Z Tatry 805 odvodili i verzi Komando. Výroba terénního auta končila před 65 lety

Projekt Tatry 805 byl součástí velkého plánu velení Československé lidové armády v padesátých letech minulého stolení na přezbrojení armády a výrobu nových typů vojenských automobilů. Sériově vyráběný vůz měl v základní verzi nosnost půldruhé tuny, stálý pohon všech kol a výbornou průchodnost terénem. Tatra 805, od konce jejíž výroby uplyne zanedlouho pětašedesát let, je jedním z dokladů poněkud zmatečného rozhodování vládních a stranických orgánů v padesátých let v bývalé československé republice se socialistickým zřízením.

Určitou dobu, stejně jako také osobní Tatra 600 (Tatraplan) se totiž nevyráběla tam, kde ji vymysleli a zkonstruovali, tedy v Kopřivnici, nýbrž ve středočeské Mladé Boleslavi.

Tatru 805 potkal tento osud v letech 1953-1956. Poté se produkce přesunula do Kopřivnice a tam byla na přelomu padesátých a šedesátých let ukončena.

Na jednotlivé verze vozu Tatra 805 se můžete podívat do naší komentované fotogalerie.

Na svoji dobu to byl v mnoha směrech po technické stránce unikátní vůz. Základní koncepce byla klasická tatrovácká - tedy páteřová nosná roura. Ovšem výkyvné polonápravy v nábojích kol byly doplněny o takzvanou portálovou redukci. Tedy o dvě nad sebou uložená ozubená kola. To jednak navyšovalo světlou výšku, dále snižovalo namáhání pohonného agregátu a současně zlepšovalo jízdní vlastnosti při terénní jízdě.

Primárně mělo auto pohon kol zadní nápravy, pákou ovládanou řidičem v kabině se ale mohla připojit také přední kola. Obě nápravy byly odpružené podélně uloženými torznimi tyčemi. Toto řešení bylo pro Tatru v té době novinkou.



Auto měla trambusovou kabinu, pod kterou se nacházel vzduchem chlazený osmiválcový zážehový motor se zdvihovým objemem 2545 cm3. Původně byl zkonstruován pro osobní Tatru 603. Ovšem měl snížený výkon (77 koňských sil při 4200 otáčkách za minutu) a řadu dalších úprav.

Například byl osazen pouze jedním karburátorem, měl nižší stupeň komprese, dva ventilátory a především suchou klikovou skříň s dvojitým olejovým čerpadlem. Díky tomu mohl vůz zdolávat velmi příkrá stoupání bez rizika selhání mazání.

Motor byl spojen se čtyřstupňovou přímo řazenou převodovkou a doplněn o přídavnou redukční převodovku. Brzdy byly hydraulické, dvouokruhové  a prostřednictvím bubnů působily na všechna čtyři kola.

Tyto vlastnosti se hodily nejen vojákům, ale například také hasičským sborům, které samozřejmě často musí zasahovat například při lesních požárech.

Ovšem nejvíce z celkem 13 624 kusů bylo v provedení valník. Z něj byla odvozena také speciální varianta komando. Podle záznamů dochovaných v kopřivnickém Muzeu nákladních vozidel Tatra jich byly vyrobeny pravděpodobně necelé dvě desítky kusů. Jejich hlavní odlišnosti byla absence střechy kabiny. A jelikož byly určeny pro výsadková vojska, jejichž příslušníci se na místo svého působení dopravují letadly, musel mít vůz schopnost ještě dalšího zmenšení celkové výšky tak, aby se dal naložit do nákladového prostoru letounu Toho se dosahovalo možností sklopení čelního skla.

Na bojiště měly tyto Tatry dopravovat kluzáky JAK-14, které valnou část cesty absovovaly tažené za motorovými letouny IL-12.

Z Tatry 805 byl odvozen i ještě jeden další speciální vůz. Jednalo se o velitelské vozidlo, v němž údajně jezdíval sám ministr národní obrany Alois Čepička. V tomto případě byl motor pod přední kapotou, rozvor byl v porovnání s klasickou Tatrou 805 kratší a dokonce byl namontován také posilovač řízení.