Lancia Delta - svůdná kráska

Model Delta se objevil již v roce 1979. Ve výrobním programu vydržela první generace až do roku 1993, kdy se posledním vývojovým stupněm stal typ Delta Evoluzione II. Poté přišla druhá generace, která opouštěla hranaté tvary a konstrukčně vycházela z Fiatu Tipo. Bohužel "dvojková" Delta nedokázala navázat na obchodní úspěchy první generace. O šest let později proto opustil výrobní závod poslední kus. Až v roce 2006 se objevuje studie Lancia Delta HPE, která evokuje návrat Delty mezi vozy nižší střední třídy. A sen se v loňském roce proměnil ve skutečnost. Na světě se objevila další Delta. Jaká je a jak jezdí jsme zjišťovali v únorových studených dnech.

Karoserie: svérázně krásná

Magnet. Jinak nemohu nazvat karoserii Delty. S železnou pravidelností testovaná Delta budila téměř na každém semaforu nevídaný zájem o její křivky. Pro některé spolucestující se stala až nechutně magnetickou, když v mrazu stahovali okénka. Nevšedný a zároveň zajímavý vzhled vzbudil nečekanou vlnu zájmu všude, kde se Delta objevila. Výrazná příď s velkou maskou chladiče budí pozornost, ladná boční silueta hýří nápady a atypicky zakončená záď s LED diodovými světly připomíná vozy kategorie SUV.

(+) svérázný design

Interiér: nižší střední třída? není možné

Po otevření dveří na řidiče dýchne typicky italská atmosféra. Téměř prémiový interiér nedává ani na chvilku tušit, že se nalézáme ve voze nižší střední třídy. Přední i zadní sedadla nenabízejí ani špetku bočního vedení, překvapí však přílišnou měkkostí. Nízký posez za velkoryse seřiditelným volantem je příjemný a po stránce ergonomie nenajdeme žádné závažnější nedostatky. Sluší se podotknout, že příbuznost s Fiatem Bravo je v interiéru viditelná, ale Deltu neuráží. Zpracování jednotlivých dílů je totiž precizní.

Zadní sedadla patří po stránce rozměrů k naprosté špičce. Cestující budou hýčkáni úžasným prostorem v podélném směru (nemá ve své třídě konkurenci) a dokonce budou spokojeni i se šířkou kabiny. Opěradla jsou polohovatelná (lze nastavit vyhovující sklon). Sedadla navíc lze podélně posunovat (v případě potřeby lze zvětšit objem zavazadelníku). Jedinou vadou na kráse je nedostatečná výška sedáku, díky které nemají vyšší osoby dostatečně podepřená stehna. Nejlepší to není ani s místem na hlavou, což vzhledem k výškovému průměru obyvatel slunné Itálie lze přehlédnout.

(+) solidní ergonomie
(+) prostornost
(+) variabilita zadních sedadel
(-) vrzání loketní opěrky a sedadla spolujezdce
(-) méně místa nad hlavou
(-) hůře využitelný zavazadelník a horší přístup

Motor: dobré srdce

Pod kapotou Delty se objevují osvědčené pohonné jednotky koncernu Fiat. V současné době je možné volit jednu ze dvou přeplňovaných zážehových čtrnáctistovek (120 nebo 150 koní) nebo celkem ze třech vznětových motorů začínající šestnáctistovkou 1,6 JTD s výkonem 120 koní, pokračující dvoulitrem JTD s výkonem 165 a končící u dvojitě přeplňované devatenáctistovky JTD Twinturbo produkující 190 koní. Námi testovanou Deltu poháněla silnější benzínová čtrnáctistovka, která slibuje stále solidní spotřebu a odpovídající dynamiku. Díky sametovému chodu o ní v kabině cestující nevědí a při jízdě se projevuje až při vyšších otáčkách. S Deltou hýbe překvapivě obstojně a můžeme ji klidně doporučit.

(+) sametový chod

Jízdní vlastnosti: obrat o 180°

Delta. Lancie Delta. Co se Vám vybaví? Mě osobně okamžitě bleskne hlavou kultovní Delta HF Integrale, která dobývala rallyové tratě v devadesátých letech. Na jednu takovou závodní Deltu se občas chodím dívat. Evokuje ve mě vzpomínky na zlaté časy moto-sportu. Pokud by snad někdo očekával od nové Delty chování závodního speciálu, bude naprosto vedle. Po noblesních a komfortně zaměřených modelech Ypsilon a Musa přichází logicky další Lancie sázející na komfort. Ale ouha. Stačí ujet pár kilometrů abych zjistil, že tomu tak není. Poměrně tvrdé pérování je pro velkým a nemilým překvapením. Podvozek nemá s noblesním svezením nic společného. Nastavení tlumičů sice lépe pohlcuje nerovnosti než většina konkurentů, přesto ryze komfortní charakter známý například z Musy je nenávratně pryč. Osobně bych měkčí a plavný podvozek u Delty s tímto designem uvítal.

Řízení je i přes duální posilovač velmi lehké (s poměrně malou strmostí), což by ladilo s komfortně laděným podvozek. Ale bohužel. Podvozek vychází konstrukčně z Fiatu Bravo, a proto nemůžeme čekat zázraky. Brzdy fungují skvěle.

(+) odhlučnění
(+) jízdní vlastnosti
(-) příliš účinný posilovač řízení
(-) méně komfortní nastavení podvozku

Závěr: chcete se lišit?

Italská auta se opět vracejí na výslunní svým designem, který dokáže chytit za srdce. Netradičně vypadající Delta je vhodná pro všechny motoristy, kteří se chtějí lišit. Delta je úplně jiná, než současná produkce. Svůdná, krásná, originální a netradiční. Koupí Delty zákazník získá exkluzivní vůz, který se bude na českých silnicích vinou vysoké pořizovací ceny vyskytovat ojediněle (zaručena exkluzivita). Bohužel Delta nedopřeje svému majiteli nic jiného než mix průměrných vlastností (není komfortní ani sportovní). Bohužel. Deltu si totiž živě umím představit jako komfortně laděnou krásku.