Škoda Roomster - první jízdní dojmy

Obrázky Roomsteru jsou už notoricky známé, spekulace kolem něj nekonečné. Teď ale přišel okamžik pravdy. Po dni stráveném s Roomstrem vám konečně můžeme prozradit, jaký je Roomster v praktickém životě, co od něj můžete čekat a co nikoliv.

Setkání s mladoboleslavskou novinkou začalo ráno na střeše garáží ruzyňského letiště, kde na nás čekalo celkem padesát novotou vonících Roomsterů. Celým dnem nás provázela verze s nejsilnějším turbodieselem 1,9 TDI PD 77 kW (105k), se kterou jsme absolvovali jeden kratší, asi šedesátikilometrový a jeden delší, přibližně dvousetkilometrový okruh. Aby se novináři s auty zmateně nerozprchli do všech koutů země, byly všechny Roomstery vybaveny navigací. Ta s námi "mluvila" česky a fungovala celkem spolehlivě, takže nám nic nebránilo soustředit se jen na jízdu, hlavu nám nezamotala ani úvodní ostrá šestipatrová levotočivá zatáčka.

Hned na úvod se pustím do nevděčného hodnocení vzhledu, který, jak se zdá, rozděluje motoristy na dva nesmiřitelné tábory. Jeden design Roomsteru odsuzuje, ten druhý naopak vyzdvihuje. Mně osobně se celkem líbí, "na živo" rozhodně vypadá lépe než na fotkách. Přední část auta je poměrně zaoblená a tváří se přívětivě, ostatně s největší pravděpodobností se s ní budeme setkávat i u nové Fabie. I když B sloupek tvoří jakýsi předěl a části před a za ním spolu na první pohled moc nesouvisí, celek působí poměrně kompaktně nebo, chcete-li, Roomster vypadá menší, než ve skutečnosti je. Když navíc uvážíme, že zadní náprava má o 7 cm větší rozchod než ta přední, není nová Škodovka o nic "krabicióznější" než ostatní rodinné polododávky, spíše naopak. Zajímavým prvkem je i výrazný kontrast mezi předními a zadními bočními okny, jak si ale řekneme dále, jde jen o odlesk toho, jak rozdílná je přední a zadní část uvnitř vozu. Velkou plochu kolmé zadní stěny zase opticky "rozbíjejí" vertikálně uspořádaná světla umístěná napůl v C sloupku a napůl v zadním blatníku. Ať už na vzhled Roomsteru máte jakýkoliv názor, Škodovka si zaslouží pochvalu za odvahu a originalitu, i když v dané kategorii aut nakonec častěji rozhodují metry, litry a centimetry.

TIP: Přehled cen a výbav Škody Roomster

Interiér je ve srovnání s exteriérem mnohem konzervativnější, ale rozdíl mezi přední a zadní částí je v něm ještě patrnější, sama automobilka označje prostor řidiče a spolujezdce jako "driving room" a prostor za nimi jako "living room", volně přeloženo tedy jako kokpit a obývák. Méně lichotivé, avšak stejně výstižné by mohlo být i přirovnání "jako v tanku" a "jako v papa mobilu". Řidič a spolujezdec se na svět koukají nízkými okny přes mohutnou palubní desku (výhled ven je ale překvapivě dobrý) a připadají si jako v autě velikosti Fabie. Naproti tomu obrovská boční okna vzadu vyloženě svádí k tomu usmívat se na kolemjdoucí a kynout jim rukou. My jsme měli k dispozici i velké střešní okno, které dojem prostornosti a vzdušnosti ještě umocňuje. Na jeho adresu ale směřuje i jedna výtka. Bohatě perforované světlé roletky, kterými lze okno zakrýt jsou jen symbolické, příjemnější by byla možnost okno zcela uzavřít slunečním paprskům i pohledům zvědavců.

Na velikosti zavazadlového prostoru si ve Škodovce dávají záležet.

Palubní deska tradičního vzhledu působí na první pohled solidně. Všechny plasty jsou ale tvrdé a kvalita zpracování také nedosahuje úrovně Octavie II. Dokonce jsme narazili i na jeden montérský prohřešek v podobě "rozjetých" plastů u kloubu loketní opěrky. U prvních kousků se to ale dá tolerovat, doufejme, že u modelů určených do prodeje už na nic takového nenarazíme. Volant z Octavie II padne příjemně do ruky a rozsah nastavení v obou osách je dostatečný. Přední sedadla by mohla mít o něco delší sedák a alespoň náznak tvarování, resp. bočního vedení. Před spolujezdcem jsou dvě uzavíratelné schránky (v základní výbavě jen poličky), jejichž velikost není vzhledem k mohutnosti palubní desky nijak oslnivá. Pozice za volantem je příjemná, snad jen řadící páka mohla ještě o kousek povyrůst, její výška vůbec nekoresponduje s výškou široké loketní opěrky. Když už jsem u výčtu vesměs jen drobných nedostatků, musím ještě zmínit loketní opěrky ve výplni všech ctyř dveří, které jsou jen z tvrdého plastu potaženého látkou, takže při delší cestě se nevyhnete otlačenému loktu. Prostoru na všech místech je dost, v autě jsme jeli i čtyři, já jsem byl se 185 cm nejmenší, a nikdo z nás si na nedostatek místa nemohl stěžovat. Hodně možností nabízí trojice samostatných sedadel vzadu. Dvě krajní lze posouvat podélně a po vyjmutí nejmenšího prostředního sedadla i směrem ke středu.

Před spolujezdcem jsou dvě menší přihrádky, v nejnižší výbavě ale zapomeňte na jejich zavírání.

To už je ale poměrně náročná operace vyžadující kromě vyjmutí prostřední sedačky i sklopení sedadla, jeho překlopení dopředu a uvolnění dvou jistících páček. Pak můžete sedadlo buď příčně posunout a celý postup v opačném pořadí zopakovat, nebo ho rovnou vyjmout. Nutno dodat, že prostřední sedadlo váží asi 16, každé krajní asi 19 kilo. V praxi se asi většina lidí spokojí s tím, zadní sedadla v případě potřeby složí a postaví za ta přední, kde už moc místa nezaberou. Těch pár litrů prostoru navíc, které získate jejich vyjmutím nestojí za dilema "kam s nimi" a za odnesení 54 kilogramů. Nicméně v prostorové tísni ta možnost existuje... Abych vyčerpal všechny možnosti zadní řady sedadel, musím zmínit ještě polohování opěradel, i když spíše v symbolickém rozmezí. To prostřední může po sklopení sloužit i jako nízká, ale široká opěrka a vzniklým otvorem je snadný přístup do kufru. Konečně se dostáváme k chloubě domácí automobilky, zavazadlovému prostoru. Ten se za svou velikost určitě stydět nemusí, po sklopení nebo vyjmutí sedadel vzniká rovná plocha a ze všech stran kolmé stěny nijak neomezují jeho využití. Pokud nechcete ve velkém prostoru ztratit drobnosti, můžete je odložit do žlábků nad podběhy. Spodní hrana pátých dveří je dostatečně nízko, nicméně polododávce by více slušelo, kdyby byla v rovině s podlahou.

Kombinace podvozku Fabie a Octavie I funguje dobře.

Jízda s Roomsterem je příjemná. Samozřejmě nelze očekávat sportovní chování ani pohodlí limuzíny, ale jízdní vlastnosti jsou jisté, podvozek posádku neobtěžuje zbytečným hlukem ani natřásáním na menších nerovnostech, i když celkové naladění je spíše tvrdší. Na kráterech v našich silních ale občas jistotu ztratí, a pokud nevezete nic v kufru, nezatížená zadní náprava odskakuje. Námi testovaný model s nejsilnějším a hlavně těžkým turbodieselem se při ostřejší jízdě nenechal dlouho přemlouvat k nedotáčivému smyku, běžnou jízdu ale zvládal s naprostou jistotou a verze s menšími motory na tom budou ještě lépe. Překvapivě stabilní je Roomster při vysokých dálničních rychlostech (dosáhli jsme i tachometrových 200 km/h) a z klidu ho nevyvede ani boční vítr. Kombinace přední nápravy z Fabie a zadní z Octavie I tedy funguje dobře. Největší a asi jedinou slabinou podvozku jsou brzdy, ač na všech kolech kotoučové, jejich účinek je poněkud mdlý. Řazení je přesné, v podstatě stejné jako u ostatních koncernových kolegů. Od řízení moc informací o adhezi nečekejte, drtivá většina se jich ztratí někde cestou, i když posilovač je účinný tak akorát. Jak už jsem se ale zmínil, Roomster není žádný sporťák se kterým budete projíždět zatáčky na hranici možností.

Motor 1,9 TDI PD se 105 k je celkem hlučný, silnější ale v Roomsteru neseženete.

Motor v "našem" Roomsteru asi velká část z vás zná. 77 kilowattová verze motoru 1,9 TDI PD je nejsilnějším naftovým agregátem pro škodováckou novinku, žádné výjimečné dynamické vlastnosti jí ale nepropůjčuje. O své práci zato dává posádce vědět charakteristickým klapotem v celém spektru otáček, naštěstí ne zas tak moc, hladina hluku je při všech otáčkách přibližně stejná a snesitelná. Nicméně systém vstřikování čerpadlo - tryska dodává motoru nepřeslechnutelný zvuk a nenechá nikoho na pochybách, z jaké dílny pochází. Co se týče spotřeby, palubní počítač nám naměřil okolo 10 l/100 km na okreskách a přibližně 7 l/100 km ve městě. K tomu se ovšem sluší dodat, že auto mělo najeto jen asi 2000 km a ani trochu jsme ho nešetřili.

Ve své třídě se Roomster ostudy bát nemusí.

Prostorný, originální, praktický, doslova dvouprostorový, s jistými jízdními vlastnostmi, slabšími brzdami, účelným interiérem a komfortní výbavou jen za příplatek. Takovým se při prvním svezení ukázal být nový Roomster, Škodovce ostudu rozhodně neudělá. V dohledné době určitě podrobněji prověříme nějakou další verzi novinky v redakčním testu, takže pokud vám v dnešním "předtestu" něco chybělo, nezoufejte.

Zítra se budeme podrobněji věnovat technické stránce auta a nebude chybět ani srovnání s konkurencí.