Jaká jste řidička?
Jsem řidička, která nejraději couvá. Když parkuji v obchodních centrech, tak zásadně couvám. Popředu mi parkování vůbec nejde. Nemám odhad. Pozadu mi to jde i rychleji. Občas se mi stane, že se chlapi zastavují a koukají, jak rychle zaparkuji. Pak mi ukážou palec nahoru, že to bylo “jedním tahem”. Přesně ale chápu ženy, které to mají naopak. Popředu najíždím třeba natřikrát. Bezproblémové couvání jsem zdědila po tatínkovi. Pozadu vyjedu i rychle ulici mezi auty, vůbec mi to nedělá problémy. Kdybych mohla, tak jen couvám.
Od kolika let řídíte?
Rodiče, když mi platili řidičský průkaz, tak mi řekli, že mi ho nezaplatí nikde jinde než v Praze. Od devatenácti jsem měla řidičský průkaz, který jsem udělala s botami na platformě. Dali mi couvání a mysleli si, že mě vykoupou. Tatínek pocházel ze Srbska. Můj bratranec měl fiata, posadil si mě tam na klín a jezdili jsme po vesnici na bezpečném místě a já jsem točila volantem, bylo mi asi 8 let. Dědeček byl inženýr zemědělství, jezdil kontrolovat na pole, už ve třinácti jsem tam řídila traktor. Měl asi tři rychlosti. Dědeček třeba chtěl, abych s ním popojela. Odmalička jsem ráda řídila, a tak pro mě nebyl problém zvládnout autoškolu v botách na platformě.
Co od auta očekáváte?
Na auta si moc nepotrpím. Důležité pro mě je, aby bylo vysoké. Jsem věrná toyotě Rav4, ale kdybych mohla jezdit tankem, tak ho beru. Kvůli bezpečnosti dítěte. Někdo si libuje v autech a jejich řízení, tak to já neprožívám.
Jak jste spokojená s vaším autem?
Spokojená jsem z hlediska praktičnosti. Když byla dcerunka Lili menší, vozila jsem jí v retro kočárku, který jsem bezproblémově složila do kufru. Každé mamince bych Rav4 doporučila. Desing až tak neřeším. V Praze vám stejně auto brzy obouchají. Pro mě je důležité, abych mohla v autě poslouchat hudbu a dát si tam šest CD najednou a učit se opery a nové árie. Samozřejmě jsem kvůli tomu chtěla multifunkční volant. Nevzala jsem si automat, což bych si teď kvůli podávání lahviček, hraček, sušenek již vzala. Také je pro mne důležité automatické zavírání kufru. A protože jsem zimomřivá, tak se neobejdu bez vyhřívání sedaček. Snad jenom v létě mi není zima. Vždycky si na auto zvyknu skoro jak na člena rodiny a loučení je pak dost těžké.
Kolik jste měla aut?
Úplně první byla červená felicie. Říkala jsem jí Beruška. Koupila jsem si ji na konci studia na vysoké škole a byla jsem na ni moc pyšná.
Už tak dva roky plánuji výměnu auta a pořád se k tomu nemůžu dostat. Nechce se mi opustit to staré a zvykat si na nový kus :-)
Přihodila se vám někdy nějaká nehoda?
Jednou do mě nabourali zezadu, což nebyla moje vina. Zabrzdila jsem před bouračkou a oni to do mě napálili. Také jsem zaparkovala v Palackého ulici v Praze, přijel náklaďák a moje auto promáčkl. Kdybych v něm seděla, tak skončím v nemocnici. Poslední nehoda se mi stala u známých, nevšimla jsem si, že je tam obrubník, takže jsem protrhla gumu, protože jsem jela popředu, že? :-) Manžel velmi zdatně kolo vyměnil, ale kdyby s námi jel v autě právník, myslím, že rozvodové papíry by byly podepsané :-) Naštěstí (a teď klepu na vše možné) jsem nikdy neměla nehodu, že bych ji sama způsobila. Pořád předvídám, kdyby někdo zareagoval nesprávně, snad to těch dalších 50 let bude stále bez karambolu.
Za co nejčastěji platíte pokutu?
Za parkování. Jednou jsem nedodržela rychlost, deset měsíců jsem pak nesměla udělat žádný přestupek, jinak bych přišla o papíry.
Kam jste se s autem nejdál podívala?
U mě cílová destinace v počtu kilometrů není až tak důležitá, protože kolikrát za týden v plné sezóně najezdím tak moc, že počtem kilometrů, bych se k moři rozhodně podívala. Myslím, že jsem hodně samostatná a vyhovuje mi to. Také mám druhou domácnost ve Zlíně a tak nějakých 700 km za víkend vlastně není problém.
Kdo se stará o servis auta?
Ten velmi ráda nechávám na manželovi.
Musela jste někdy požádat o pomoc asistenční službu?
Na felicii jsem dokonce dokázala vyměnit kolo. U nových aut už bych si asi netroufla, i když kdyby bylo nejhůř pokusila bych se to zvládnout. Jsem technický typ.
Vyměnit kolo vás naučili v autoškole?
Myslím si, že mě to naučil již tatínek. Nepřišlo mi to vůbec složité.
Umíte řídit i motorku?
Ne, mám panický strach z motorek. Moje maminka měla jako mladá těžký úraz, kdy ji dlouho táhla motorka za sebou, takže nesnáší motorky, nesla si to v sobě a zřejmě to přenesla už v těhotenství na nás se sestrou. Sednout na motorku mě vůbec neláká. Maximálně bych si sedla na chopper, kde se sedí jako v křesle, a muselo by to být v Americe, kde se smí jezdit velmi pomalu. Na druhou stranu bych se nebála jet velkým náklaďákem.
Vizitka:
-Narodila se 24. listopadu 1976 v Chomutově.
-Je absolventkou Hudební akademie múzických umění v Praze.
-Vidět ji můžete jako Mařenku v Prodané nevěstě v Ústí nad Labem.
-Bývá pravidelným hostem koncertů pořádaných Nadací Emy Destinnové po celé Evropě.
-Získala několik prestižních ocenění na mezinárodních pěveckých soutěžích.
-Je sólistkou Státní opery v Praze a patronkou Nadačního fondu Kopretina.
-S politikem Tomášem Úlehlou má pětiletou dceru Karolínku.
-Více o ní najdete na www.pavlinasenic.cz
Foto: Lenka Žáčková