Před 50 lety zemřel Josef Sodomka. Muž, který oblékal auta

Praha - Jeden z nejznámějších českých karosářů Josef Sodomka mladší zemřel před půl stoletím, 9. února 1965 ve Vysokém Mýtě. Sodomka vybudoval po první světové válce karosárnu evropského významu, dělal karosérie například pro Jana Wericha (Tatra 52) či manželku prezidenta Edvarda Beneše (Aero 50). Jeho firma Carrosserie Sodomka karosovala vozy nejen různých českých firem (Aero, Laurin & Klement, Praga, Škoda, Tatra), ale i zahraničních, například Bugatti, Ford, Lancia, Rolls-Royce, La Salle (pro britskou královskou rodinu), Studebaker a další.



Jedním z jeho nejznámějších vozů je Aero 50 Dynamik, aerodynamicky tvarovaný kabriolet vyráběný v letech 1939 až 1941. Vzniklo pouze osm či devět kusů, zachovaly se dva, z toho jeden ve Spojených státech. Druhý se před lety vrátil do rodného města, kde byl zrenovován a 7. června 2008 vystaven na obdiv veřejnosti.



Sodomka se narodil 7. června 1904 ve Vysokém Mýtě, kde jeho otec založil a provozoval dílnu na výrobu kočárů. Když se v roce 1925 vrátil ze studií a zkušené v mladoboleslavské automobilce, měl už jasný plán - vyrábět automobilové karoserie. Po šesti letech vedení firmu převzal a po první světové války z ní vybudoval karosárnu evropského významu.



Po válce se snažil Sodomka, kterého proslavily zejména "kapkovité" karosérie, navázat na předchozí úspěchy. V roce 1948 však propadla jeho továrna státu a on se později stal ředitelem národního podniku Karosa.

V roce 1949 ještě firma na autosalonu v Ženevě představila vůz Tatra 600 kabriolet, postavený na základě Tatraplánu. Místo sériové výroby však ústřední orgány KSČ rozhodly, že úchvatný kabriolet Československo věnuje jako dar k 70. narozeninám Josifu Stalinovi.




Komunistický diktátor zřejmě v autě nikdy neseděl, údajně jej používal Stalinův řidič - nebo řidičův bratr. V 70. letech se kabriolet výměnou za novou Tatru 603 dostal zpět do Československa. Unikát je dnes k vidění v muzeu karosářství ve Vysokém Mýtě.




A Josef Sodomka? V roce 1950 byl zatčen a uvězněn, po propuštění nastoupil jako konstruktér a zkušební technik u Liazu v Mnichově Hradišti. Do práce dojížděl plátěným velorexem. V šedesáti letech odešel do invalidního důchodu.