TEST: Omlazená Insignia s malým turbomotorem je skvělé auto pro kliďase

Praha /TEST, FOTOGALERIE/ - Insignia, vlajková loď Opelu a auto roku 2009, nedávno prošla modernizací. A docela důkladnou, nedošlo jen na osvěžení vzhledu, ale taky na úpravu interiéru a novou techniku. Novinkou je i testovaný motor - benzinová šestnáctistovka s turbem a výkonem 170 koní. Je třeba přiznat, že Insignia už facelift potřebovala. Ne, že by byla najednou špatná, ale za těch pět let, co je v prodeji, se přece jen okoukala a trochu zestárla. To je bohužel nevyhnutelný úděl všeho na Zemi. 

"Nový" design se přiblížil aktuálním modelům německého výrobce, změn doznala příď, kde najdeme novou masku chladiče, jinak tvarované světlomety i odlišný nárazník. Nová světla a nárazník dostala i záď.

Úpravy možná nejsou na první pohled výrazné, ale přesto jsou znát. Dle mého názoru vozu jednoznačně prospěly a Insignia se mi vzhledově moc líbí. Připadá mi, že teď působí mnohem ladněji a dynamičtěji. Testovaný vůz s karoserií typu liftback se navíc chlubil doplňky z paketu OPC Line (zahrnuje přední a zadní nárazník se sníženým dolním lemem a zadní spojler). A slušel mu i tmavý lak.



Ještě víc prokoukl interiér. Uvnitř už nenajdeme "přetlačítkovanou" přístrojovou desku, většina ovladačů je fuč. I díky tomu teď vypadá "palubka" lépe a moderněji. Dokládají to ostatně i obrázky kabiny vozu před (vlevo) a po (vpravo) faceliftu.



Většinu funkcí a nový multimediální systém nyní lze ovládat přes dotykový displej či nový (a příplatkový) touchpad umístěný na středovém tunelu za řadicí pákou. Ten reaguje odlišně, když se po něm pohybujete jedním, dvěma nebo třemi prsty. Jde jistě o zajímavý nápad, ale ani po týdnu jsem si na tento způsob ovládání nezvykl. A i když multimediální systém funguje svižně, ani obsluha prostřednictvím dotykové obrazovky mi nepřišla ideální. Zůstal jsem tak u "staré školy" v podobě klasického otočného ovladače pod displejem.

K interiéru mám ještě jednu výtku. Malá zpětná zrcátka sice vypadají pěkně, ale příliš nepomáhají výhledu z vozu, který je už tak kvůli úzkým oknům omezený.

Jinak je ale všechno v pořádku. Nový palubní počítač přehledně zobrazuje všechny užitečné informace na displeji mezi "budíky", navíc se ovládá snadno tlačítky na volantu. I jeho prostředí je přívětivé.

Potěší dostatek odkládacích ploch či dveře, jejichž aretace není pevně daná jen v určitých polohách, jako je tomu u většiny jiných aut. U Insignie je vždy rozevřete do takového úhlu, jak zrovna potřebujete a nestane se vám, že vás buď "skřípnou", nebo se naopak samy otevřou víc a uhodí do vedle stojícího vozu.




Materiály použité v interiéru pak vypadají kvalitně, stejně jako zpracování. Celkově je atmosféra v kabině mimořádně příjemná a skvěle se hodí k jízdnímu projevu a charakteru auta. Ale o tom ještě později.

Na předních sedadlech, mimochodem s širokými možnostmi nastavení, je i dostatek prostoru, vzadu je to ale výrazně horší. Místo na zadní lavici dokonce podle mě patří mezi největší slabiny Insignie liftback. Především kvůli svažující se střeše se dozadu úplně pohodlně neusadí pasažéři ani středního vzrůstu. Budou totiž drhnout hlavou o strop. Ani místa pro kolena tu není zrovna nadbytek.

Naopak výhodou liftbacku je snadno přístupný zavazadelník, který navíc nabízí slušný objem 530 litrů.

Omlazenou Insignii si můžete nově pořídit s moderním zážehovým čtyřválcem o objemu 1,6 litru, kterému přeplňování turbodmychadlem pomáhá ke slušnému výkonu 170 koní.

Nová šestnáctka vyniká především vysokou kultivovaností a docela příjemným zvukem. Motor je také poměrně pružný, vibrace zpod kapoty se ozývají opravdu jen v hodně nízkých otáčkách, a i "silově" na tak velké auto stačí. Jen od něj prostě nesmíte čekat moc, na dravou sportovní jízdu nemá. Jeho potenciál navíc do značné míry zabíjí vyšší hmotnost Insignie a dlouhé převody. A jak to tak u malých turbomotorů bývá, postrádá zřetelnou výkonovou špičku.



Velkým zklamáním pro mě byla spotřeba. Opel udává slibnou hodnotu 5,9 litru na 100 kilometrů v kombinovaném cyklu. Ale nevěřte tomu, je to jen pohádka.

Ve skutečnosti jsem se pohyboval za nějakých 9 až 10 litrů. A když jsem se opravdu snažil o úspornou jízdu, přiblížíl jsem se k hranici 8 litrů. Pod ni už ale ne. Na druhou stranu jsem Insignii "vyfasoval" zrovna na týden, kdy se teploty pohybovaly hluboko pod bodem mrazu.

Mnohem lépe na mě Insignia s motorem 1.6 SIDI Turbo působila "jako auto". Líbilo se mi řízení, které sice nevyniká komunikativností, ale zato je jisté a příjemně tuhé. Špatné není ani řazení, i když dráhy by možná mohly být o něco kratší.

Daleko nejlepší je na ní ale podvozek. Opel se chlubí, že během modernizace vyměnil šedesát procent komponentů, jen aby vylepšil dojem z jízdy. Fakt se mu to povedlo.




Přestože stál testovaný vůz na obřích dvacetipalcových kolech, úroveň komfortu byla téměř bezchybná. Není to však za cenu horších jízdních vlastností, vůbec ne. Insignia působí i ve vysokých rychlostech mimořádně jistě a stabilně, nebojí se ani zatáček. Sklony k nedotáčivosti byly potlačeny, jak to jen šlo.

Přesto velkého Opela občas musíte do ostrých zatáček trochu nutit, vozu pořád chybí víc lehkosti, zvlášť ve srovnání třeba s Mazdou6. Ale myslím, že to nevadí. Insignia totiž není vyloženě sportovně střižená limuzína.




Opel spíš postavil auto pro řidiče, kteří se chtějí za volantem hlavně cítit dobře, bezpečně, uvolněně, nechtějí se namáhat. Jde jim o stabilitu a o pohodlí. Proto také inženýři v Rüsselsheimu zapracovali na odhlučnění kabiny, které je opět příkladné. Žádné pazvuky od podvozku, žádný šum, žádný rušivý a obtěžující hluk. Vážně, jízda s modernizovanou Insignií je hlavně o pohodě. Proto, zvlášť s tichou a kultivovanou benzinovou šestnáctistovkou, nadchne především kliďase, kteří nemají potřebu se s někým honit a hledat limity podvozku. Není to zrovna vzrušující auto, ale troufnu si říct, že v něm budete jezdit rádi.

Je tu ale jeden problém. Klidní řidiči spíš sáhnou po úspornějším naftovém motoru. Stejně jako firmy, které si Insignie i díky výše uvedeným vlastnostem jistě rády nakoupí do svých flotil.

Malému benzinovému turbomotoru navíc příliš nenahrává ani cena. Nejlevněji totiž vyjde s výbavou Edition (druhý stupeň) na 643 900 korun, nejdostupnější turbodiesel (2.0 CDTi o výkonu 110 koní) stojí v základním provedení 554 900 korun. Srovnatelně výkonný "nafťák" v již zmíněné výbavě Edition (2.0 CDTi, 163 koní) pak má cenovku 651 900 korun. Při tak malém cenovém rozdílu to bude mít nová šestnáctistovka hodně těžké. 

Opel Insignia 1.6 SIDI Turbo: Hodnocení a technické údaje
+	kultivovaný motor
+	komfort, příjemný a tichý interiér
+	stabilita, jisté jízdní vlastnosti
-	málo místa na zadních sedačkách
-	žíznivý motor
-	vyšší cena testované motorizace
motor	zážehový čtyřválec, přeplňovaný
objem	1598 ccm
max. výkon	125 kW (170 k) při 4250 ot/min
max. točivý moment	260 N.m při 1650 - 3200 ot/min
max. rychlost	220 km/h
zrychlení 0 -100 km/h	9,2 s
komb. spotřeba	5,9 l/100 km
cena test. vozu	945 400 Kč

Kompletní ceník najdete zde.