Pokud se někdo nechá vézt v novém mercedesu třídy S, který se v září objevil na českém trhu, o mnohé přichází. Daleko větší zážitek - alespoň podle Hermanna Josepha Storpa z projekčního managementu této třídy - je tohle auto řídit.
Na slova muže, který stál u zrodu nového eska, jsem si vzpomněl ve chvíli, kdy jsem na úzké horské silničce před průsmykem Svatého Gotharda ve švýcarských Alpách dojel muže středního věku v zánovním volvu. Jako správný Švýcar dodržoval rychlost, jel bezpečně a pokud do zatáček pořádně neviděl, neriskoval. Když ale spatřil v zrcátku nového mercedesa, evidentně zpozorněl. A když zjistil, že bych ho mohl předjet, doslova v něm chytly saze.
Švýcaři jezdí disciplinovaně, ale jen v nížinách
To už jsem měl za sebou s novým eskem pár desítek kilometrů a stačil si osahat vymoženosti, které nabízí. Ještě před švýcarskými průsmyky jsme projížděli tunely, kde bylo možno zapnout takzvané elektronické oči, neboli noční vidění. Na přístrojové desce stačí zmáčknout tlačítko a namísto tachometru se objeví obrazovka s nápisem, že systém pracuje pouze za tmy. Po pár vteřinách se pak objeví prakticky to, co řidič vidí před sebou v předním okně, ale s rozdílem, že rozpoznáte detaily o dobrých sto padesát metrů dál. Infračervená kamera na autě vidí prostě víc než lidské oko, a tak pokud pozorujete tuhle příjemnost před sebou poprvé, máte co dělat, abyste stačili sledovat jak reálný obraz za čelním sklem, tak obrazovku, na které se třeba protijedoucí motocykl nebo zatáčka objeví o dost důležitý okamžik dřív.
Při jízdě za neustále zrychlujícím volvem jsem ale využíval něco jiného. Byl to hlavně tříapůllitrový šestiválec, který limuzínu označenou na kapotě S 350 L umí dostat z nuly na stovku za deset vteřin, a tak když přede mnou začalo volvo v zatáčkách zrychlovat, nebyl by nejmenší problém nejen držet se jeho zádi, ale na širší a bezpečnější vozovce jej bez potíží předjet. V zatáčkách esko díky o sedmdesát milimetrů většímu rozvoru než jeho předchůdce (první Mercedes-Benz nesl označení S-Clase už v roce 1965!) jelo doslova jako po kolejích.
Pravdou ale je, že když na dálnici začal kdosi dost nedisciplinovaně předjíždět zprava, nereagoval distronic plus příliš rychle a bylo lepší raději přišlápnou brzdový pedál.
U špičky v této třídě - dvanáctiválcovém S 600 s výkonem 517 koní - se pak samozřejmě lze zachovat i opačně a sešlápnout plyn. Když jsme něco takového s motorem, který se na českém trhu objeví příští rok, zkusili na rovných úsecích silnic, zažívali jsme onen fascinující pocit, kdy zrychlení zatlačí člověka do sedadla a umožní bezpečně vyjet z téměř každé krizové situace. Není bez zajímavosti, že právě o tato nejsilnější a nejdražší eska je ohromný zájem na ruském trhu.
Design hraje důležitou roli
Holger Hutzenlaub je manažerem, který dokáže novou třídu S hodnotit z nadhledu; byl totiž už u zrodu mnoha novinek s trojcípou hvězdou na kapotě. "Jde o skutečně zdařilou sochu, design zde sehrál jednu z nejdůležitějších rolí," tvrdí. "Na jedné straně je bezpečnost, jejímž standardem je už nyní prevence v podobě technických vymožeností v nové S třídě, na straně druhé jde však o to, aby nový vůz oslovil lidi, kteří mají estetické cítění." A tak mírně agresívní příď, pozvolná hlavní linie karosérie, čisté tvary a interiér, v němž se člověk cítí příjemně (klasické ručičkové hodiny mezi elektronickými přístroji doslova vyvolávají reminiscenci), jsou nedílnou součástí dojmů, které novinka přináší. Podle Carstena W. Peustera, který se na vývoji nového eska spolupodílel, to nebudou vnímat jen bohatí Rusové, ale především manažeři úspěšných firem.