Dacia Logan MCV 1.5 dCi: 15 malých překvapení

Víte, na Dacii jsem se těšil, ještě jsem ji k testu nikdy neměl. Je to totiž neuvěřitelný klenot v české nabídce. Jinak se to asi nedá popsat, vždyť Dacia v Česku prodá víc aut než Opel, Fiat, Kia, Toyota, Peugeot, Citroën a třeba také mateřský Renault. Páté místo v prodejích u nás napovídá, že lidé musí v téhle značce vidět poklad. A Dacia Logan v nižší střední třídě je daleko, ale pěkně daleko před Renaultem Méganem. Není se co divit, že dealeři Renaultu a Dacií postupně upozaďují francouzskou značku a zvětšují prodejní plochu ve prospěch té rumunské.

Mohutný elegán

Ale zpátky k autu. Když jsem ho obdržel, opět mi vyrazil vůz dech tím, jak je mohutný. Především přední maska. Ta je vysoká, robustní a tak objemná, že mi připomíná (a neberte mě teď úplně doslova) dílo od Zagata, který je touhle mohutností velmi známý.

MCV není žádný drobek. Je to plnohodnotné kombi, které sice ztratilo svůj megaobrovský kufr, ale těch 537 l také není málo. Auto je příjemně velké (ani moc a ani málo), má jednoduché tvary, které budou lidem sedět ještě za deset let. I když…

Překvapení č. 1: Všimli jste si dlouhatánské antény na střeše? Já na první pohled ne. Ale pak jsem musel před focením s autem do myčky a zjistil jsem, že takováhle metrová ocelová anténa se dneska už jen tak někde nevidí. A že by díky ní byl nějak super signál rádia, to se taky říct nedá.

Překvapení č. 2: Vystupuji z auta a vedle mě je jen málo místa. Soukám se soukám, abych nic neodřel. Zabouchnu dveře a ještě kontroluji obě auta. Dobrý. Tak mě napadá – kde má Dacia ochrannou lištu? Dole. U hrany dveří. Naprosto k ničemu. Proč?

Překvapení č. 3: Hrana předního nárazníku je pěkně nízko. Na to, že si Dacia zakládá na tom, že její vozy mají vyšší světlou výšku, je plast pod nárazníkem neustále v kontaktu s obrubníky.

Známá tvář

Řidič 190 cm vysoký, za ním 190 cm vysoký spolujezdec - a ještě tolik místa na kolena

Tady na zadních sedadlech vyndávám z tašky ceník. Perfektní cena 194.900 Kč je bohužel jen takový tahák pro oči. U nás se tomu říká „kavka“. Je to auto, které nemá vlastně vůbec žádnou výbavu a bohužel k ní nejde ani nic přikoupit – klimu, rádio, nic… Takže musíte výš o deset tisíc do výbavy Ambiance. Tady už zážehová dvanáctistovka může mít ledacos. Bohužel výbavě zase chybí možnost nafťáků. První nafťák tak je jen v nejvyšší výbavě Arctica za 289.900 Kč. To už je sakra víc. Náš motor v silnější verzi 66 kW je ještě o deset tisíc dražší. A všechny příplatky máme v autě. Takže výsledná cenovka… chvíle napětí s kalkulačkou… 332.900 Kč. To už není málo, ale je v tom opravdu všechno. I tempomat, metla, hliníkáče patnáctky. Jen sedadla v kůži si naštěstí odpustili. Rychlý průlet znalostmi napovídá, že za tuhle cenu nikde nekoupím nic konkurenceschopného.

Výpočty mám za sebou, je mi z toho vedro. Chci si stáhnout okénko. Připomínám, že stále sedím na zadních sedadlech.

Překvapení č. 4: Hledám ovladače oken. Na dveřích nic není. Ani švihadla. No jsem úplný blázen? Nikde nic. Jsou snad pevná? To snad ani není možné. Ejhle ovladač! Uprostřed mezi sedadly řidiče a spolujezdce, skoro až u země. Řeknu vám, že tohle když viděla moje těhotná manželka, vzdala jakékoli pokusy o otevírání oken.

Překvapení č. 5: Zase hledám. ISOfix. Perfektní. Cedulky na sedadlech jsou. EuroNCAP funguje. Zastrkávám sedačku na šipkami určené místo. Ale co to? Úchyty tam nejsou. Zmateně rozhrnuji sedáky a zjišťuji, že úchyty jsou o dobré tři centimetry vedle, než kam směřuje šipka.

Překvapení č. 6: Přesunuji se na místo řidiče. Usadit se tady není jednoduché. Volant je možné upravit jen v jedné ose. Víc ani ťuk. A připlácet si můžete, jak chcete.

Překvapení č. 7: Co tlačítko, to originál. Tohle znám z jednoho auta, tohle znám z druhého. A kam s tím? Designér to vrazil zrovna tam, kde bylo nejvíc místa. Už to vidím. Stahování okének nepochopitelně uprostřed přístrojovky dole před řadičkou. Ještě o kousek dál ovladač na tempomat. A korunu tomu dává jakýsi ovladač obřích rozměrů u mé levé holeně. Na co to je? Sestupuji pod přístrojovku, abych se podíval. Kruhový ovladač o průměru výdechu klimatizace je na sklápění světel!

Překvapení č. 8: Děcko v autě začíná zlobit, nastupuje pacifikace hudbou. Vytahuji CD s dětskými písničkami a… Velká navigace velejednoduchých tvarů nemá vstup na CD. Hledám, kde se odklápí, kde je CD changer. Nakonec až ceník mi napoví, že tady to auto CD prostě neumí. Umí USB, ale CD nikoliv. Zaráží mě ještě kolébkový spínač úpravy zvuku.

Jdeme k motoru

V interiéru začíná být akusticky poněkud těsno. Syn se dožaduje písniček, které mu mohu věnovat tak maximálně na hraní. Tak raději vystupuji a jdu se podívat na motor.

Překvapení č. 9: Kapota má plynovou vzpěru!

Motor je klasika. Známá patnáctistovka s nadčtvercovým vrtáním s výkonem 66 kW při 4 000 ot./min a točivým momentem 220 Nm při 1 750 ot./min. Vše je tam, kde má být. Samozřejmě až na dekl pod motorem, ale to je dnes spíš zázrak než pravidlo u kterékoli značky. Tabulkově by auto mělo jet až 173 km/h, zrychlit na stovku za 12,1 s a průměrně spotřebovat 3,8 l nafty na 100 km.

Usedám za volant a vyrážím. Motor je příjemně klidný. Když je studený, zachrčí si, ale nijak dlouho. Škoda, že má tak dlouhou prodlevu. Pod 1 500 ot./min nemá smysl chodit. Motor pak skoro zhasne. Zkouším extrémní řazení na ecodrive, ale to prostě nejde. Honit se na hranici 1 500 ot./min je spíš o zabití. Nahoru je auto v pohodě, ale jakmile mu usne turbo, je to, jako bych šlápl na brzdu.

Jsem však fascinovaný z převodovky. Jak je seskládaná? Mám pocit, že tak, abych využíval jen čtyři stupně. Vždyť pětka ve 130 km/h točí 2 200 ot./min (překvapení č. 10)! Raději to zkouším znova, jestli nevidím špatně. Ne. Opravdu. Zkouším, kdy je dobré řadit jednotlivé stupně. Pětka ve stovce. Čtyřka v sedmdesátce. Trojka lehce pod padesát (zapomeňte, že byste jezdili ve městě na čtyřku). Jedničku si klidně nechte zařazenou po celou dobu zrychlování na světlech. Zatímco jiní tam už sází trojku, já teprve sázím dvojku.

Jízda jak na obláčku

Je to pohodlné auto. To říkám já, moje tehdy ještě těhotná manželka a moje první dítě. Druhé dítě ještě do toho nemělo co mluvit. Jeli jsme v klidu, nikam jsme nespěchali a bylo to taťkovsky rozvážné. Žádné honění.

Překvapení č. 11: Neslyšíme se. S hlukovou izolací si moc starostí nedělali. Není to sice hluk výrazný, ale zato je všudypřítomný. Konverzace mezi řidičem a spolujezdcem na zadních sedadlech není prakticky možná.

Zjišťuji, že sedačky jsou sice pohodlné, ale v zatáčkách nedrží. Začínají mě bolet záda.

S naloženým autem je to pohodová jízda. Když jsem pak sám, zjišťuji nervozitu zádě. Čím vyšší rychlost, tím je to citelnější. Opravdu musí být zadek zatížen, aby to ustalo. Na dálnici nenaložené auto = docela nervózní společník.

O řízení a řazení jsem neměl žádné iluze. A dobře jsem udělal. Je to Renault. Levný Renault. Takže kolem středové polohy si můžu s volantem hrát, jak chci. Je volný, gumový. Řadicí páka není extrémně dlouhá, ale dráhy řazení občas hledám jak játrové knedlíčky v polévce. Škoda.

Pěkná spotřeba

A hned po zastavení přidávám Překvapení č. 13. Po zastavení je v interiéru slyšet dost výrazně nádrž. Šplouchá neskutečně nahlas. Manželka udiveně glosuje: „To je jak jízda s akváriem.“ Na křižovatkách to jde pěkně na nervy.

Poslední pohled

Než se s autem rozloučím, jdu se na něj ještě jednou podívat. Stále nacházím nové a nové věci, které mě překvapují.

Překvapení č. 14: Víko kufru se otevírá jen do výšky cca 170 cm (bohužel nemám u sebe metr, abych to ověřil).

Překvapení č. 15: Dacia autu tak věří, že je možné prodloužit záruku ze 3 let nebo 100 000 km na 5 let nebo 100 000 km. Na to, že je Dacia známa jako jarní zahrádka a v testech spolehlivosti jasně obsazuje krajní pozice (bohužel spodní), tak je to dost s podivem.

Z mého pohledu je Dacia Logan MCV zajímavý vůz. Zajímavý především cenou. Kdo mávne rukou nad podivnostmi a smíří se s nimi, jako se smířil s malými bolestmi u svého starého „embéčka“, tak pro něj je auto jako dělané. Je škoda podivně nastaveného ceníku, kdy diesel není možné získat v nižší výbavě.

S Dacií Logan MCV se nadá sportovat. Je to auto pro rodinu, ale ne pro tři děti vedle sebe. Je to vůz pro ty, kteří chtějí hodně převézt za málo peněz. Je to volba pro ty, kteří přemýšlejí, zda si koupit lepší ojetinu, nebo horší nové auto s garancí.

Hodnocení:
+ Vzhledově je to velmi pěkné auto, alespoň zvenku
+ Cena
+ Spotřeba

- Těch překvapení je moc
- Motor se musí držet nad 1 500 ot./min