a živé jízdní vlastnosti pak oceníte nejen ve městě.