První auto z Mladé Boleslavi slaví 115 let

Trvalo deset let od založení značky Laurin & Klement, než vzniknul první automobil. Dostal jméno Voiturette A. Továrna s pětistovkou zaměstnanců vyrobila za tři roky necelou padesátku kusů malého dvoumístného vozidla. Voiturette A mimo jiné zaujalo na svou dobu nízkou cenou. Tipnete si, kolik stálo? Václav Laurin a Václav Klement vyráběli v Mladé Boleslavi jízdní kola od roku 1895. O čtyři roky později se přidala výroba motocyklů, která logicky vyústila ve vůbec první mladoboleslavské auto. První návrhy a plány vznikaly už od počátku dvacátého století. Není divu, když firma nesla odvážné jméno: Laurin & Klement, továrna velocipedů, motocyklů a automobilů Slavia, Mladá Boleslav (Království České). Voiturette A bylo jednoznačně splněným snem obou zakladatelů firmy.
Že se na trhu co nevidět ukáže první mladoboleslavské auto, bylo jasné už v dubnu 1905. Na autosalonu v pražském Průmyslovém paláci totiž firma představila zbrusu nový dvouválec uspořádaný do V. První oficiální fotka vyšla 29. října 1905. Pro oficiální představení dvoumístného automobilu Voiturette A (z francouzštiny vozík, malé vozítko) si pánové Laurin a Klement vybrali to nejlepší - prestižní vídeňský motoristický týdeník Allgemeine Automobil-Zeitung. Současně motoristické nadšence potěšili informací o brzkém uvedení novinky na trh. Úřední povolení k provozu na veřejných komunikacích ale Voiturette dostalo až v roce 1906.
A jaké vlastně „áčko“ bylo? Malý nízký dvoumístný automobil s dřevěnými koly a dvoumístnou lavicí vážil okolo 500 kilogramů. Na délku měřil 2 800 mm, na šířku 1 300 mm a na výšku 1 500 mm. Zájemci si mohli vybrat z několika variant. K mání bylo za příplatek áčko s lehkou textilní střechou nebo dělenými sedadly. Z barev byly k dostání červená, modrá, zelená, hnědá a bílá barva. Poháněl ho čtyřdobý kapalinou chlazený vidlicový dvouválec s objemem 1005 cm3, umístěný podélně za přední nápravou. Maximální výkon při 2000 otáčkách dosahoval 7 koní a dokázal auto rozhýbat na hezkých 40 kilometrů v hodině. Převodovka měla tři stupně pro jízdu kupředu a zpátečku. Brzdy měla Voituretta rovnou dvě. Byly mechanické a fungovaly nezávisle na sobě. A jaký mělo malé vozítko z počátku století apetit? Na sto kilometrů spotřebovalo áčko 7-8 litrů benzinu.
Voituretta A se těšila slávě v letech 1905-1907. V roce 1905 byly podle dochovaných dokumentů vyrobeny pouze dva vozy. V dalších dvou letech jich mladoboleslavská továrna poslala do světa více než 40. A jak je to s tou cenou? Sympatických 3 600 rakousko-uherských korun neboli 1200 zlatých znamenalo jen o něco víc než cenovka na tehdejší dobré motorky. Podstatně dražší už byl sourozenec Voiturette B, který se na trhu objevil v roce 1906 za 4200 K. Na první pohled byl od áčka téměř k nerozeznání. Uvnitř ale ukrýval motor s objemem 1399 cm3. Maximální výkon byl dokonce 9 koní a uměl jet rychlostí až 45 kilometrů v hodině. Podle všeho se béčko líbilo – do roku 1908 jich továrna vyrobila na 250 kusů. Několik béček dokonce dostalo pod kapotu 1,6litrový motor s výkonem 8 koní.
Pak už Voiturettu nahradily další pokrokovější modely, jako například Phaeton typu C nebo model D. Firma Laurin a Klement překonala těžké válečné i poválečné období. Existenční problémy přišly až po devastujícím požáru v červnu 1924. O rok později už došlo ke spojení se Škodovými závody v Plzni. A tak se začala psát historie současné mladoboleslavské Škodovky.