Socialistický off-road LuAZ byl chloubou Ukrajiny. Než se na něj zapomnělo

Auto se vyváželo i do západní Evropy. V terénu bylo mrštné, na silnici katastrofální. Říká vám něco jméno LuAZ? Pokud ano, tak patříte mezi pár nadšenců do automobilové historie s zvláštním přihlédnutím na východní stranu. Sovětské vozy si totiž ve světě vydobyly své jméno značkami jako GAZ nebo ZIL, ale o Luckém automobilovém závodě ze západní Ukrajiny slyšel málokdo. Přitom právě tam se dlouhá léta vyráběl zajímavý stroj do terénu.

Nesl jméno LuAZ 969, ale známý je také jako ZAZ 969. Auto se totiž vyrábělo ve dvou fabrikách, zkratka ZAZ patří té v Záporoží, kterou známe díky stavbě modelu Záporožec. Továrna na východě Ukrajiny ale stavěla ZAZ jen pár let, výhradně pro vojenské účely a také pouze s pohonem předních kol, protože jí plánované hospodářství nedokázalo zavčasu dodat potřebné díly. Takové auto bylo spíš k smíchu.

To LuAZ 969 vznikl v roce 1966 (první model byl označen 969 V podle města Volyň) a vydržel ve výrobě neuvěřitelně dlouho dobu. Poslední auto vyjelo na silnice v roce 2001. Jistě, během let se dočkalo řady úprav, ty ale byly jen dílčí a auto mělo stále technický základ z doby těžkého komunismu.



Vůz nebyl prvním modelem automobilky, která se dříve specializovala jen na opravy aut. Prvním se stal LuAZ 967, armádní stroj do terénu a v jedné verzi dokonce obojživelník. Z něj si LuAZ 969 vzal základní techniku a inženýři dostavěli karoserii. Šlo o lehký stroj, byl to čtyřmístný pick-up s plátěnou střechou dlouhý tři a čtvrt metru.

Vůz dostal k ruce čtyřválcový benzinový motor z fabriky ZAZ, který používal i Záporožec. Z objemu devíti deci se mu dařilo posílat na kola výkon 22 kW. Řadilo se manuální převodovkou se čtyřmi rychlosti. Auto bylo do terénu připraveno nejen připojitelnou zadní nápravou a tedy pohonem všech kol, ale i redukční převodovkou a docela slušnou světlou výškou, která je patrná z fotografií. Standardně měla hodnotu 300 mm.

LuAZ 969 se vyvážel dokonce do západní Evropy. Zájem o něj měli v Itálii, kde tak můžeme narazit na pár kousků, povětšinou jde ale o shnilé vraky. Pro tamní účely se do off-roadu montoval motor z Fordu. Auto bylo pověstné svým nevalným zpracováním, navíc jízdní vlastnosti na silnici byly nepopsatelně špatné. Stejně tak se při vývoji vozu nemyslelo na bezpečnost. Auto jelo maximálně 90 km/h a na tuto rychlost akcelerovalo zhruba 40 sekund.



Postupem času se auto alespoň zlepšovalo. Už v roce 1975 dostalo nový motor, tentokrát benzinovou jedna-dvojku o výkonu 29 kW. O pár let později prošla karoserie drobným faceliftem. Až na začátku devadesátých let přišla další pohonná jednotka s objemem 1,1 litru a výkonem 39 kW, opět z fabriky ZAZ. Od té doby je už ale LuAZ 969 známý jako LuAZ 1302. To jsou ty východní automobilky a jejich romantická jména...