Vůz jsem zakoupil jako ojetý před 5ti lety po dovozu z Německa. Byl to hatchback s nějakou tou boulí na dveřích, ale bez koroze.

Auto mělo pětistupňovou převodovku. Do 60km/h se vystřídaly 4 rychlosti a nad 60 přišla ke slovu pětka... o ekologii se bavit nedá. Za autem zůstával mohutný černý sloup dýmu jako z Titaniku.

Byl dovezený ze Švýcarska ve velmi ucházejícím a slušném stavu. V době prodeje měl najeto 148 tis. km, které byly doloženy originál servisní knížkou.

Mezi nevýhody řadím poddimenzované brzdy a ne zcela ideálně vyřešenou přední nápravu. To se může projevovat rychlejším opotřebením kulových čepů, silentbloků, a brzdových kotoučů.

Sierru z roku 1986 koupil majitel za čtyři tisíce na náhradní díly. Ale po opravě přední nápravy za další čtyři tisícovky prošla Sierra bez problémů technickou kontrolou a jezdí spolehlivě dodnes…

Pokud máte rádi divokou jízdu a oblaka prachu tak jako já, určitě nebudete zklamáni. S kombinací 100 kobyl vpředu a lehkým zadkem hrabe i na trojku.

Sierra přestavěná na LPG a po výměně čtyřstupňové převodovky za pětistupňovou, je dle uživatele stále neskutečně spolehlivý a nenáročný pracant. Navíc kufr má i přes plynovou nádrž za zadním opěradlem stále dostatečně velký objem.

Pro někoho může být Ford Sierra z roku 1991 stará rachotina, pro jiného je jeho kombi nesmrtelný a neocenitelný pracant. Jak se na něj dívá uživatel po čtyřech letech provozu?

Po předchozím modelu 2.0 DOHC jsem se rozhodl pro sportovní úpravu tohoto vozu, a to ve verzi V6 provedení Ghia. Auto jsem zakoupil s pískajícím ložiskem spojky.

S tímto vozem jezdím skoro již deset let, tudíž jisté zkušenosti mám a rád vám sdělím své dojmy. Auto jsem koupil jako ojeté, po prvním majiteli. V té době moc na výběr nebylo a když už, tak zrovna ne levné.