Pasti operativního leasingu

Realita napovídá, že se stále většina klientů při rozhodování orientuje zejména na cenu, která ale není jediným klíčovým faktorem ovlivňujícím výhodnost tohoto produktu.

Dle ČLFA podíl operativního leasingu (OL) na celkovém leasingu movitých věcí dosáhl v minulém roce 26% čímž je možné tento produkt považovat za stále se rozvíjející. V ČR jej poskytuje ve větším rozsahu více než 18 společností. Konkurence v této oblasti se tedy každým rokem zvyšuje a i do budoucna lze očekávat jak vzrůstající poptávku ze strany klientů, tak rozsáhlejší nabídku OL ze strany poskytovatelů.Ten kdo by na této situaci měl profitovat je především zákazník, umí však typický zájemce o operativní leasing rozklíčovat nejvhodnější nabídku?

V dnešní době, kdy jsou náklady vozového parku ostře sledovaným tématem je jistě rozumné zabývat se možnostmi úspor při jeho provozování. I v oblasti OL se správcům vozových parků nabízí cela řada dílčích možností jak snížit celkové TCO. Tou nejviditelnější je samozřejmě vyjednávání o podmínkách OL s jeho poskytovatelem. V praxi, při výběrových řízeních, většina subjektů extrémně tlačí na výhodné cenové podmínky (měsíční splátku), které se ale v konečném výsledku mohou promítnout do rizik znamenajících nevýhodnost celého smluvního vztahu.
Jak jsem již nastínil v úvodu, OL vypadá svou formou na první pohled jako jednoduchý produkt. Na ten druhý jde ale o nástroj, který při neznalosti klienta můžou některé leasingové společnosti zneužít zamlčením klíčových informací. Nechci se zde pouštět do hodnocení férovosti poskytovatelů těchto služeb, nicméně fakta vypovídají o mnohem menším konkurenčním prostředí než je tomu na západ od našich hranic. Zvláště malé a střední firmy, které nemají kontrolní mechanismy (vlastní fleetový manažer, poradenská společnost) se mohou v praxi často s podobným neetickým jednáním setkat. Pojďme si tedy potenciální rizika konkretizovat.

Rekalkulace: pokud si „vyhádáte“ při výběrovém řízení opravdu nízkou měsíční splátku, zdaleka nemáte vyhráno. Ve hře je tzv. otevřená kalkulace, která dává právo leasingové společnosti měnit během platnosti smlouvy výši měsíční splátky. Před podpisem smlouvy je tedy účelné zaměřit se na skutečnosti, při kterých může leasingová společnost (LS) k úpravám měsíční splátky přistoupit. V praxi se větší klienti riziku rekalkulací brání tak, že na ně jednoduše nepřistoupí. Důvodů k rekalkulacím je několik – zvýšení inflace, změna úrokové sazby, nebo vyšší nájezd kilometrů než je ve smlouvě. LS by ale samozřejmě měla upravovat splátky i směrem dolů, pokud k tomu nastane důvod, dle praxe jsou ale tyto aktivity (díky téměř neexistujícím kontrolním mechanismům ze strany klientů) minimalizovány.

Zůstatkové ceny vozidel: jsou kalkulovány (se zkušeností z předešlých let) trochu výše, i tak často dochází ze strany LS k nereálnému odhadu. I sami klienti často ve snaze pořídit levnější neevropský vůz následně po skončení doby pronájmu doplácí na vyšší pokles ceny, než by tomu bylo např. u evropského konkurenta. A právě část poklesu zůstatkové hodnoty se LS snaží často promítnout do rekalkulace.

Nadlimitní nájezd kilometrů: společnost by už při přípravě výběrového řízení, resp. při zadávání podmínek leasingovým společnostem měla znát (např. s ohledem na jiná vozidla) průměrný nájezd automobilů, který bude následně uveden ve smlouvě. Pokud není nájezd dostatečně přesně stanoven, firma platí poplatek za nadlimitní proběh km, nebo naopak pokud vůz ujede méně než bylo původně stanoveno ve smlouvě, dostane vrácenu jen velmi malou poměrnou část toho, co zaplatila ve splátce – kam byl samozřejmě původní nájezd zakalkulován. Velké společnosti proto vozy mezi zaměstnanci mění, aby dosáhly ke smluvnímu nájezdu co nejblíže.

Nadměrné opotřebení: to si leasingová společnost často účtuje po ukončení doby pronájmu. Hlavně menší společnosti tento poslední krok – vrácení vozidla zpět, vůbec neřeší a následně jen slušně zaplatí fakturu na nadměrné opotřebení. Samozřejmě každý vůz je po ukončení nájemního vztahu určitým způsobem opotřebován, některý více, některý méně. Zůstatkovou cenu ale sráží hlavně vady laku a další viditelná povrchová poškození včetně vad v interiéru či jeho znečištění. Obvyklé poplatky za nadměrné opotřebení se pohybují od 10 do 20% zůstatkové hodnoty vozu a pokud nemáte detailně zdokumentován stav vozu při předání LS, lze pak jen těžko dokazovat, že nadměrné opotřebení bylo nárokováno neoprávněně. Asistence pověřené osoby zastupující při vrácení vozu klienta u LS by měla být automatickou součástí procesu ukončení leasingu.