Dotaz:
Dobrý den,
potřebuji poradit s koupí vozu. Mám Alfu Romeo 164 2.0 V6 TB super a chtěl bych přejít na následující modelovou řadu 166. S motorem 2.0 V6 TB jsem neměl žádné problémy a jsem s ním spokojený, ale u vozu 166 mi bylo doporučeno 2.5 V6, že u 166 nebyl motor 2.0 moc povedený. Co byste zvolili vy?
Děkuji za odpověď.
P. Burda
Alfa Romeo 166 přišla na trh v roce 1998 jako nástupce deset let vyráběného typu 164. Od začátku výroby byly v nabídce zážehové čtyř a šestiválce a vznětový pětiválec. V roce 2000 byly zážehové jednotky modifikovány s ohledem na plnění emisní normy Euro III a jejich výkon snížen o 2-4 kW, naopak vznětový motor posílil na 103 resp. 110 kW. Za další tři roky proběhla výraznější modernizace rozeznatelná podle změněné přední masky. Byla rozšířená již tak bohatá základní výbava (mimo jiné 6 airbagů místo 4), světla mají lepší svítivost a rovněž byl upraven podvozek s důrazem na omezení naklánění karoserie (zejména výrazné ponořování přídě při brzdění). Sériově dodávaný stabilizační systém byl zaveden do všech modelů již v roce 2001. Se zmíněnou modernizací v roce 2003 byl Vámi dotazovaný motor 2,0 V6 TB vyřazen z nabídky. Motor 3,0 V6 zvýšením zdvihu získal 0,2 l objemu navíc a velmi slušné stádo 240 silných koní. Nabídka vznětových motorů byla rozšířena o dvacetiventilovou verzi pětiválce se 129 kW (od roku 2005 dokonce 136 kW).
Z přímého srovnání zážehových šestiválců nabízených pro Alfu 166 vychází jako nejlepší volba varianta 3,2 V6 (176 kW). Nejen, že má nejlepší dynamické parametry (245 km/h, 0-100km/h za 7,4s) a nabízí se v modernizované a vylepšené verzi po roce 2003, ale zároveň oproti slabším šestiválcům nemá žádná výrazná negativa a tak není důvod si jí nevybrat. Spotřeba je u všech šestiválců srovnatelná a o rozdílu v povinném ručení, který s využitím dnes běžně dostupných bonusů může činit přibližně 1000 Kč, nemá cenu mluvit. A tak jediný důvod proč dát přednost některé slabší šestiválcové verzi by mohla být nižší cena starších ročníků, nebo (a to zejména) stav a znalost historie daného vozu.
Typickým problémem všech v Alfě 166 použitých nepřeplňovaných šestiválců jsou choulostivé rozvody. Selhávající napínací kladka může zapříčinit jejich přeskočení a tím pádem poškození motoru. Proto doporučuji ihned po koupi výměnu rozvodů samozřejmě včetně zmíněné napínací kladky a dále tento úkon neopomenout každých dalších 60 000 km. Verze 2,0 V6 turbo má rozvody o něco spolehlivější, servisní náročnost zde ovšem zvyšuje nutnost kontrolovat každých 20 000 km mechanicky seřizované ventilové vůle, stejně jako výměna zapalovacích svíček. Kondice turba na těchto motorech potom zůstává otázkou, které se volbou atmosférické verze můžete vyhnout. Pokud Vás někdo vysloveně odrazoval od verze 2,0, možná měl na mysli nepovedený čtyřválec. Zejména jeho první verze se 114 kW měla velké sklony k zadření a zároveň zde rovněž hrozí kolabující rozvody. Jeho 110 kW verze už tolik náchylná nebyla, možná mimo jiné díky vylepšenému olejovému čerpadlu a modifikované klikové hřídeli.
Pokud by někdo dával přednost vznětovým jednotkám před zážehovými, které bohužel za nejlepší konkurencí zaostávají ve zvýšené spotřebě paliva, ikdyž z hlediska jízdního projevu nelze zejména verzím 3,0 V6 a 3,2 V6 nic vytknout, potom bych doporučoval určitě vybírat dvacetiventilovou verzi 2,4 JTD 20V. Má novější a odolnější verzi vstřikovacího systému a mimo jiné i větší brzdové kotouče, které na desetiventilové verzi nedokázaly správně krotit tento vůz a rychle se kroutily.
Co trápí všechny Alfy 166 bez rozdílu motorizace je elektrika. Proto doporučuji alespoň pro vyhnutí se hned počátečním problémům všechny elektrické prvky ještě před koupí vyzkoušet. Menší životnost má rovněž sofistikovaná zadní náprava. Naštěstí ji lze zgenerálkovat z dílů z druhovýroby, ale i tak si připravte více než 10 000 Kč. Tato investice se ovšem rozhodně vyplatí, protože pak získáte automobil s diametrálně odlišnými jízdními vlastnostmi. A na bezproblémovém chování podvozku se jistě nevyplatí zbytečně šetřit, tím spíš, když si uvědomíme, že se bavíme o vozech, které hravě překonávají dvousetkilometrovou rychlost. Manuální převodovky bohužel rovněž nevynikají přehnanou trvanlivostí. Rozhodně vyzkoušejte synchronizaci na všech převodových stupních, protože právě zde se objevují časté problémy. Naopak slušnou volbou mohou být převodovky automatické. I přes to, že ta v třílitru má jen čtyři stupně, rozumí si s motorem víc než dobře a svými reakcemi Vás příjemně překvapí.
Pokud tedy někdo volí srdcem právě Alfu Romeo 166, potom samozřejmě s ohledem na stav konkrétních vozů není důvod nevybrat nejsilnější verzi 3,2 V6. Jestliže by někdo nechtěl akceptovat jeho spotřebu pohybující se mezi 12 a 13 litry na 100 km, může vybírat mezi vznětovými jednotkami v silnější dvacetiventilové verzi. Tím ovšem nemá zaručeno, že ušetří celkové náklady na provoz Alfy, protože zde obecně hrozí výdaje spojené s moderními diesely jako u většiny automobilek včetně omezené životnosti spojky a dvouhmotového setrvačníku. Tomu se lze vyhnout volbou vcelku dobře a dynamicky pracující pětistupňové převodovky od firmy Aisin a vůbec nevadí, že je zde točivý moment snížen z 385 na 330 Nm.