Nissan Primera P11

Bude tomu už rok, co jsem majitelem Nissanu Primera P11 2,0i SE, a tak si dovolím přispět svou troškou do mlýna. Vůz byl vyroben 12/97 a uveden do provozu na začátku roku 1999.

Značka:	Nissan
Model:	Primera
Typ:	P11
Karoserie:	sedan
Obsah motoru:	2,0
Palivo:	benzín
Rok výroby:	12/1997
Typ řazení:	manuální
Najeto km při koupi:	80 000 km
Najeto km nyní:	110 000 km
Koupen jako:	ojetý
Jak dlouho vůz využívám:	1 rok
Průměrná spotřeba:	7-8 l
Poruchy:	žádné
Předchozí vozidlo:	Opel Astra

Když jsem se na něj šel poprvé podívat, tak to byla srdeční záležitost, prostě láska na první pohled. Asi i proto jsem s úsměvem přešel údaj na tachometru 80.000 km, bylo mi naprosto jasný, že je to stočený. Trochu jsem si potom zapátral a zjistil, že při poslední kontrole v Nissan servisu v roce 2004 mělo auto něco málo přes 160.000 km. Celkový stav auta tomu odpovídá. Do teď nechápu tah autobazaru MCar v Praze na Olbrachtově ul. (tímto všechny varuji před tímto bazarem), proč ten tachometr stáčeli, vždyť 160.000km na tomto autě vůbec nic neznamená a 80.000km na tak starém autě by jim sežral jenom naprostý pitomec. Ale co, auto bylo krásný, jezdilo super, tak jsem tam nechal 120 kapříků a jel jsem domů. Horší ale bylo, když jsem zjistil po následné kontrole v servisu, že vůz byl čelně havarován, to už jsem tak nenechal a začal si dopisovat s majitelem toho servisu, ten ovšem nezklamal a zachoval se jako typický bazarista – gauner, následně jsem mu psal ostřejší a ostřejší dopisy, vyhrožoval soudy, znaleckými posudky, ale nakonec jsem se na to vykašlal, auto bylo po nehodě dobře opraveno, při jízdě se nic neprojevuje a hlavně já si toho měl všimnout, prostě moje blbost.
MOTOR
Jedná se o benzínový dvoulitr, 16V, 96 kW. Auto zvládá naprosto s přehledem, jenom je trochu hlučnější, za čímž vidím rozvodový řetěz, který ale tu zvýšenou hlučnost spolehlivě vyplatí tím, že se nemusíte starat o nějakou výměnu rozvoďáku nebo už nemusíte mít strach, že se vám to „potká“. Spolehlivost a úspornost těchto motorů a těchto vozů obecně je vyhlášená, já jenom potvrdím, že jezdím v dlouhodobém průměru do 8l/100km a o nějakých závadách taky nic nevím. Jedinou výtku bych měl, že motoru se od spodu moc nechce a ta pravá legrace začíná až okolo 4000ot./min (ale tam už to 8l nežere), kdy auto vystřelí jak z praku. V praxi to znamená, že když si jedu v poho po dálnici 110-120 km/h na 5 a šlápnu na plyn, tak se nic moc neděje, šlápnu-li na plyn mezi 160-180 km/h, tak je cítit opravdu znatelný zátah a auto zrychluje do těch 200 km/h, dál už se mu taky moc nechce.
PODVOZEK
Díky propracovanému podvozku s multilinkem vzadu a tlumičům Cayaba (nějak tak se to píše a myslím, že se dávaly jako prvovýroba) auto sedí jak přibitý, v zatáčkách se vůbec nenakloní. Je to prostě taková pila, se kterou je radost vybírat zatáčky. Na druhou stranu ale musím říct, že díky tomu je auto občas až nepříjemně tvrdé a jízda po dlažkách je docela peklo, taky rázy od nerovností se do interiéru přenáší na můj vkus až moc nahlas. O bezpečné brždění se starají kotoučové brzdy na všech kolech, které už tak slavné ale nejsou a delším bržděním trošinku vadnou.
INTERIÉR
Design japonských aut se ne každému líbí a i já jsem si na něj musel chvíli zvykat. Všechno je ale tam kde má být, žádný zbytečný serepetičky, funkčnost a ergonomie je nadřazená okázalosti, ale i tak jsou v interiéru použity kvalitní materiály, prostě žádné německé lacině vypadající tvrdé plasty. Volant, řadící páka a ručka je obšita kůží, vnitřní kliky dveří jsou v chromu a dotváří to tak celkově příjemný pocit z interiéru. Přístrojovka je přehledná s dvěma velkými budíky a s dvěma displeji, na jednom jsou kilometry a na druhém klasicky PC. Jediný co jsem trochu nepochopil je řidičova loketní opěrka (je-li to vůbec loketka), která se nedá štelovat a je příliš nízko, tady zřejmě zapomněli ti malinkatí Japonci na nás, normálně rostlý Evropany. Zadní loketka je v pohodě, ale kdyby byla ve spojení s tzv. ski tunelem, tak by to bylo ještě lepší, protože kufr je u sedanu nic moc a když chci naložit lyže, tak musím sklopit sedačku, která je naštěstí dělená v poměru 2:1. Výbava je v mém modelu SE maximální, tzn., klima, PC, el. a vyhřívaná zrcátka, 4x el. okna, 4x pytel, ABS, dálkáč, zamykání zpátečky (jediná věc, která nefunguje).
Závěrem bych chtěl říct, že všechny japonský auta vynikají svou spolehlivostí a Primera v tomto není výjimkou. Myslím, že tady přežívá názor, že ND jsou šíleně drahý, což v originále nejspíš i bude (ostatně jako každý jiný orig. ND), ale z druhovýroby seženete všechno a ceny jsou minimálně stejný, ne-li levnější než na evropský auta. U japonských vozů máte ale tu jistotu, že ty díly tak často kupovat nebudete. Např. já jsem kupoval pouze příčnou tyč ke stabilizátoru, která mě v Nissanu vyšla na 700,-. Čeká mě ještě výměna diodového můstku v alternátoru a ten pořídím okolo 1.500,-. Měnil jsem zadní tlumiče Cayaba 1.300,-/ ks, kotouče 1.200,-/ks – tady ale doporučuji něco připlatit a koupit kvalitnější, protože ty moje se po 5.000km zvlnily a musel jsem je nechat rovnat. Jinak nic a za to má Primera mojí 100% důvěru. Můj mechanik si myslí, že jsem mu nevěrný, protože jsem u něj byl jenom jednou na výměnu zmíněných částí. Dříve jsem měl dvakrát za sebou Opela (upřímnou soustrast majitelům těchto „vozů“) a mechanika jsem viděl pomalu víc než svého tátu.
Jediná věc, která mi tak na Primeře vadí, je ta její tvrdost. Já nejsem žádný závodník, abych jí každý den využíval při zběsilých jízdách v zatáčkách, a tak to bude zřejmě důvod proč si asi už novou Primeru nekoupím. Ale Japoncům už věrný zůstanu, chtěl bych si koupit buď Almeru r.v. 2001, alespoň s 1,8 motorem, nebo praktického kombajna Avensis, r.v. 1999-2000, taky asi ve dvoulitru a každopádně určitě jen a pouze benzín.

Klady	Zápory
spolehlivost	příliš tvrdý podvozek
motor	hlučnost motoru
spotřeba
levné ND z druhovýroby

Spolehlivost	1
Provozní náklady	1
Cena náhradních dílů	2
Dostupnost náhradních dílů	2