Volvo C30 1,6D

Testování nových automobilů je u mě na denním pořádku. Jen zřídka však budí testovaný vůz tolik emocí a pohledů okolních účastníků dopravního provozu jako "prémiový" hatchback od Volva. Dokonce po půl roce od zahájení prodejů dokáže Cé-třicítka upoutat pozornost i majitelů mnohem dražších vozů. V dopravních zácpách si řidiči se zaujetím C30ku stále prohlíží. Platí to zejména o zadních partiích. Volvo povolilo uzdu designérům a výsledek stojí za to. Pojďme se tedy na nový model podívat blíže.

vysvětlivky: M - manuální převodovka, A - automatická převodovka Geartronic

Exteriér:

Tvary karoserie jsou na první pohled mírně kontroverzní. Uhlazená a usedlejší příď se sportovními prvky nevyvolává žádné rozporuplné reakce. Svým pojetím se hrdě hlásí k současné produkci automobilky Volvo. Krásná boční linie zakončená stylovou zádí se však nelíbí úplně každému. Během týdenního testování se záď nezamlouvala přesně polovině obdivovatelů. Osobně považuji tento odvážnější design za velmi povedený a C30 se mi celkově hodně líbí. Tvary svažující se zádě vycházejí z konceptu Volco SCC (Safety Concept Car). Originální křivky najdete na celém voze, a právě ty dotvářejí celkový harmonický celek. V neposlední řadě jsou příčinou obdivu ostatních účastníků dopravního provozu.

(+) design
(+) tuhost karoserie

Interiér:

Ve vrcholovém modelu T5 na vás ze všech stran dýchá prémiový duch. To samé však platí i o verzi s dieselovou šestnáctistovkou pod kapotou. Tenký středový panel známý z vyšších modelů v provedení leštěného kovu dodává vozu nádech luxusu. Volvo se snaží i v tomto segmentu navodit pocit komfortu, což se mu daří na jedničku. Kvalita provedení a výběr kvalitních materiálů navozují pocit vozu vyšší třídy. Většina ovládacích prvků je na svém místě a v dobrém dosahu řidiče. To však neplatí o volantem zastíněných tlačítkách ovládání mlhovek a otevírání víčka palivové nádrže.

Prostoru zejména v podélném směru nabízí C30 dostatek díky sdílené podvozkové platformě s modelem S40/V50. Obě přední sedadla jsou elektricky stavitelná s pamětí pro tři řidiče. Volant padne skvěle do rukou a k rozmístění ovládacích prvků nemám žádnou závažnější připomínku. Zadní sedadla poskytují dostatek pohodlí a cestující se v nich cítí velmi bezpečně díky samotné tloušťce karoserie. Jen nastupování je tradičně u třídveřové karoserie horší i přes elektricky posuvná sedadla.

(+) kvalita použitých materiálů a jejich přesné slícování
(+) špičková ergonomie
(+) dostatek místa na všech 4 sedadlech
(+) čeština (bez chyb)
(+) systém bliz (u dražších verzí)
(-) absence krytu zavazadlového prostoru
(-) menší úložné schránky

Motor:

Pod kapotu Volva C30 můžete zvolit jeden z osmi nabízených motorů (jejich přehled naleznete o pár řádků níže v tabulce). Již nejslabší benzínová šestnáctistovka nabízí solidní výkon 74 kW. Ve výběru můžete pokračovat osmnáctistovkou, dvoulitrem a pětiválcem 2,4 produkující 125 kW. Vrcholným zážehovým agregátem je taktéž pětiválec označený s přídomkem T5 pocházející z Fordu Focus ST. Volvo ho však upravilo po svém. T5 poskytuje 162 kW a dokonale se stará o řidičovu zábavu.

Pro příznivce nafty začíná nabídka motorů u stejného zdvihového objemu. Je jím řadová čtyřválcová šestnáctistovka s turbodmychadlem. Právě ta poháněla námi testovaný vůz. Umí vyprodukovat 80 kW při 4000 ot./min. a slušný točivý moment 240 Nm dostupný v 1750 otáčkách. Tyto hodnoty stačí k dosažení maximálky ležící na hodnotě 190 km/h. Stovku jedna-šestka zvládne za 11,9 s.

TIP: TEST SPOTŘEBY: Volvo C30 1,6D

Výrobce slibuje nízkou spotřebu paliva. V městském provozu by mělo stačit dieselové šestnáctistovce 6,2 litru nafty na 100 km, mimo město 4,2 l/100 km a v kombinovaném provozu 4,9 litru nafty na každých sto kilometrů. Bohužel těchto hodnot nelze v reálném provozu dosáhnout. Ve městě je nutné počítat minimálně s půl litrem paliva navíc, mimo město dokonce s litrem a půl navíc. V kombinovaném provozu si tento agregát řekne o 6,5 l/100 km, což je vzhledem k poskytovanému výkonu poměrně hodně.

Příznivcům naftových motorů bych doporučil spíše další motor v nabídce, kterým je dvoulitr s turbodmychadlem poskytující rovných 100 kW výkonu. Ten Cé-třicítce uděluje výrazně lepší dynamické schopnosti a díky šesti rychlostním stupňům umí být dokonce úspornější než testovaná šestnáctistovka, která je ve spojení pouze s pětistupňovou převodovkou. Celkovou nabídku motorů zakončuje vrcholný pětiválcový turbomotor 2,4 označený D5. Ten poskytuje sice 132 kW, ale pro C30 je zbytečně těžký a výkonný. Navíc rozdíl v hodnotě točivého momentu oproti dvoulitrové verzi je zanedbatelný, proto bych osobně vzhledem k provozním nákladům a pořizovací ceně volil jednoznačně vznětový dvoulitr. Z benzínových motorů mě samozřejmě oslovil pětiválec T5, ale to se již nalézáme v jiné cenové kategorii. Pro méně majetné motoristy mám dobrou zprávu. Benzínová osmnáctistovka není vůbec špatná volba.

(-) absence šestého rychlostního stupně

(-) vyšší spotřeba než udává výrobce

(-) hluk

Jízdní vlastnosti:

První Cé-třicítkou, která mi prošla rukama, byla špičková verze s pěti-válcovým benzínovým motorem T5. Vůz byl obut do 18-ti palcových kol a v interiéru jsem byl hýčkán kombinací cihlově-černého interiéru s výklopnou navigací a dalšími vymoženostmi. Při přebírání klíčků od slabších verzí C30 se mě zmocnily obavy, zda přesednutí z vrcholné verze nebude znamenat šok. V zápětí se však tyto obavy ukázaly jako liché. Rozdíl tu samozřejmě je, ale nikterak drastický. To samé platí o jízdních vlastnostech. U verze T5 podvozek skvěle sekunduje výkonnému motoru spolu s dostatečně dimenzovanou brzdovou soustavou. I přesto, že vrcholná verze obsahovala příplatkový sportovní podvozek, nebylo přesednutí do jedna-šestky žádnou tragédií. Volvo neztratilo nic ze svých tradičních jízdních vlastností. Podvozek opět plně odpovídal výkonu motoru a brzdy jej dokonce hravě převyšovaly.

Řízení při běžných cestách není příliš komunikativní, což se výrazně lepší až ostřejším stylem jízdy. Volant příjemně ztěžkne a při překousnutí mírné neochoty vrhnout se do zatáčky, jede přesně tam, kam chcete. Jediným omezením se zdá být výkon motoru. Ten na dálnici ztrácí dech a spotřeba výrazně roste. Již zmíněná absence šestého rychlostního stupně je největší slabinou jinak povedeného automobilu. Pochvalu zaslouží přesné řazení a dobrý výhled z vozu.

Bezpečnost je u Volva na prvním místě. Volvo obstálo v nárazových testech EURO NCAP s pěti hvězdičkami a součástí výbavy je u všech motorizací stabilizační systém DSTC, který dokáže napravit chyby řidiče.

Závěr:

C30 je prémiový hatchback, který dokáže velmi pohodlně přepravit čtyři dospělé osoby nejen do zaměstnání, ale i na delší vzdálenosti. U takto stavěných hatchbacků nehraje roli malá velikost zavazadlového prostoru, ani o něco vyšší spotřeba. Jde především o styl. A ten umí Volvo u modelu C30 podat hned v několika stupních výbavy a celou řadou nabízených motorů. Nejlevnější verze s benzínovou 1,6 přijde na 489.900 Kč, testovaná dieselová 1,6 na 599.900 Kč a špičková T5 i D5 startují pod hranicí 800.000 Kč. Pokud toužíte po dieselu, vezměte prostřední motor z nabídky. C30 se vznětovým dvoulitrem se rozhodně vyplatí, navíc je „jen“ o padesát tisíc dražší než testovaná 1,6D.