GAZ M-73 přezdívaný Ukrajinec byl pokusem, který měl zdolat nástrahy Sibiře a ještě dovézt soudruhy v relativním komfortu. Upadl v totální zapomnění.
Seriál Socialistické prototypy (1. díl) - Sovětský svaz byl líhní řady zajímavých aut. Od drsných off-roadů po obří papalášké stroje často inspirované těmi americkými. A nebo jste mohli narazit na jejich kombinaci. Tou byl GAZ M-72 Poběda, dnes už slavný stroj vyhlášený za předchůdce dnešních crossoverů. Šlo na tehdejší dobu o poměrně úspěšný model, který vznikl ve skoro pěti tisících kusech a umožnil tamním funkcionářům pořádat výpravy i do těch nejzapadlejších kolchozů.
Kdo před nedávnem četl článek o Pobědě na Automix.cz, možná si vzpomene na jednu fotografii. GAZ M-72 na ní bojuje s romantickou sibiřskou zimou. Projíždí na vyjetých kolejích v hlubokém sněhu mezi jehličnatými stromy. Pár desítek metrů za ním se krčí další auto. Není to jeho kopie, ale něco jiného. Jde o zapomenutý stroj GAZ M-73 přezdívaný Ukrajinec.
Ukrajinci to neměli v Sovětském svazu nikdy lehké a s Ruskem to vlastně vůbec snadné nemají dodnes. Jako by GAZ M-73 kopíroval jejich situaci. Prvotní myšlenka vedoucí k jeho vzniku ale nebyla vůbec špatná. Off-road už na začátku padesátých let existoval, byl jím známý GAZ 69. Jenže se nehodil k tomu, aby v něm činovníci jezdili hledat nové příležitosti k zúrodňování půdy. Nebyl totiž právě pohodlný a mnozí si stěžovali na to, že do něj přes plátěnou střechu slušně zatýká.
GAZ M-73 Ukrajinec
Nikita Chrusčov, milovník kolchozů, zadal rozkazem vývoj pohodlných aut do terénu. Velké auto se hodilo pro soudruhy ředitele a menší třeba pro náměstky. GAZ M-73 vznikl právě jako menší alternativa k čtyřdveřové Pobědě. A jestli říkáme menší, tak snad až miniaturní. Posuďte sami – rozvor byl pouhé dva metry, délka 3430 mm. Auto bylo prakticky stejně široké i vysoké, tedy 1650 mm. Prostor mělo jen pro dva cestující, vzadu byl jednoduchý kufr, ale některé prototypy měly karoserii typu pick-up, což je patrné na jedné z mála dochovaných fotografií.
Jako základ autu posloužil motor i podvozek z Moskviče 402, ale inženýři si chtěli zasloužit své rubly. A tak sedli ke stolům a jen pro M-73 vyvinuli vlastní zavěšení kol. Auto dostalo také specifickou manuální převodovku. Nešlo však o žádný technologický výstřelek, měla jen tři dopředné rychlosti. Byla to tedy poměrně jednoduchá skříň označovaná jako MKPP 3.
Pod kapotou byl podélně uložený řadový čtyřválec o výkonu mizivých 35 koní, kterého dosahoval při 4200 otáčkách za minutu. Pohonná jednotka opatřená karburátorem ovšem sliboval na tehdejší dobu až těžko uvěřitelnou nízkou spotřebu. V průměru si auto mělo říci jen o 6,8 litru benzinu na 100 km. Maximálně mohlo jet až 70 km/h.
GAZ M-73 Ukrajinec
Ukrajinec za to vděčil faktu, že díky své subtilní postavě příliš mnoho nevážil. Suchá hmotnost byla udávána 1030 kg. Nižší váha pomáhala také s prostupností terénem. Dobře na tom auto bylo i díky vyšší světlé výšce, tedy 220 mm. Za tu by se dnes nemuselo stydět schopnější SUV.
GAZ M-73 Ukrajinec se testoval spolu s Pobědou. Zdá se, že zkoušky ustál, ale politbyro se nakonec rozhodlo, že do výroby pustí jen jediný model. I z praktických důvodů vyhrála větší Poběda a z roztomilého Ukrajince tak vzniklo jen několik prototypů. Ty se povětšinou dočkaly zničení, ať už řízeného nebo klasicky ruského – shnily někde v kopřivách. Do dnešní doby se s největší pravděpodobností dochoval jen jediný kus. Ten tak může sloužit jako ukázka toho, že i soudruzi v tvrdém komunismu dokázali postavit roztomilé a schopné autíčko. I když jen jako prototyp.