Ford Mondeo kombi - s benzínem a automatem

Většina automobilek během letošního a loňského roku provedla mezigenerační obměnu svého zástupce ve střední třídě. Pomyslně první vlaštovkou se stalo nové Mondeo, které stihlo uvést nový model před příchodem nové Laguny, C5, Mazdy6, Hondy Accord, Toyoty Avensis nebo nové Vectry. Mondeo tím získalo malý náskok. První příčky v žebříčkách prodejnosti mu patří delší dobu. Pojďme se tedy podívat co stojí za prodejním úspěchem? Mondeo opět povyrostlo a svými rozměry atakuje hranici vyšší střední třídy. Ford Mondeo v dlouhém provedení prošlo redakcí před půl rokem. O pohon se staral vznětový dvoulitr Duratorq TDCi, který dokázal plnit veškerá očekávání od etalonu střední třídy při relativně úsporném provozu. Jak je na tom však s benzínovým motorem 2,3 HE ve spojení s automatickou převodovkou?

Karoserie a interiér:

Věnovat se znovu podrobně popisu karoserie a interiéru nemá cenu. Odkáži Vás na loňský test a pouze si zopakujeme několik drobností. Kvalita interiéru je mezigeneračně opět o značný kus dále. Ford interiéry prostě umí. Většinu ovládacích prvků naleznete i poslepu. Multifunkční volant padne skvěle do rukou a až na drobné ergonomické prohřešky v podobě tlačítek ovládání jízdních režimů a elektrických ovladačů umístěných za madlem v řidičových dveřích nelze mít žádné výraznější připomínky. Další se týká až estetiky provedení některých tlačítek, které jakoby do kabiny nepasovaly. Poslední výtku mám k imitaci dřeva, která spíše interiéru ubližuje.

(+) sedadla
(+) volant
(+) kvalita materiálů a zpracování
(+) prostornost
(+) variabilita
(-) imitace dřeva
(-) drobné ergonomické přehmaty v interiéru
(-) tvarově různorodá tlačítka

Motor: nešťastná kombinace

Nabídka motorů v Mondeu je pestrá. Základním motorem se stala zážehová šestnáctistovka známá z menšího Focusu, nabídka pokračuje dvoulitrem, přes dnes testovanou dva-trojku až po dva-a-půl litr. Ze vznětových motorů lze vybírat mezi osmnáctistovkou, dvoulitrem a dva-dvojkou. Specialitou Fordu je v nabídce agregát spalující bioetanol (2.0 Duratec).

Testovaný kousek poháněl zážehový čtyřválec se zdvihovým objemem 2,3 litru produkující 118 kW, chcete-li 160 koní spolu s točivým momentem 208 Nm vrcholícím při 4200 otáčkách. Mondeo dosahuje maximální rychlosti 202 km/h a zrychlí na sto-kilometrovou rychlost za 10,8 s. Agregát vyniká příkladnou kultivovaností a chutí jít do otáček. Zvukový projev je příkladný jako u většiny moderních zážehových čtyřválců. Posádka není obtěžována hlukem od motoru, ani vibracemi či dokonce duněním. Ve spojení s automatickou převodovkou Durashift-6-tronic si tato pohonná jednotka rozumí dobře. Nahoru i dolů řadí poslušně a vždy rychle rozpozná řidičovu touhu. V plně automatickém modu je vhodná pro klidnou rodinnou jízdu, kdy o řazení nebude vědět. Pokud však zatoužíte po ostřejší jízdě, motor si s automatem přestane tolik rozumět. Nevyřeší to ani manuální volba rychlostnostích stupňů. Opět dochází k značným prodlevám při přeřazení. Mírné zklamání pramenilo i ze zvýšené spotřeby, které jsme se již věnovali v samostatném testu, který naleznete zde.

(+) kultivovaný projev
(+) chuť jít do otáček
(-) spotřeba ve městě
(-) absence plynové vzpěry kapoty motoru

Jízdní vlastnosti: vzor předokolek

Tolik vychvalovaný podvozek si již nezaslouží další opěvaná slova a další pochvalné věty. Myslím si, že je vychválený až dost. Díky elektronické regulaci tlumičů je možné kombi provozovat ve třech režimech (Comfort, Normal a Sport). Prvně jmenovaný režim nabízí velmi plavnou jízdu podobnou Citroënu C5. Osobně jsem nejčastěji využíval prostřední režim Normal, jelikož Comfort byl na mě příliš měkký a Sport zase příliš tvrdý. Navíc mě nebavilo stále přepínat různé jízdní režimy tlačítky navíc špatně přístupnými za řadící pákou na středové konzole v její dolní části.

Vezmeme-li v potaz, že se jedná pouze o předokolku s motorem vpředu a velkým rozvorem, navíc se značnými převisy karoserie, podařil se konstruktérům z dílny Fordu opětovný malý zázrak. Mondeo sedí v dlouhém provedení k vozovce jako přikované. Nerozhodí ho rychlá dálniční jízda ani krouhání zatáček. Přitom všem dokáže výborně tlumit četné nerovnosti. Brzdy jsou dostatečně dimenzované a dávkování brzdného účinku snadné. Řízení je tradičně přesné a zprostředkovává dostatek informací o dění pod předními koly. Jedinou výtku proto směruji k dlouhé zádi. Ta se během testu dvakrát postarala o mé znejistění za volantem (budiž mu v prvním případě k dobru vlhká vozovka s nerovným povrchem posetá dlažebními kostkami a s horizontem v zatáčce a v druhém případě táhlá zatáčka ve vysoké rychlosti).

(+) famózní jízdní vlastnosti
(+) tlumení nerovností
(+) komunikativní řízení
(+) výborné brzdy
(-) odskakující záď na nerovném povrchu /v režimu sport/
(-) nejistá záď na rovném povrchu /v režimu normal/
(-) reakce aut. převodovky

Závěr: dobrá pověst potvrzena

Chválit dnes Mondeo nebudu. Ptáte se proč? Prostě a jednoduše není potřeba. Mondeo je ostatními periodiky vychváleno a plní tedy přesně to, co se od něj očekává. A to bezezbytku. Mondeo je přesně takové, jakou má nálepku. Prostě výborné. Během týdenního testování mě dokázalo přesvědčit o svých kvalitách díky svým nejsilnějším zbraním - výborným řízením, jistým podvozkem, prostorností a v neposlední řadě solidním zpracováním. Bohužel pod kapotou se tentokráte neobjevil úplně nejúchvatnější společník. Dva-trojka ve spojení s automatickou převodovkou a nemalou hmotností vozu ztrácí pocitově na výkonu. Bravůrních výsledků nedosahuje ani po stránce spotřeby. To nic nemění na faktu, že koupí Mondea získáte maximálně praktického a krásného služebníka, který bude hravě plnit i ta nejnáročnější přání díky skvělému podvozku, čemuž odpovídá i pořizovací cena. Jen sáhnout po jiné motorizaci.