Rychlost má Eliška v krvi. Jak mladá závodnice zvládá extrémní podmínky rallye

Narodila se do závodnické rodiny a rychlost i adrenalin má zkrátka v krvi. Dokazuje, že motorsport není jen doménou mužů. Eliška Slavíková, mladá naděje českého motorsportu, sní o velkých úspěších. Nic ale není zadarmo.

• Přípravka v minikárách
• V 15 letech jela první závody
• VIDEO: Eliška Slavíková na Rallye Pačejov 2023
• Závodění je řehole
• Za úspěch se platí
• Občas nejezdí předpisově

Už od útlého věku bylo jasné, že rallye bude v životě Elišky Slavíkové hrát významnou roli.

„Můj otec je celoživotním nadšencem. Už od malička jsem byla obklopena vůní motorového oleje a burácejícími motory. To, co pro jiné děti představovalo jen hluk a špínu, pro mě bylo hudbou a vášní,“ vzpomíná Eliška Slavíková, když se ohlíží na své začátky.

Ve věku pouhých pěti let začala závodit na minikárách. To byl její první krok do světa rychlosti.

„Minikáry pro mě byly nejen zábavou, ale i školou života. Naučila jsem se tam základní principy závodění i týmové spolupráce. Zkušenosti z minikár mi umožnily nepřemýšlet nad stopou, kterou jedu. Po těch letech to člověk vidí a každý aspekt, nad kterým nemusíte v autě přemýšlet navíc, je samozřejmě vítán,” vysvětluje mladá závodnice.

Celých deset let aktivně závodila na minikárách a stala se součástí komunity, která ji podporovala a inspirovala. „V minikárách jsem sbírala docela slušné úspěchy. Je tam skvělá parta lidí a ty malá autíčka bez motoru mají něco do sebe,“ říká s úsměvem. Ačkoliv dnes už závodí s mnohem většími stroji, stále si čas na návrat na minikárovou trať najde.



Ve věku kolem třinácti let začala přemýšlet o směřování své závodní kariéry. Přirozeným krokem byl přechod na závodní auta. „Ve 13 nebo 14 letech padla myšlenka, co dál. První závody s automobilem jsem jela, když mi bylo zhruba 15 let,“ popisuje Eliška Slavíková.

Začínala na amatérských soutěžích, kde se postupně propracovávala vzhůru a získávala zkušenosti.

„Mým vzorem v mládí byl samozřejmě tatínek, protože to, jakým způsobem je pro rallye zapálený, a co pro to všechno dokáže udělat, je fascinující. Přála bych si, abych alespoň z poloviny dělala věci tak, jak je dělá on,“ říká s láskou a respektem. Její otec nejen že jí předal své znalosti a zkušenosti, ale také se stal jejím spolujezdcem.

V roce 2022 se rozhodla udělat krok směrem k profesionálnímu závodění a zúčastnila se profesionálních soutěží.

„Nejprve jsem odjela tři Rally Sprinty, abych se naučila, jak to chodí. Následující sezónu jsme se pak účastnili celého šampionátu Mistrovství České republiky. A díky podpoře všech jsem v naší kategorii RN6 vyhrála. Stali jsme se mistry,“ říká s hrdostí a dodává: „Za úspěchem samozřejmě nestojím jen já. Je to výsledek tvrdé práce a odhodlání celého našeho týmu.“

V českém šampionátu je Eliška Slavíková momentálně jediná, která se účastní závodů na vrcholné úrovni. „Občas se tam nějaká žena objeví, ale aktuálně jsem v mistrovství jedinou ženou. U nás v republice se tomuto sportu věnuje maximálně 4 nebo 5 žen,“ říká o své pozici v závodním poli.

Závodník podle ní musí být v co nejlepší kondici, protože v autě to není žádná legrace. „V létě tam může být i 60 stupňů Celsia. Klimatizace samozřejmě není, protože něco váží a hlavně by ubrala výkon. Auto musí být plně uzavřené, člověk má na sobě spodní oblečení, což si představte jako rolák a legíny a hlavně nehořlavou kombinézu, kuklu, helmu a rukavice. Takže komfort je nulový. Každý závodník vypotí doslova litry potu, mohou to klidně být i čtyři kilogramy během závodu,“ říká s úsměvem Eliška Slavíková.

Motorsport je však nejen o odříkání, rychlosti a vítězství, ale také o nemalých financích. „Málokdo si dovede představit, jak moc je to nákladný sport. Pneumatiky, brzdy, převodovky. Všechno má omezenou životnost. A bez perfektního stavu se na trať nevyjíždí,“ vysvětluje studentka Technické univerzity v Liberci.

Sny a ambice o postupu ale brzí finance.

„Všichni děláme, co umíme, máme skvělou partu a baví nás to. Mým snem je přestup do vyšší kategorie. Fabia, s níž momentálně jezdím, je už starší a má své vrtochy. Bohužel je to všechno o penězích,“ přiznává naděje českého motorsportu s tím, že by pro lepší výsledky potřebovala získat stabilního sponzora.

I přes veškeré úspěchy a zážitky zůstává Eliška Slavíková skromnou a pokornou. Paradoxní je, že ve svém osobním životě nevlastní žádný automobil.

„Mám půjčenou Fabii od maminky. Pořídili jsme ji ve chvíli, kdy jsem získala řidičský průkaz, takže se dá říct, že ji máme částečně kvůli mně. Ačkoli je oficiálně její, používám ji skoro výhradně já. Je to Fabie první generace Combi s motorem 1.4 16V. Rozhodnutí bylo čistě pragmatické. Auto totiž bylo koupeno jako dárce náhradních dílů pro případ kritického problému během závodu. Na běžné silnici nemám ambici závodit. Občas předpisově nejezdím,“ směje se Eliška Slavíková.