Na natáčení Jamese Bonda vezl i trabanta. Sběratel vlastní stovky vozů

Benz Parsifal, celá plejáda vozů Mercedes-Benz, velká kolekce vozů Laurin & Klement či největší sbírka vozů Bugatti v Česku. To jsou jen část unikátní Ladislava Samohýla. Zlínský podnikatel vlastní zhruba čtyři stovky historických vozidel. Veteránům se věnuje po vzoru svého otce. Jeho stroje si zahrály v množství filmů, například Na západní frontě klid či v Četnických humoreskách.   O jednotlivých vozech má podle svých slov dokonalý přehled. „Můžu vám jmenovat jednotlivá auta a říkat odkud jsou, jaké mají vybavení, co je na nich potřeba opravit i celou jejich historii,“ říká Ladislav Samohýl.

Jak se zlínskému podnikateli daří všechna auta udržovat? Kde letos lidé uvidí některé exponáty? A čím ho uchvátily Mercedesy? O tom se rozpovídal v rozhovoru pro Deník.

Kolik aut a motocyklů aktuálně čítá vaše sbírka?
Nikdy jsem to nepočítal takhle kus po kuse. Orientačně to budou asi čtyři stovky. Ale pozor… nejsou to všechno auta ve výstavním stavu. Často jsou to vozy, které jsou dlouhodobě odstavené a musí se na nich pracovat. Součástí sbírky je i zhruba 150 motorek.

To už je opravdu slušný počet. Jak se vám daří si v tom udržovat přehled?
Není to pro mě žádný problém. Naopak. Můžu vám jmenovat jednotlivá auta a říkat odkud jsou, jaké mají vybavení, co je na nich potřeba opravit i celou jejich historii. Většina z nich mi navíc prošla vlastníma rukama, takže o nich mám opravdu detailní přehled.

Jak je složité u veteránů zjišťovat jejich historii?
Je to především o práci s archivy. To je vždy to první, co řeším. Když například přijedete s vozem Laurin a Klement z let 1900 až 1911 a budete mít číslo motoru, tak vám jsem schopen říct, kdy se to auto vyrobilo, komu se prodalo a v podstatě se vám tak otevírá kolem toho auta naprosto všechno…

Je i tohle objevování příběhů to, co vás na tom baví?
Rozhodně ano.

Zmínil jste, že vaše sbírka obsahuje i motorky. Najdou se mezi nimi i nějaké rarity?
Například motorky Čechie-Böhmerland, což byla nejdelší sériově vyráběná motorka. Vyráběl je bohatý textilní magnát Albin Hugo Liebisch v Kunraticích v letech 1924 až 1932. Liebisch byl velmi technicky nadaný a zároveň to byl takový zvláštní individuál. Zpočátku vyráběl motorky pro sebe a své známé a později začal s malosériovou výrobou.

Pojďme zpátky k autům. Vaše firmy se zabývají jejich prodejem a servisem. Prodáváte i veterány?
Víceméně. Nabízíme je například na filmování a obdobné využití. Veterány ale jinak v podstatě neprodáváme. Jsou to spíše výjimky. Zmíním například dvě Tatry 57, které byly běžné sériové výroby a už pro nás nebyly příliš zajímavé a neměli jsme pro ně využití, tak jsme je poslali dál.

Ve kterých známých českých filmech byly k vidění vaše vozy?
Zmíním asi jen ty nejznámější: Už zase skáču přes kaluže, Na západní frontě klid, kde jsme v podstatě celý film obsadili našimi auty, nebo třeba Četnické humoresky. Barrandovu jsme poskytovali naše auta do zhruba třiceti filmů.

A vy sám jste se účastnil nějakého natáčení?
Za totality téměř všech, protože se to muselo… Zúčastnil jsem se i natáčení Jamese Bonda. Politické vedení Československa však tehdy odmítlo, aby se natáčelo v Bratislavě. Produkce se proto rozhodla vytvořit takovou československou ulici ve Vídni a to včetně československých tramvají. Já tam tehdy vezl na natáčení několik našich aut včetně třeba trabanta.

Pojďme zpátky k vaší sbírce. Jak stíháte všechna auta udržovat?
Dofoukáme kola, podíváme se, jestli je promazaný motor a to je tak všechno. Když dáte do většiny aut baterku, olej, benzín a tak dále, tak je schopné nastartovat. Samozřejmě tím dlouhodobým stáním auta dostávají zabrat, a to možná ještě více, než kdyby jezdily.

Takže děláte jen základní údržbu?
Teď to zlehčuji, ale v podstatě ano. Je potřeba také dělat nějaké protikorozní úpravy, auta vyčistíme, vyvětráme a tak dále. Vezměte si, že u většiny aut, která vznikla do roku 1930, jsou dřevěné kostry karosérii, což je logicky choulostivé na vlhkost. Takové věci je proto potřeba neustále hlídat. Je kolem toho zkrátka neustále něco dělat. V tomto ohledu jsou pro nás přínosem i různé výstavy veteránů. Před každou z nich totiž auta důkladně připravujeme, tudíž se vždy dají kompletně dopořádku.

V dřívějších rozhovorech jste několikrát opakoval, že nejradši máte motoristický pravěk. Co přesně si pod tím představit?
Všechno, co vzniklo před rokem 1900. Celá prehistorie motorismu začala právě tam. Lidé už tehdy vytvářeli úžasné věci a měli skvělé řemeslné a technologické zpracování kovů a odlévání. A je zajímavé sledovat, jak se všechny myšlenky a věci postupně vyvíjely. Třeba náš Benz Parsifal, který byl tedy vyroben až roku 1902, byl vůbec prvním nekočárovitým Benzem. Všechny vozy před ním měly kočárovitou karoserii, kdežto tento měl už vyspělou automobilovou karoserii.

Dá se tedy říci, že exponáty z tohoto období jsou vaše nejoblíbenější?
Jsou podle mě historicky nejzajímavější, protože se jich moc nedochovalo. Je to v podstatě kolébka motorismu…

Řekl jste, že je zajímavé sledovat, jak se některé myšlenky a věci vyvíjely. Co podle vás zaznamenalo nejzajímavější vývoj?
Především vývoj dnešních velkých automobilek. Samozřejmě zmíním Mercedes-Benz, který se postupně vyvíjel ze tří proudů. Tahle značka je pro mě srdeční záležitost.

Vaše auta téhle německé značky budou v létě k vidění v Kroměříži, kde se uskuteční akce Mercedesy na Výstavišti. Už se na výstavu připravujete?
Pro mě je to hlavní akce letošního roku. Na další ani nemám kapacitu. Kroměřížské výstaviště je pro auta doslova jako dělané, takže věřím, že to bude opravdu velké. Pokud se nám to povede, tak tipuji, že tam bude 150 až 200 mercedesů, což bude akce nebývalého rozsahu.

Kolik vašich vozů tam bude k vidění?
Tolik, na kolik tam bude prostor. Když to bude třicet, tak třicet, vše se odvíjí jen od toho, kolik dalších exponátů tam přijede odjinud. Podle toho naše auta připravíme, vyčistíme, naleštíme, napíšeme k nim popisky a mohou putovat na výstavu. Předběžně počítám, že tam tam dodám dvacet až třicet vozů.

Jak se těšíte? Říkal jste, že Mercedesy jsou vaše srdcovka…
Přesně tak. Od začátku to byla a stále pro mě je srdeční záležitost. Už od sedmdesátých a osmdesátých let. Ta auta prostě jsou a vždy byla někde jinde. Na tuto výstavu se těším opravdu hodně. Ještě doplním, že to nebude pouze o autech, ale také o historii a všem, co se s touto značkou pojí.

Čím vás Mercedesy tak uchvátily?
Technickou dokonalostí… a vlastně i vším ostatním. Jak jsou jejich auta vyladěná i jaká je jejich historie. Málokdo třeba ví, že u zrodu téhle značky stál i Emil Jellinek, rodák z Drslavic u Uherského Brodu. Po jeho dceři Mercedes byly vozy následně pojmenovány. To je ale na jinou debatu.

Nebojíte se občas, že když svá auta poskytujete na výstavy, dojde tam k jejich poškození?
K tomu dochází v podstatě pravidelně. Nejen přímo na výstavách, ale i při převozu na výstavy. Nedávno se nám vracela auta z výstavy v Polsku a bez poškození se to samozřejmě neobešlo. Jenže kdo nic nedělá, nic nepokazí. Občas dochází i ke krádežím. Letos nám na výstavě v Olomouci někdo vyšrouboval zátku z nádrže. Viděli jsme to na záznamu z kamer. Dotyčný byl ale otočený zády, takže nevíme, kdo to byl.

Zníte, jako byste s podobnými věcmi tak trochu počítal…
Samozřejmě, že to pro mě není vítaná informace, ale bohužel kultura národa ještě není taková, aby se podobné věci nestávaly. Tudíž s nimi musí počítat každý vystavovatel…

Trochu oklikou se dostáváme k vaší další činnosti. Ještě donedávna jste pojišťoval veterány…
To už je v podstatě pryč. Pojišťovnu jsem předal do rukou Hasičské vzájemné pojišťovny. Převod nyní ještě schvaluje Česká národní banka, ale věřím, že to je pouze formalita.

Kolik klientů jste jim předával?
Orientačně jsou to stovky.

Jak tohle pojištění veteránů fungovalo, když jste byl majitelem pojišťovny?
Uvedu jednoduchý příklad: Počítejme, že daný vůz má hodnotu milion korun, což je dneska v podstatě každý třetí veterán. Pojistka dosahuje úrovně od pěti do deseti procent z této částky. Cena pojistky tedy vychází na sto tisíc. Zákazník nám zaplatil dvacet procent zálohu, aby pojistka běžela. A v den, kdy pojistné končí a není žádná pojistná událost, tak až 80 procent jsme dávali slevu. Zákazník tak byl po celou dobu angažovaný a více si hlídal, aby auto nikdo nepoškodil. Pojišťovna pak dostala nějaké penzum peněz a všichni ve výsledku byli spokojeni.

Když se zamyslím jako laik, pro vás to asi žádný extra byznys nebyl…
Nebyl to extra byznys. Já to ale kvůli tomu ani nedělal. Dělal jsem to především kvůli veteránům. Všechno není jen o penězích…