Renault Megane Scenic

Dobrý den.

Uvažujeme o koupi rodinného vozu tzv. minivanu, ročník 00 a výše, ale ne model II (nový, hranatý-tuším model 03)...

Naše finační možnosti jsou kolem 200-250.000 Kč.Od vozu očekáváme nízkou spotřebu a dobrou spolehlivost.

Jako nejdostupnější a nejrozšířenější se nám zdá Renault Megane Scenic 1,6. U něj se nám ale nezdá výše spotřeby. Proto uvažujeme o vozu s motorem 1,9 Dci. Nikde na internetu jsem nenašel jeho test nebo popis nějakého sdílného majitele, takže Vás touto cestou prosím o nějaké informace, doporučení či nedoporučení k tomuto vozu.

Popřípadě doporučení nějaké další možné alternativy (Xsara Picasso,Zafira.....)

Díky za Vaši odpověď
Jaroslav

Osobně mi na Scénicu nikdy neimponovaly relativně malé sedačky, a také tvrdé plasty uvnitř. Jinak auto samotné je přiměřeně jednoduché, na rozdíl od velkého Espace s přijatelnými cenami běžných dílů a snadno se opravuje. Myslím, že po jízdní stránce nebudete modelu s motorem dCi nic zásadnějšího vytýkat. Osmiventilové benzínové motory zde skutečně byly žravé a v jistém období se vyskytoval i vyložený „průserář“ – dvoulitr s přímým vstřikem benzínu.

Mechanická odolnost auta je průměrná, v celém spektru dnešních průšvihů evropské produkce možná i solidní. Příliš často však odcházejí ložiska zadních kol. Jejich hluk nepodceňujte, při extrémním opotřebení mohou zničit i čep zadní nápravy. Časté jsou úniky oleje z převodovky, a to jednak skrz manžetu levé poloosy, ale hlavně kolem tyče řazení. A to je vynikající indikátor skutečného stavu najetých km. Pokud je toto místo suché, nanejvýš mírně orosené, lze věřit proběhu do sto tisíc. Pokud zde již visí první kapky, má vůz najeto něco kolem 150 tisíc km. A pokud se pod zahřátým autem vytvoří během pěti minut loužička, má najeto hodně přes 200 tis. Na druhý rychlostní stupeň zahoupejte plynem. Pokud auto začne poskakovat a řadicí páka se hýbe zepředu dozadu, je volný zadní silentblok motoru (viditelný pod autem) a scénic má najeto něco přes 120 tisíc km. Tohle by měli číst všichni, kdo stáčejí tachometry, aby viděli, jak jsou mi k smíchu.

Se vznětovými devatenáctistovkami je to zajímavé. V původním provedení scénicu se vystřídaly všechny evoluce devatenáctistovky Renault.

1996: Příchod modelu, motory M8Q – 1,9D (47 kW) a 1,9 TD (66 kW).

Nepřímý vstřik, naprostá klasika, bez turba jen do města, zejména s turbem praskají hlavy válců.

1997: M9Q – 1,9 dTi (59, 62 nebo 72 kW).

Přímý vstřik, fantastická spotřeba paliva, solidní dynamika, hlučný chod, poruchovost, vysoké servisní náklady – plochý řemen rád padá do rozvodů, takže se to potká. S rozvody měnit nejen ten, ale i jeho napínací kladku, celkové náklady ve značce až 20 tisíc Kč, doporučení měnit již po 80 tis km. Začala kukat turbodmychadla.

2000: M9Q – 1,9 dCi (75 kW).

Rozvody vyřešeny, ale turbodmychadla předvádějí, zač je toho loket. Do sto tisíc km se ho dočká každé 1,9 dCi. RADA – nevyužívat prodloužené výměnné intervaly oleje, měnit jej už po 10 až 15 tis. km. Pak turbo může vydržet. Nechte jej repasovat, jakmile začne pískat. Bude to levnější. Jinak také riskujete, že až do motoru vlítne litr oleje z mezichladiče, tak se vám samovolným rozběhem přetočí a zničí. Sám jsem takto jednou dusil splašenou lagunu brzdou – motor v tu chvíli logicky nelze vypnout, běží na nasátý olej.