Znáte naše první závoďáky? Prvenství patří Kopřivnici, kdy se přidala Boleslav?

Už od počátku motorismu existovala chuť závodit, měřit se s ostatními a být rychlejší než ten druhý. Jinak tomu nebylo ani na našem území. I proto také v českých zemích vznikaly speciální závodní stroje. Tyhle byly první. Český motorsport má velmi silné kořeny, které doplňuje přehlídka opravdu ikonických závodních vozů.

Z nejbližší historie vás určitě napadnou třeba slavné Škody 130 RS, které v roce 1977 dominovaly ve své třídě na Rallye Monte Carlo, nebo například okruhové speciály Tatra 603 B5, jež v 60. letech ovládly vytrvalostní závody na německém Nürburgringu. V současnosti úspěchy sbírá Škoda Fabia R5, zejména v šampionátu WRC-2.

Čtěte také: Tohle je první auto, co dostalo pokutu za rychlost. Naháněl ho policista na kole

Úplně první závodní vozy na našem území se ale pochopitelně zrodily ještě mnoho let předtím, na úplném začátku 20. století, tedy ještě před první světovou válkou v tehdejším Rakousku-Uhersku.

Horečku motorsportu na našem území odstartovalo vozidlo, které vzniklo jako mnoho dnes unikátních vozů – z čistého chtíče velmi majetného člověka.

Když na jaře roku 1900 přišel do továrny Kopřivnické vozovky (Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft), později známé automobilky Tatra, textilní podnikatel baron Theodor von Liebieg s žádostí o postavení závodního vozu, inženýři v čele s mladým Hansem Ledwinkou se dali ihned do práce.

Von Liebiega, který pocházel z Liberce, dnes můžeme považovat za nejvýznamnějšího průkopníka motoristického sportu u nás. V Kopřivnici jej dobře znali, už dříve totiž závodil s jejich civilními vozy. Tentokrát ale Von Liebieg požadoval něco speciálního. Jeho závoďák měl být postaven k jednomu z prvních dálkových závodů v monarchii.

Čtěte také: Porsche vyrobilo už milion exemplářů 911. Víte, kolik jich pořád jezdí?

Výroba vozu trvala pouhých pět týdnů, a jakmile byl 22. května 1900 dokončen, zrodil se na českém území a také v celém Rakousku-Uhersku zcela první vůz specifikovaný čistě pro závody automobilů: NW 12 HP Rennzweier.

Dnes byste jej možná nazvali dalším motorizovaným kočárem, proti civilním vozům však měl mnoho závodních úprav, které známe i ze současnosti.

Otevřený závoďák měl níže položené těžiště, dostal menší kola a pro lepší ovladatelnost měl volant lehce skloněnou hřídel.



Pro ideální rozložení hmotnosti byl plochý dvouválec značky Benz o objemu 4,2 litru uložen doprostřed rámu. Motor produkoval 18 koní (13 kW) při 1400 otáčkách za minutu a poháněl zadní kola skrze čtyřstupňovou převodovku. Jen 975 kg vážící vůz dokázal jet rychlostí až 90 km/h.

Dálkový závod se jel už v červnu toho samého roku ve dvou etapách na trase ze Salzburgu přes Linz do Vídně. S průměrnou rychlostí 40 km/h si Liebieg dojel pro skvělé druhé místo a kopřivnická továrna se úspěšné propagace nemohla nabažit.

Čtěte také: Kolik peněz vydělávají rychlostní radary? Tyhle částky vás ohromí

Bohužel je toto jediný úspěch hodný zmínění pro NW 12 HP Rennzweier. Raketový vzestup automobilového průmyslu totiž zapříčinil, že krátce poté už nebyl první domácí závoďák konkurenceschopný a jeho život byl velmi krátký. Ale baron si ho užíval, jezdil s ním prý i na dovolenou.

Vznikl jediný kus, který si dnes můžete prohlédnout v Národním technickém muzeu v Praze.

Prvním závodním autem postaveným na území dnešní České republiky byl tedy stroj z Kopřivnice. Pojďme se ale podívat i do Mladé Boleslavi, kde se zrodila nejznámější česká automobilka. Ani tam totiž s ničím dlouho nečekali.

Naopak, počínání mladoboleslavského tandemu Laurin & Klement je skvělou ukázkou toho, že motorsportu se automobilky nemusejí vůbec bát. Tito pánové se totiž hned po dvou letech premiéry ve výrobě osobních vozů (1905) pustili do stavby vlastního závodního auta.

Model FC byl otevřeným dvoumístným závodním autem, který byl postaven na úspěšné platformě osobních modelů typu F. Pár let po úspěších kopřivnického Rennzweieru se tedy na našem území objevilo další auto postavené přímo k závodění.

Za konstrukcí a také sportovními úspěchy typu FC stál rakouský šéfinženýr Otto Hieronymus. Výroba probíhala v letech 1907 až 1909 a celkem devatenáct vyrobených kusů se často lišilo jak motorizacemi, tak i vzhledem.



Po vzoru dnešních „závoďáků na silnice", tedy aut, která jsou určena spíš na okruhy, ale mají také silniční homologaci, si vůz Laurin & Klement FC mohl koupit i normální zákazník, přičemž byla na výběr klasická či luxusní výbava.

Vozy označené 14/16 HP dostaly pod kapotu řadové čtyřválce o objemu 2,4 litru produkující 16 koní (12 kW).

Jedna z dalších verzí pak měla 3,3litrový motor dosahující výkonu až 50 koní (37 kW). Poháněná byla zadní kola skrze třístupňovou převodovku. Takto výkonná varianta dokázala s hmotností kolem 850 kg upalovat až 125 km/h.

Čtěte také: BMW chystá velké kupé řady 8. Brzy ukáže koncept, podívejte se na první obrázek

Jedním z nejzajímavějších úspěchů typu FC je bezpochyby vítězství závodě z Petrohradu do Moskvy v roce 1908, kdy šéfinženýr Hieronymus za volantem 16koňové verze svého závoďáku porazil mnohem silnější konkurenci s motory o výkonu až stovky koní.

Kromě dalšího nespočtu závodní triumfů na tratích po celém Rakousku-Uhersku pak určitě stojí za zmínku vývojová, 3,5litrová verze FCS, která na britském okruhu Brooklands jela průměrnou rychlostí 116,15 km/h, čímž vytvořila rekord pro čtyřválcové vozy.

Zcela nejvýkonnější verzí FC bylo po roce 1909 nekompromisní FCR, které se již zcela lišilo od původního vozu. Speciál s obří karoserií dostal motor o objemu 5,6 litru, výkonu 100 koní (74 kW) a uměl dosáhnout rychlosti až 140 km/h.