Honda Civic Type-R: První turbo

Předchozí modely s přídomkem type-R byly pověstné svojí mechanickou vytříbeností a schopností dovést jízdní zážitek s předokolkou až na samou hranici možného – taková Integra je v tomto směru asi dodnes nepřekonaným strojem, ale zahanbit se nedají ani starší civicy nebo accordy. Už sám fakt, že se honda pustila do vývoje ryze sportovního náčiní, jakým civic type-r je, je sympatický, neboť zdaleka ne všichni někdejší výrobci mají tolik potřebného entuziazmu.

Civic je sám o sobě značně originální svým vzhledem a v případě type-r se designéři nerozpakovali nechat někoho na pochybách, že tohle opravdu pojede. Laicky by se dalo říct, že být tunerem, těžko už budu na vzhledu něco vylepšovat. Mohutný přední spoiler je odvozen od speciálu pro závody BTCC a auto má v prvé řadě větší rozchod, takže sedí blízko silnice řádně nahrbené, k tomu si přidejte sadu efektních plastových doplňků všude kolem a parádní černá litá kola velikosti 19“ krásně kontrastující s tradičním bílým lakem. Efektní je zejména monstrózní zadní křídlo, soudě dle projevu auta nad 150 km/h ale zřejmě i efektivní.

O interiéru civicu platí vesměs to samé, co o jeho zevnějšku, v případě type-r se ale sci-fi vyznění posouvá do další dimenze. První, co vás zaujme jsou proklatě úzké červené skořepiny, které předním cestujícím neodpustí žádné kilo navíc. Pokud jste však konfekční postavy, oceníte jejich dostatečné pohodlí na delších cestách a perfektní držení těla v zatáčkách. Škoda jen, že nemohou být uchycena níže k silnici, nádrž umístěná vpředu je zde nepříjemným limitem. Při pohledu na červené pásy, části volantu i eighties formulové diody v přístrojovém štítu si člověk připadá trochu jako na dobové diskotéce, přesně tohle ale k exotické image civicu padne dokonale. Oproti běžné verzi máme co do činění s kovovou kulatou hlavicí řadicí páky (příšerně studí!), vrtanými pedály nebo horním pravým displejem zobrazujícím tlak turba nebo teplotu a tlak oleje. Nemá asi cenu opětovně pitvat neohrabané a místy až nesmyslně složité ovládání palubního počítače a multimediálního systému na středové konzole, které jsou vzájemně neprovázané. Nerad to říkám, ale v tomhle je dnes Honda nejhorší na trhu. Skvělou zprávou naopak je, že ani u brutální verze nezůstanete ochuzeni o zadní výklopná sedadla magic seats (díky nádrži pod předními sedadly) a olbřímí zavazadlový prostor. To ale není u type-r to hlavní…

(+) výborné sedačky
(+) obří kufr
(-) ovládání elektroniky

Pod přední kapotou type-r se vůbec poprvé objevuje přeplňovaný agregát. V případě hondy to obnáší kombinaci mono-scroll turba a proměnného časování ventilů VTEC. V praxi je potěšující dnes už moc nevídaný mechanický zvuk motoru, svist turba i emocionální nádechy sání, všechno si tady můžete osahat svými smysly a nemáte pocit, že jde jen o plytkou hru na adrenalin. Do interiéru se navíc přenáší ty správné jemné vibrace a vrnění, které udržují posádku ve střehu – i když po hříchu spíše v nižších otáčkách, nahoře umí být zvuková frekvence hluku poněkud otravná. Charakterově se dvoulitr nepodbízí a před efektními turbokopanci dává přednost lineárnímu nárůstu impozantní porce síly, která se začíná o slovo výrazněji hlásit až po minutí trojky na otáčkoměru.

Reakce motoru, touhu po otáčkách, tuhost tlumičů a charakteristiku řízení citelným způsobem aktivizuje R-Type mód. Věc, která vás po prvních metrech zásadním způsobem zaujme, se jmenuje řízení. Snad ještě nikdy jsme nejeli sériovým autem s takovou nedočkavostí zatočit za nejbližší roh. Při prvním osmělování se proto musíme poněkud mírnit v impulsech předávaných volantu, časem však celému naladění přicházíme na chuť a nemůžeme si jej vynachválit. Odezva od hnacích kol je natolik rychlá a samozřejmá, až se tomu ani nechce věřit, auto je v každé fázi zatáčky neobyčejně dobře ovladatelné a svým způsobem i velmi hodné.

Lví podíl na tom jistě mají i speciálně vyvinuté 19“ pneumatiky Continental, které prostě jen drží, drží a drží… Auto s nimi přitom navzdory jednoduché zadní nápravě nikterak nevychovaně neposkakuje ani na hrbolatějších cestách a nemá tendence odskakovat. Důležitým rysem je také velmi dobrá trakce daná použitím mechanického diferenciálu s omezenou svorností, díky oddělené těhlici a stejně dlouhým poloosám navíc řízení takřka vůbec netahá za ruce, v extrému to skoro vypadalo, jakoby ani nemělo snahu vrátit se jednoznačně do neutrální polohy. Jednou z esencí dobrého sportovního svezení je precizní práce s řadicí pákou a také tady rozdává type-r radost měrou vrchovatou. Kvalty jsou nasázené poměrně těsně za sebou a páka se v zkrácené kulise (délka jedné dráhy je jen 40 mm) pohybuje přesně a jistě.

(+) nekonečný výkon motoru
(+) výtečná trakce
(+) precizní řazení a řízení
(-) trochu otravný zvuk motoru ve vyšších otáčkách

Podtrženo sečteno, nová ostrá honda se rázem zařadila na samou špičku ostrých hatchbacků s předním pohonem, kde ji co do kombinace přívalu emocí a smysluplného fungování v běžném provozu může trumfnout asi jen starý dobrý Mégane R.S.