Range Rover Evoque 2.0 TD4: Dobře a draze

Které je nejkrásnější SUV na trhu? Když položíte tuhle otázku deseti motoristickým novinářům, nadpoloviční většina vám ještě dnes řekne, že Range Rover Evoque. A to už uběhla dlouhá doba a spousta konkurentů už připravila hodně povedené kousky. Ale Range Rover Evoque (dále to zkrátím na RRE) má stále co nabídnout. Povedený design přímých linií, nekomplikovaných a jasných sdělení, že králem na silnici není nikdo jiný než právě RRE, stále platí. Tady nenajdete laciné designérské tretky. A když, tak jen decentní. Malý příklad – velké vstupy vzduchu před koly na předním nárazníku jsou slepé. Tudy dovnitř nedostanete ani gram vzduchu. A výdechy na kapotě jsou zakryté zpola. Ale tím končím. Spodní linka oken je rovná jak podle pravítka. Stejně tak i prolis na boku auta, linka nad světly,… Tenhle design neumírá. Neokouká se a nezestárne jak loňská královna krásy. RRE je v tomhle chlap, který zraje jako víno, plísňový sýr, plzeňský ležák.
Facelift přidal jen jinou optiku světel, trochu pozměněný nárazník a chladič a lehké úpravy v interiéru. Nic výrazného. Ale ani to však nemuselo být.

Někdo ukradl centimetry
Zvenčí je auto na pohled velké jak tank. Ale pak si uvědomíte, že zase tak velké není. Je ve velikosti klasických středních SUV. Mohutnost dodává právě design a strašně vysoká přední kapota. Když otevřete dveře, zjistíte jako já, že uvnitř je to o dost horší. Přední sedadla jsou ještě super. Za ně posílám do Land Roveru bonboniéru. Lepší sedadla v SUV jsem ještě nezažil. Ale vzadu už to tak zářivé není. Také příjemně tvarované sedačky, ale místa tu nazbyt není. Svých 190 cm sem vměstnám, ale koleny se dotýkám sedačky před sebou a změna polohy není prostě možná.
A kufr? To je anglická tragédie jak od Shakespeara. Tabulky říkají, že tu je 575 l objemu pro náklad. Kde? Možná, když odejmu roletku a naskládám všechno až po střechu. I malý kočárek znamená z poloviny plný kufr.
Raději zmáčknout tlačítko a nechat víko zaklapnout… Tak ne. Ještě jednou. Vadilo tam kolečko od kočárku. A ještě jednou. Teď víku vadila moje bunda. A další a další pokusy. Ach jo. Tohle je opravdu malý kufr.
Raději rychle za volant. Ten je perfektní. Opravdu vynikající průměr i průřez. Drží se skvěle, a když vám dopředu řeknu, že je s ním i příjemná spolupráce, nic nezkazím. Design přístrojovky opět vyznává rovné linie. RRE si na nic nehraje ani tady a všechno je tam, kde to má být. Zase je tu ovladač automatické převodovky z Jaguaru (ten výsuvný kruhový ovladač mi prostě stále nesedí), ale jinak mám radost, že tu jsou tlačítka a ne ovládání všeho na displejích. I když po faceliftu získal RRE nový infotaiment. Celkem pěkný. Také z Jaguaru. Ale chtěl bych poprosit techniky z firmy o maličkost. Když už vymýšlejí pitomosti jako průhledná kapota u Land Roveru Discovery, vytvoření head-up displeje z celého čelního skla apod., tak sakra ať taky zaktualizují mapové podklady. Mapy jsou jak kreslené redisperem. V konkurenci s kýmkoli totálně prohrávají!
Ale zpátky k přístrojovce. Tím hlavním dojmem z ní je RYCHLOST. Napojení přístrojovky na středový tunel je totiž tak vysoko a tak ploché, že to je jak sezení ve sporťáku z Maranella. Jen se podívejte na fotku.

Amen, pravím Vám
Pomodleme se k technikům, kteří připravovali podvozek tohoto vozu. Stojí na devatenáctipalcových kolech a ani české silnice mu nevadí. Má luxusní chuť jít do zatáčky a i když tam mu velmi rychle začne pomáhat elektronika, jede naprosto famózně. I když už má pár let za sebou, stále tu nemůžeme najít auto, které by se mu vyrovnalo v komunikativnějším řízení. Tady prostě stačí jet a držet volant a víte, co se děje. Máte pod koly kluzko. RRE se utrhne. Elektronika zajančí a řidič má neustále přehled, co se děje. Stačí drobná korekce, ubrání plynu a vše je v linii. Žádné volné pohyby volantu ve středové poloze. Super.
RRE není žádný velký teréňák. Sice si do terénu troufne, projede naprosto v pohodě polní cestu, ale jeho cílem je město. Propadlé kanály, vyjeté koleje od náklaďáků na okruhu, obrubníky které neočešou lízátko na nárazníku. A pak vyrazit na víkend na nějaký zámek, prosmýknout se třeba klikatými silničkami na Kokořínsku… Naprosto dokonalý společník.

Nový motor
To, co jsme ještě neprobrali, je motor. Z původního naftového čtyřválce o objemu 2,2 litru je nově dvoulitr. Výkon nabízí 110 a 132 kW. Moje auto je to výkonnější a má k tomu 430 N.m při 1750 ot/min. Není to žádná silniční bomba, ale jede pěkně. Slabší verzi bychom asi k tak exkluzivnímu autu nebrali. Ostatně i s tímhle motorem nepřekročí maximálka 200 km/h a zrychlení na stovku z klidu je za devět sekund.
Největší devizou motoru je paradoxně to, co s ním souvisí jen okrajově – převodovka. Devítistupňový automat neslyšně a jemně sází jeden převod za druhým, aniž by to kdokoli pocítil. Jak úžasný pocit to je, když na dálnici najednou zjistíte, že při 130 km/h se uvnitř slyšíte navzájem jak při klidné jízdě městem, protože motor tu točí pouhých 1800 ot/min!
Ovšem ani tahle výborná převodovka nedokázala srazit spotřebu. Víte, to, co bylo na konci testu na palubním počítači, bylo k pláči. RRE tam ukazoval hodnotu 8,9 l na 100 km. A to jsem ho v Praze šetřil a dal si i dálkovou jízdu prakticky na spotřebu. Na naftový dvoulitr je tohle opravdu hodně.

Nejhorší vlastnost
Kvalitní víno něco stojí. Stejně tak i pořádný doutník, sedmiletá whiskey, ležák z tanku, stará gouda… A tohle auto stojí taky hodně. Základní cena vozu je 955 698 Kč. Masakr. Testovací auto s jiným motorem a nejvyšší výbavou se přehouplo přes 1,5 milionu korun. A k tomu příplatková výbava za bezmála 250 000 Kč (třeba 33 000 Kč za pevné panoramatické střešní okno). Asi zůstaneme u Müllera, eidamu a desítky z lahve, co říkáte?

+ Design
+ Výborné jízdní vlastnosti
- Cena
- Spotřeba