Hyundai Elantra: Klasika v moderním balení

Ve výrobním programu nejedné automobilové značky se vedle vyvolených mediálních i prodejových frontmanů tu a tam vyskytne i méně nápadné auto, jehož kvality však není radno podceňovat. Přesně taková charakteristika sedí jako ulitá na Hyundai Elantra, auto, jehož předci byli korejskými pionýry mezi osobními auty na starém kontinentě. Byly to právě vysmívané sedany Pony nebo později Lantra, které spolu s „podnikatelskou“ Sonatou pronikli začátkem devadesátých let na náš trh. Máme tu rok 2011 a korejští výrobci se na území bývalého Československa mezitím nastěhovali i s výrobními kapacitami. Velkokapacitní fabrika v Nošovicích však už dávno nechrlí ve zdejších podmínkách méně oblíbené sedany, nýbrž kvalitně postavené hatchbacky i30, které už několikátou sezónu spolu se sesterským Cee´dem okupují přední příčky absolutního pořadí prodejnosti nových aut. To pátá generace Elantry (označení MD) vyráběná stále ještě „doma“ v Koreji se od i30 liší nejen svojí starosvětskou koncepcí, ale na minulost odkazuje i svým přízviskem, které neladí s ostatními „íčky“ ve výrobní řadě Hyundai. Charakteristická je také skutečnost, že Elantra nemá žádného dvojvaječného příbuzného ve výrobním programu firmy Kia. Jakkoliv je u nás koncepce s karoserií sedan menšinovou záležitostí , má vstupuje Elantra na trh, kde operuje několik významných hráčů v čele s Chevroletem Cruze a Renaultem Fluence. Pro všechny soutěžící je shodná výhodná cena, jak si však nový Hyundai potykal s tím ostatním?

Nejkonzervativnější typy automobilních karoserií nemají v nižší střední třídě na růžích ustláno, Hyundai (stejně jako zmiňovaný Chevrolet nebo Renault) však dokazuje, že i malý sedan lze vyrobit se ctí. Navýsost elegantní a dynamická karoserie Elantry překypuje množstvím oblin, dramtických křivek a prolisů. Ostrou hranu byste pohledali a kraťounká ploska víka kufru svádí pohlížet na Elantru spíš jako na liftback či dokonce kupé. Dobře pamatovatelný ráz dává sedanu jeho příď, která souzní se současným rozevlátým stylem značky. Dalo by se říci, že v tomto směru jde o subtilnějšího dvojníka manažerské i40. Při pohledu z boku dravé karoserie zaujme štědrý rozvor (2700 mm) napovídající hodně o příjemných prostorových možnostech interiéru. Koncová světla potom jako by z oka vypadla těm u praktického mini MPV Hyundai ix20. Testovanému exempláři velmi sekla i decentní tmavomodrá metalíza.

Korejské automobilky prodělaly v posledním desetiletí výrazné zlepšení na všech frontách, ale že mě svoji vysokou kvalitou tolik potěší zrovna interiér „low-endové“ Elantry jsem tak úplně nečekal. Hyundai v tomto případě pochopil, že nikoliv v načančanosti je krása a soustředil se na to opravdu podstatné, čímž je funkčnost a kvalita. První usednutí za volant vyvolává milou reminiscenci na auta, jakým byl třeba čtyřdveřový Civic z devadesátých let, jen je to všechno o něco moderněji zabaleno. Posez za volantem umí být sympaticky nízký a vůbec v tomto autě máte dojem, že sedíte skutečně „ve voze“ a nikoliv „na voze“, jak bývá v současnosti zvykem. Rubem je o něco horší výhled vzad i šikmo vpřed přes tlusté A sloupky. S parkováním pomohou zadní „pípáky“, které žel bohu nejde vypnout. Přední sedadla nabídnou dostatečné rozměry, přiměřené boční vedení i tvarování, ze kterého nebolí záda ani na delších cestách. Přístrojová deska je patřičně futuristického zrna, až na pár drobností jí však nelze nic zásadního vytknout. S ostatními Hyundai sdílí zbyečně chladné tmavomodré podsvícení, které lze kupodivu regulovat jedním reostatem pro všechny displeje, ciferníky a tlačítka. Líbila se mi přehledná přístrojová kaplička s jednoduchou grafikou klasicky rozmístěných budíků (palivoměr a teploměr chladiva hrají u Hyundai tradičně čárkovanou) včetně displeje palubního kompjůtru se základními údaji – ovládá se chvályhodně přímo z volantu. Mnohem extravagantnějí je středový panel motýlích tvarů, který se ve spodní části sbíhá do tenkého tělesa ne širšího než je konzole mezi sedadly. To je velmi chvályhodné řešení vzhledem k prostoru pro kolena cestujících. Potěší i jednoduché ovládání rádia (bez RDS!) a topení, méně už fakt, že středové výdechy klimatizace nejde uzavřít. Pro všechny Hyundaie jsou obligátní zdířky s USB a iPod vstupy. Máte-li přes 180 cm, bude se vám o něco hůře nastupovat na zadní sedadla, kde najdou dostatek pohodlí jen krajní cestující. Tření pleši cestujících o strop je zde eliminováno větším sklonem opěradel, i tak je ale tento parametr nejcitelnějším prostorovým nedostatkem Elantry. Místa před koleny je vzadu tak akorát, rozhodně více než v Octavii. Jako správný sedan nabízí Elantra velký zavazadlový prostor (485 litrů v základu), po hříchu však taky méně skladný a vinou vyšší nákladové hrany a menšího vstupního otvoru i hůře přístupný. Typický neduhem je levné řešení ramen víka, která se bez skrupulí zařezávají do vašich zavazadel. Kufr otevřete pouze tlačítkem z místa řidiče nebo dálkovým ovládáním – přímo na víku žádný knoflík nehledejte.

(+) vnitřní prostor

(+) prvotřídní zpracování a materiály

(-) mizerný výhled šikmo vpřed

(-) rádio bez RDS

Marketingové materiály od Hyundaie jsou sice plné slov o novém přímovstřikovém benzíňáku 1.6 GDi, mně se ale mnohem víc zalíbila starší jedna šestka s označením Gamma, která je u nás aktuálně jedinou dostupnou motorizací pro Elantru. I tento „obyčejný“ motor má velmi slibných 97 kW a variabilní časování ventilů. Projev jednotky jednou z dalších příjemných reminiscencí na staré časy – tentokrát na ty atmosférické. Výrazným rozdílem oproti minulosti je však velmi dobré odhlučnění motoru, takže do nějakých 3.500 otáček o něm víte v podstatě jen z otáčkoměru a výše spíše než monotónním hukotem potěší příjemně nakřáplým sportovním vrněním. Nenápadná šestnáctistovka si přitom nepotrpí na žádné velké řeči a je typickým příkladem motoru, od kterého nečekáte skoro nic, ale dostanete překvapivě mnoho. Sympaticky se sbírá už od nízkých otáček a s rostoucím gustem plynule akceleruje až k hranici červeného pole otáčkoměru, které hnízdí těsně před sedmičkou na otáčkoměru. Nejsrdnatější výkony motor podávává v rozmezí 4.500 ot./min. a 6.300 ot./min., tedy v oblasti, kde se střetávají křivky nejvyšších hodnot točivého momentu (4.850 otáček) a výkonu (6.300). Provoz v této výseči mohu bez přehánění označit za sportovní, k čemuž vydatně dopomáhají i přirozené reakce na plyn a pregnantní řazení manuálního šestikvaltu. Ten je pěkně nakrátko poskládaný, což má vliv na velmi dobrou pružnou dynamiku motoru, který na zařazenou šestku ochotně akceleruje už od šedesátky. Srovnání, které teď přednesu se může zdánlivě zdát trochu mimo mísu, ale hyundaiácký motor mi svojí živostí v mnohém připomínal výrazně kultivovanější variantu motoru VW 1.6 MPI zabudovaného ve Felicii. Svojí agilitou pak každopádně překonává motor 1.6 16V v Renaultu Fluence i osmnáctistovku v Cruze. Ani šestý rychlostní stupeň není vyloženě ekonomický, když střelku otáčkoměru při dálničním maximu vyžene na obvyklých 3.500 otáček. Právě dálnice a nezákonné rychlosti jsou jediné místo, kde motoru začne docházet dech a k větší ochotě akcelerovat je potřeba mu dopomoci důrazným podřazením. Nenápadný sedan jsme nikterak nešetřili, přesto palubní kompjůtr vykázal překvapivě nízké hodnoty spotřeby, což mi nepřímo připomnělo mojí někdejší Toyotu Carina 1.6i, která při stejném stylu jezdění jen zcela výjimečně žádala přes sedm litrů. Elantra si vzala ve 130 km/h 6,8 litrů, v devadesátce dokonce jen pět a ve městě nikdy přes 8,5. Celkový průměr čítající dravé jezdění i stoosmdesátku na dálnici činil 7,4 litru.

(+) překvapivě pružný a kultivovaný motor

(+) nízká spotřeba

(+) přesné řazení

U Elantry se Hyundai vrátil k jednoduché zadní nápravě s vlečenými rameny a na jízdních vlastnostech je to znát. Elantra tak svými schopnostmi na silnici nápadně připomíná naladění podobně koncipovaného Renaultu Fluence a je tedy určena především pro plavnou rodinou jízdu bez větších divočin. V kontextu s živým motorem je to trochu škoda člověk se ale aspoň za volantem nenudí při zvládání různých vylomenin, které vám Elantra v extrému umí připravit. Domnívám se nicméně, že většině majitelů bude zvolená konfigurace maximálně vyhovovat, protože právě pohodlné cestování bude pro řidiče konzervativního sedanu jasnou prioritou. Elantra přitom není vyloženě měkká, ale výborné odhlučnění podvozku má spolu s rozumnými „šestnáctkami“ zásluhu na tom, že i jezdění po hodně rozbitých cestách se subjektivně jeví velmi komfortně. V zatáčkách s nerovným povrchem vás čeká tradiční lekce lidových tanců jednoduché zadní nápravy, ale s tím se dá počítat. I za ideálních podmínek zasahuje na můj vkus zbytečně brzo stabilizace, která se v zatáčce nedotáčející se vůz snaží buď zcela zabrzdit, případně umravnit do smyku přetáčivého. Pokud stabilizaci vypnete, můžete si užít to, co u tohoto auta nejspíš nebylo v plánu a to hravé projíždění zatáček. Nejde to sice moc rychle, ale je to překvapivě zábavné. Radovánky bohužel trochu eliminuje tradičně necitlivé řízení, které jde velmi zlehka. Na druhou stranu je použit poměrně strmý převod, takže auto hbitě reaguje na sebemenší otočení volantem. Příliš nadšený jsem nebyl ze stability ve vysokých rychlostech. Při jízdě nad 150 km/h už jsem neměl dobrý pocit ani z řízení, ani z rostoucí tendence k „plavání“ zádě. Bez připomínek fungovaly brzdy, které jen1232 kg vážící sedan zastavovaly opakovaně bez známek vadnutí.

(+) komfortní jízda po nerovnostech

(+) snadná manévrovatelnost

(-) horší stabilita vy vysokých rychlostech

(-) odtažité řízení

Nový Hyundai Elantra je šmrncovní auto líbivých tvarů, které překvapivě nabídne o hodně víc než by napovídalo jeho zařazení do trochu bezpohlavní kategorie sedanů nižší střední třídy. Vedle fešného zevnějšku je tu pregnantně zpracovaný a funkční interiér, který nabídne vzdušnou atmosféru čtyřčlenné posádce i s bagáží – je nutné odhlédnout jen od nepraktických daností karoserie typu sedan. Nejpříjemnějším překvapením byl však charakterní i úsporný motor, jízdní vlastnosti nevybočují ze zvyklostí kategorie. Elantra s o něco jednodušší výbavou a stejným motorem startuje aktuálně na 324.900,- Kč, testovaný vůz byl v základu k mání za 369.900,- Kč. Dovolím si tvrdit, že menší cenovou nevýhodu oproti konkurenci dokáže Hyundai vyvážit nejlepším mixem všech důležitých vlastností.