Kia Rio 1,25 VVT: Takové obyčejné auto

Kia Rio je nová. To, že je nová, se asi tak nějak všeobecně přehlédlo. Jsou tu zajímavější, modernější, dramatičtější auta. A přiznám se, že když jsem dostal nabídku na test právě tohoto auta, tak jsem chvíli zaváhal. Proč ho testovat? Vždyť je to už pěkně starý kousek? Jenže pak mi ťuklo něco na okraji paměti, že jméno auta má ještě ten přídomek „nové“.

Více změn
Před lety jsem testoval tento model a zkonstatoval, že jde o základ, který neurazí. Jezdil průměrně, sedělo se v něm průměrně, byl průměrný po všech stránkách. To Škoda Fabia dělala lepší výsledky s podvozkem, Renault Clio byl více chic a třeba Mazda 2 byla více vyváženější. Jen možná v něm bylo méně místa, než jsem čekal.
Nová generace je ale delší, širší a nižší. Co z toho plyne? Tak to se podržte – na hlavy a na lokty asi nejprostornější auto ve třídě. Dobrá, na délku to taková hitparáda není, ale pro kolena tu je dost místa i za 180 cm dlouhým řidičem. Bohužel já mám o deset centimetrů víc a k tomu velmi dlouhé ruce. Takže sám za sebe bych si sedat nechtěl. Co mě ale potěšilo, že v oblasti hlavy na zadních sedadlech jsem měl při své výšce dost místa. A to je v téhle kategorii opravdový zázrak. Zázrak je ovšem také z auta vystoupit, protože zadní dveře mají dost strmý svah, takže C-sloupek je nízký a tlustý.
Nárůst rozměrů se promítl i v kufru. Zvětšil se zdánlivě o malých 18 l, ale když uvážíme, že výsledek je 288 l, pak musíme opět pozvednout minimálně jedno obočí. Vždyť to je hodnota velmi pěkná.

Miluju klasiku
Po usednutí za volant jsem hned našel tu ideální polohu. Byl jsem nadšen. Vždyť je jen málo aut, kde nešteluju sedačku a volant ještě dlouho poté, co jsem vyjel. Tady mi to auto prostě padlo do ruky. Mám jen jeden další takový vůz – Subaru Forester. Ten je pro mě jak ušitý. Padne mi jak oblek od Adama. Všechno je tak akorát. Tady se tomu Kia dost přiblížila.
Trochu smutnější pohled je na přístrojovku, kde přece jen můžeme vytýkat jisté exkurze do minulosti. Ale mám rád střední proud. Jsem tak trochu na klasiku i na tradiční rock. Takže jsem se doslova zamiloval do čtyř tlačítek pod klimatizací, ovládající třeba cirkulaci vzduchu. Jak jednoduché, jak funkční! Nemusím se ani koukat a na první dobrou v rámci větrání cokoli ovládnu.
Rádio svým monochromatickým displejem bohužel couvá už hodně daleko do minulosti. Funguje tak, jak má, skvěle intuitivně se ovládá, ale prostě do dnešního auta už taková grafika nepatří. A nezachrání to ani AUX/USB port a dva (!) vstupy dvanáctivoltových zásuvek ve středovém tunelu.
Co ale kvituji je vybrání místa na mobil v přihrádce před řadicí pákou. Jen je tu zase drobný nedodělek – je to z tvrdého hladkého plastu a v ostřejší zatáčce vyskotačí mobil ven. Nejednou jsem se lekl, co se mi to děje u pedálů.

Hlavně nenápadně
Auto jsem testoval v zajímavé žluté barvě. Líbila se mi. Moc. Bylo to neotřelé, efektní a na každém parkovišti jsem hned věděl, kde auto stojí. Dravý vzhled masky i rádoby zadní difuzor udělají svou práci, takže jsem pyšně sledoval, co na to okolní řidiči. Nic. Vůbec nic. Když jsem se projel po Průmyslové ulici s Citroënem Cactus, málem jsem přišel o zrcátka, jak lidé zapomínali řídit a chtěli se podívat, co je to za auto. Kia Rio je nenápadná. I kdyby měla na střeše světelný maják, lidé by jí přehlídli.
A nenápadné jsou i jízdní vlastnosti. Rád bych vám řekl, že v něčem vyniká. Jenže Kia Rio vyniká v tom, že v ničem nevyniká. Řízení není nijak strmé, ale je alespoň progresivní. Řazení není ani gumové, ani typický korejský cvakací mechanismus. Brzdy fungují. V zatáčkách se auto naklání tak nějak normálně. Na žádné sportování to není, ale jsou auta, ve kterých se cítíme nepříjemněji. Nic zásadního na výtku ani na vychválení. Prostě je to takové obyčejné auto.

Motor pro obyčejné lidi
Pod přední kapotou se naštěstí nekonal žádný prořez válců. Ty jsou stále čtyři. Mají ale objem 1,25 l. Výkon 62 kW vypadá slibně, slabší je to už s točivým momentem 121 N.m při 4000 ot./min. Takže opět – motor je tak obyčejný, až z toho mrazí. Jede. Ustálenou rychlostí jel moc pěkně. Ve městě si řekl o 6,4 litru na 100 km (upozorňuji, že tabulková hodnota je jen o deci nižší). V průměru pak dokázal svištět za 5,3 l na 100 km (tab. 5,0 l/100 km).
Jeho největší nectností je ovšem nedostatek síly. Jde o latentní projev, který se objevuje už od volnoběžných otáček až někam ke čtyřem tisícům. Právě tady se na velmi krátký čas objeví jakási chuť k dynamice, ale ta se během okamžiku zadusí vlastním volným pádem točivého momentu do hlubin pekelných. S motorem tedy můžete jet, můžete popojíždět, můžete se přesouvat. Vyznavači Cimrmana budou třeba driftovat. Ale ke sportovním výkonům nikdy hlavu nezvednou. Takže důchodcovský styl je tomuto motoru předurčen už od kolébky.

Koukněme do ceníku
Ceník modelu Kia Rio není zrovna nacpaný příplatkovou výbavou. Tohle není Audi Q7. Bohatě stačí 1,5 stránky a vše je vyřešeno. Čtyři stupně výbavy, základní cena 244 980 Kč. Takže nic moc. Jenže dneska už nikdo nedělá cenu, aniž by na ni hned nenalepil oznámení o slevě. Můžeme si o tom myslet, co chceme, ale za tohle si můžeme sami. Kde není napsáno SLEVA, to nekupujeme.
Takže i tady je zlevněno o 15 000 Kč. A to už je lepší pokoukání. Přeskočme výše uvedeného žebráka Active a podívejte se se mnou na vybavenější modely – třeba hned Comfort. Cena 259 980 Kč. Tady je výbava (až na tempomat a bezklíčové zapalování) srovnatelná třeba s Renaultem Clio 0.9 TCe (66 kW) Advantage za 279 900 Kč. Takže jak vidíte, ceny jsou srovnatelné. Škoda Fabia 1.2 TSI (66 kW) ve srovnatelné výbavě Ambition pak vyjde na 282 900 Kč.

+ Neotřelé auto na českých silnicích
+ Prostornost
+ Jednoduchost
- Vše je jen průměrné
- Auto potřebuje víc dynamický motor