Test levné verze Renaultu Clio: drsnější vzhled na uhlazenosti jízdy neubral

Model Clio je zástupcem slavného Renault 5. Ten se brzy vrátí jako čistý elektromobil a Clio bude existovat dále s klasickými benzinovými, případně hybridními motory. Tentokrát jsem si na test vybral základní modernizaci tohoto oblíbeného městského vozu. Dříve vládli evropskému trhu s městskými malými hatchbacky Italové, nyní se daří Francouzům. Konkrétně Renault Clio se už dlouhá léta řadí k těm úplně nejžádanějším autům na našem kontinentu. Tento model francouzská značka s diamantem ve svém logu představila poprvé v roce 1990 a nyní je v prodeji už pátá generace. Dokonce v modernizované podobě, což znamená, že současné Clio vstoupilo do druhé poloviny svého životního cyklu.

Zatímco původní verze tohoto provedení se z hlediska designu moc nelišila od čtvrtého Clia, protože vedení značky nechtělo odradit zákazníky, kterým se moc líbilo, nyní se designéři odhodlali k radikálním řezu. 

Na to, jak se renault Clio povedl, se můžete podívat do naší fotogalerie.Clio dostalo naprosto jinou masku chladiče, která není tak vysoká, ale zato je mnohem širší, nárazník má přiostřené tvary a hlavně se úplně proměnila světla pro denní svícení. Nyní jsou velká a vlastně jde o polovinu nově ztvárněného loga značky. To se samozřejmě v celistvé podobě nachází také v masce chladiče. Výsledkem je o dost sportovnější vizáž než dříve. A komu by se to zdálo ještě málo, tak si může připlatit za nově nabízený výbavový stupeň Esprit Alpine.

• Upoutávku automobilky na svůj nový model si můžete prohlédnout zde:
Vzadu se už změnila pouze grafika světlometů a uvnitř, pokud nepočítáme sériové zavedení digitálního přístrojového štítu, už vlastně jen materiály. Jsou teď modernější a hlavně ekologičtější. V testovaném exempláři mě zaujal například netradiční tmavě šedý strop a potah na sedačce i na palubní desce. Připadal jsem si jako v nějakém pánském krejčovském salonu – díky proužkované látce na sedačce elegantnímu 3D vzoru na potahu palubní desky.

Už v dřívější recenzi jsem popisoval výborně zpracované kovově působící ozdobné prvky kolem startovacího tlačítka, na obvodu otočných ovladačů klimatizace a podobně. To se nezměnilo. Konkurence sice také v tomto směru nespala, ale i tak stále působí interiér Clia hodnotně. Renault ctí zásadu, že důležité funkce se mají ovládat skutečnými tlačítky, případně kolečky. To je opravdu chvályhodný přístup. Jeho unikátní páčka pro ovládání rádia za volantem je sice nezvyklým prvkem, ale po poměrně krátkém čase si na to zvyknete.

Sedačky vpředu mají solidní délku sedáku i opěradla, disponují i slušným bočním vedením. Najít si správný posaz pro řízení by nemělo činit problém ani lidem s menší či naopak větší postavou. To i díky možnosti výškového nastavení bezpečnostních pásů.

Vzadu je dost prostoru pro lidi, kteří dorostli maximálně do nějakých 180 centimetrů. I to je ale na tuto velikostní třída dobrý výsledek. Stejné platí o velikosti zavazadlového prostoru. Ten má dokonce mezipodlahu. Pokud ji ale umístíte až dolů, tak už se budete muset do jeho útrob přes hodně vysoký práh docela hodně naklonit.

Pro test jsem získal verzi se základní motorem. Tím je zážehový přeplňovaný tříválec. Má zdvihový objem litr a ve verzi pro spalování pouze benzínu (nabízí se také s možností spalování LPG a tedy dvěma nádržemi) disponuje relativně skromným výkonem 91 koňských sil.

Přiznám se, že jsem si od vozu při jeho přebírání nesliboval nějak moc zajímavé jízdní zážitky, ale nakonec jsem byl příjemně překvapený. Nebylo to úplně zásluhou zmíněného pohonného agregátu, ten má přece jen své limity, ale hlavně díky podvozku. Ten zajistí udržení zvolené stopy v zatáčkách i na nekvalitním povrchu a hlavně v tempu, jaké byste od auta určeného hlavně pro městské popojíždění nečekali. Určitě část zásluh na tom měly na voze namontované prémiové pneumatiky, ale i tak před ladiči podvozku Renaultu smekám.

Samozřejmě pár much jsem během jízd také objevil. Třeba lehce gumovější řazení a švy na hlavici řadicí páky, které se trošku zařezávaly do dlaně. Také spotřeba by mohla být o chloupeček nižší.

Kombinovaná spotřeba při testu činila 6,1 litru, což je od hodnoty uváděné v technických datech vzdáleno o osm desetin.

V dálničních stoupáních při obsazení více osobami pak už agregátu trošku dochází dech a občas musíte podřadit.

Přesto rozhodně tuto verzi můžu doporučit všem, kteří nežádají automatickou převodovku. Ta je totiž k mání pouze s hybridní pohonnou jednotkou a tato kombinace vůz zdražuje o plných sto třicet tisíc korun. Ano, budete pak mít papírově o zhruba litr nižší spotřebu, ale než by se vám v nákladech na pohonné hmoty tato investice vrátila, museli byste najezdit více než 300 tisíc kilometrů.

• Karosérie: pětimístný pětidveřový hatchback
• Motory/Spotřeba: Zážehový tříválec 1,0 /91,100 koní- 5,2-5,5 litru, hybridní ústrojí 1,6 / 143 koní – 542 litru
• Převodovky: Šestitupňová manuální, automatická
• Vnější rozměry: 4053x 1798x1480 mm
• Rozvor: 2583 mm
• Zavazadlový prostor: 391/1146 l
• Max. rychlost: 174 km/hod
• Zrychlení: 9,3-12,5 s
• Cena: od 383 000 Kč