Řídili jsme vodíkovou Hondu Clarity a nahlédli do budoucnosti. Jaká je?

V souvislosti s budoucností automobilů se nejčastěji mluví o elektřině, tedy o plně elektrických vozech a hybridech. Jenže někteří výrobci hledají i jiné cesty. Třeba Honda se usilovně věnuje také vodíkovým palivovým článkům. Samozřejmě není jediná, s vodíkem koketují například i automobilky Toyota a Hyundai, Honda však nedávno představila jednu zajímavou novinku, sedan Clarity. A já jsem ji mohl řídit.

Začněme ale trochou teorie. Víte, jak fungují auta na vodík? Je třeba říct, že vodík v tomto případě není klasickou "pohonnou hmotou", jakou jsou benzín a nafta. Ano, sice se "tankuje" podobně jako běžné palivo, ale kola vodíkových vozů ve skutečnosti roztáčí elektřina.

Ta však vzniká právě díky vodíku v palivových článcích sdružených v uzavřeném svazku, který se nachází u elektromotoru. Elektřina se v palivových článcích vytváří zjednodušeně řečeno slučováním vodíku a kyslíku, u Hondy Clarity vzduch přitom k článkům přivádí elektrický kompresor se dvěma dmychadly. Jediným "odpadem" pak je voda - Honda Clarity proto z "výfuku" vypouští čistou vodní páru.

Součástí pohonného ústrojí je také akumulátor, z něhož elektrický motor čerpá energii při prudké akceleraci či rozjezdech - tedy v situacích, kdy svazek palivových článků nedostačuje a "nestíhá".

Z výše uvedeného vyplývá, že Honda Clarity se chová v podstatě jako elektromobil, je tichá a bez emisí. Na rozdíl od elektrických aut je ale teoreticky jednodušší doplnit "šťávu". Vodík lze totiž natankovat stejně rychle jako vozy na benzín nebo naftu, není potřeba dlouhého nabíjení.

Na druhou stranu jsou tu zatím některá omezení, která rozšíření vodíkových aut brání, například náročná výroba čistého vodíku, dále jeho skladování a také nedostatečná infrastruktura - výstavba čerpacích stanic je totiž mimo jiné docela nákladná. A protože vodíkových aut jezdí po světě málo, stanic nepřibývá. Což má samozřejmě i dopad na automobilky. Ty zase nechtějí cpát peníze do vývoje vozů, které kvůli nedostatečné infrastruktuře nemají kde natankovat.

Honda se palivovými články zabývá už od 80. let, v roce 1998 se mohla pochlubit prvním experimentálním prototypem. V dalších letech následovaly další prototypy, až v roce 2004 vznikl vůz, který se dostal i k zákazníkům. A v roce 2008 japonská automobilka odhalila model Clarity, což byl v podstatě běžný sedan s pohonem předních kol - jen jeho karoserie ukrývala vodíkové palivové články. Po osmi letech Honda představila druhou generaci. A právě tu jsem si mohl vyzkoušet.

Novinka je samozřejmě oproti předchůdci výrazně technicky vyspělejší. Palivové články jsou účinnější, ve svazku jich díky tomu může být méně, což pochopitelně ovlivnilo velikost svazku, který nyní zabírá o třetinu méně prostoru. Díky tomu se články mohly přesunout pod přední kapotu k elektromotoru (u předchůdce byly umístěny pro předními sedadly). A jen abyste měli představu, Honda tvrdí, že pohonné ústrojí ve vodíkové Clarity teď zabírá přibližně stejné místo jako 3,5litrový vidlicový šestiválec.

Honda vyměnila také akumulátor, místo nikl-metalhydridového vůz vybavila účinnějším lithium-iontovým, který umí ukládat nejen energii vzniklou pomocí palivových článků, ale také rekuperací při brzdění. Důležitou proměnou prošly také nádrže na vodík. Jsou tu dvě, každá jinak velká. Ta menší, jež našla místo pod zadními sedadly, má objem 24 litrů, větší, umístěná mězi opěradly a kufrem, pak 117 litrů. Celkově tedy objem obou nádrží činí 141 litrů.



To je sice o 30 litrů méně než u první generace, jenže protože nádrže uchovávají vodík pod dvojnásobným tlakem (70 MPa místo 35 MPa), vejde se do nich více vodíku. Konkrétně až 5 kilogramů - předchůdce uměl jen 3,6 kg. Zajímavé ale je, že evropská legislativa neumožňuje natankovat "plnou". Kvůli bezpečnosti čerpací stanice, která při tankování s vozem "komunikuje", automaticky zastaví doplňování na nějakých 94 % objemu nádrží. Ve Spojených státech amerických lze vodíková auta natankovat úplně.

Díky všem výše uvedeným vylepšením se samozřejmě protáhl dojezd na jedno natankování. Podle evropského měřícího cyklu Clarity ujede až 650 kilometrů.

Nová generace přivezla také vyšší bezpečnost. Auto je například vybaveno senzory, které hlídají, jestli z nádrží "neutíká" vodík. I samotné nádrže jsou prý velice odolné, absolvují údajně mimořádně náročné zkoušky, při nichž se do nich střílí nebo se nechávají ležet v ohni. Pečlivě chráněn je i svazek palivových článků.

Jistě jste si z fotek sami všimli, že Honda Clarity nevypadá jako konvenční sedan. Výrobce se evidentně snažil zdůraznit futuristický charakter vozu i svérázným designem, takže vodíková Honda působí na pohled docela exoticky. Nehraje se tu ale jen na efekt, výsledný vzhled vozu významně ovlivnila také snaha Hondy o co nejlepší aerodynamiku - právě proto má Clarity například částečně zakrytá zadní kola.

Zato interiér víceméně odpovídá normálnímu autu, snad jedinou na první pohled viditelnou zvláštností je tlačítkové ovládání převodovky. Jinými slovy, chybí tu tradiční volič, jednotlivé režimy aktivují tlačítka. Za zmínku stojí také použité materiály, Honda tvrdí, že je volila tak, aby jejich výroba co nejméně zatěžovala životní prostředí. A podle mě interiér vypadá opravdu moc dobře.

A ještě jedna zajímavost, Honda Clarity je vybavena kamerou pod zpětným zrcátkem u spolujezdce, která doplňuje funkci běžného "skla". Vždy po zapnutí pravé směrovky se aktivuje a přenese obraz spodního části pravého boku auta na displej infotainmentu. Vy tak víte třeba o obrubníku, který je nebezpečně blízko diskům kol.

Jinak Clarity uvnitř připomíná běžnou Hondu, a to jak architekturou palubní desky s velkým displejem infotainmentu, tak způsobem ovládání. Chvíli jsem si zvykal na vyšší pozici za volantem, ale to je asi tak všechno. Interiér je slušně prostorný, vzadu najdeme třímístnou lavici s dostatkem prostoru pro nohy i nad hlavou. Zato zavazadelník kvůli umístění velké nádrže na vodík nabídne jen 334 litrů, navíc má malé víko a nepříliš praktický tvar, ukrývá totiž nepraktický "schod".



A jak se Clarity řídí? Vlastně se jako docela normální auto. Díky elektromotoru je vodíková Honda mimořádně tichá, čemuž ještě pomáhá dokonalé odhlučnění kabiny. Současně ale není tak tichá jako běžné elektromobily, při akceleraci totiž o sobě dává vědět "hučící" kompresor, který přivádí vzduch k palivovým článkům.

Také není tak "živá" jako elektromobil. V normálním elektrickém autě po každém šlápnutí na "plynový" pedál cítíte, že se něco děje a elektromobil okamžitě a zřetelně zrychluje. U vodíkového vozu ale elektromotor "čeká" na energii z palivových článků, takže reakce tu nejsou tak bezprostřední. Tento jev u Hondy částečně eliminuje už zmíněný lithium-iontový akumulátor, který motoru dokáže dodat elektřinu okamžitě. Nějaké zdrcující zrychlení se ale ani tak nedostavuje. Pro úplnost zbývá dodat, že pro akceleraci z klidu na stovku Clarity potřebuje 9 sekund.

Vodíková Honda jinak disponuje celkovým výkonem 177 koní (130 kW) a nejvyšším točivým momentem 300 Nm, což na 1,9 tuny vážící auto v pohodě stačí. Rychlík to není, ale louda také ne.

Výborný dojem ve mně ale nechal podvozek, který využívá vzpěry McPherson vpředu a víceprvkovou nápravu vzadu. Honda je i díky tomu příjemně pohodlná a kultivovaná. Zato sportovní vlastnosti nečekejte, Clarity se na silnici spíš pohupuje a v zatáčkách náklony karoserie i náznaky nedotáčivosti prozrazuje větší hmotnost. Ale to je naprosto v pořádku, vodíková Honda nevznikla, abyste v ní drtili okresky.

A tím se dostáváme k další důležité otázce: Jízda na vodík je sice příjemná, bezemisní a částečně řeší také závislost na fosilních palivech, ale je zajímavá i ekonomicky? Upřímně řečeno, zatím ne. A důrazňuji slovo "zatím". Vodíková auta jsou teprve na začátku, takže se v budoucnosti může mnohé změnit.

Aktuálně každopádně vycházejí náklady na kilometr hůř než u vozů se srovnatelným spalovacím motorem (tedy podobně výkonným). Při seznámení, které proběhlo nedaleko rakouské Vídně, se spotřeba pohybovala okolo 1,5 kg vodíku na 100 kilometrů. A protože na tamní vodíkové čerpací stanici stál jeden kilogram vodíku 9 eur, tedy zhruba 230 korun, vychází jeden kilometr jízdy na 3,45 Kč. To je o dost víc než s podobně výkonným dieselem i benzínem.



Na druhou stranu, na Hondu Clarity (a další vodíkové vozy) nelze nahlížet optikou běžného řidiče. Svérazný japonský sedan musíme považovat za průkopníka a demonstrátora nových technologií. Honda Clarity prostě ukazuje, jaká by mohla být "jiná" budoucnost motorismu. A abych řekl pravdu, mně by se tahle budoucnost docela líbila. Tak teď už "jen" vyřešit všechny ty problémy s drahou výrobou a skladováním vodíku...

Ale je tu vlastně ještě jeden zádrhel. Honda zatím neplánuje vodíkovou Clarity v Evropě prodávat.

Honda Clarity Fuell Cell: Technické údaje
pohon	elektromotor + palivové články + lithium-iontový akumulátor
počet palivových článků	358
celkový výkon	130 kW (177 k)
nejvyšší točivý moment	300 Nm
zrychlení 0-100 km/h	9,0 s
maximální rychlost	165 km/h
objem nádrží	141 l (5,0 kg vodíku)
dojezd	až 650 km
délka	4915 mm
šířka	1875 mm
výška	1480 mm
rozvor	2750 mm
objem zavazadlového prostoru	334 l