Tatru 57 K zkonstruovali pro Československou armádu. Posloužila však Wehrmachtu

Tatra 57, známá na veřejnosti spíše pod označením Hadimrška, se v průběhu let výroby modernizovala. Byl z ní odvozen také lehký velitelský automobil. Lidový automobil Tatra 57, který později proslul pod označením Hadimrška, nabízela kopřivnická automobilka Tatra již od roku 1931. Šlo o vůz, který ve nahradil Tatru 12. Za jeho konstrukcí stojí dvě obrovské osobnosti značky Tatra - Erich Überlacker a Erich Ledwinka, což byl syn slavného Hanse Lewinky.

Koncepce použitá u předchůdce se nezměnila, karosérie tudíž spočívala na páteřovém rámu s nosnou ocelovou rourou. Auto opět poháněl vzduchem chlazený motor typu boxer se čtyřmi válci a zdvihovým objemem 1155 cm3. Měl výkon 18 koní a poháně zadní kola namontovaná na kyvadlových polonápravách.

Plechové díly karosérie se montovaly na dřevěnou kostru. V nabídce byly čtyřmístné polokabriolety, dvodveřové sedany nebo roadstery. Pro živnostníky existovala i varianta kombi. Od samého počátku mělo auto velký úspěch. Jednak díky svým technickým řešením, ale i skvělým poměrem cena/výkon. I během tedy probíhající hospodářské krize se tudíž auto prodávalo velice dobře. Jenže po jejím skončení se začaly projevovat určité slabiny tohoto vozu. Mezi ně patřil již poměrně zastaralý design, a pak také nevalný vnitřní prostor.

Proto se v roce 1935 představila zásadním způsobem přepracovaná Tatra 57 s označením "a". Dostala o deset centimetrů širší a o půl metru delší karosérii a design se sjednotil s větším nabízeným typem Tatrra 75. O tři roky později přišla na řadu další modernizace. Ta přinesla především výkonnější motor. Objem se zvětšil na 1256 cm3 a výkon již dosáhl 25 koní.

KÜBELWAGEN JE I PŘEKLADATELSKÝ OŘÍŠEK

To už se však Kopřivnice nacházela na německém území a výroba civilních aut byla postupně utlumována. Defitinivně ovšem život Tatry 57 b skončil až tři roky po skončení druhé světové války.

Mezitím se ovšem dělníci v Kopřivnici věnovali produkci jiné verze slavné Hadimršky. Tím byla Tatra 57 K, přičemž písmeno K je zkratkou německého výrazu Kübelwagen. Pro něj nikdy neexistoval český ekvivalent. Dá se však vcelku trefně přeložit jako "plecháč". Tatru 57 využívala Československá armáda již od poloviny třicátých let. To  ovšem byly klasické kabriolety, pouze natřené zelenou khaki barvou. 



V roce 1936 ovšem tatrováčtí konstruktéři pro potřeby armády vyvinuli zcela novou verzi. Chtěli vyhovět požadavkům výběrového řízení generálního štábu na lehký velitelský automobil. Dříve než naši vojáci si ho však v bojovém nasazení mohli vyzkoušet bojovníci Čankajškovy republikánské armády v Číně. Pro ně Tatra dodala několik desítek kusů. Šlo o velmi jednoduchý automobil, v němž i bočnice tvořilo pouze plátno. Stejně jako střechu....

Tatra nakonec zvítězila i ve výběrovém řízení pro Československou armádu. Dodávku však již nestihla zrealizovat, neboť v roce 1938 Němci zabrali Sudety a Kopřivnice se rázem ocitla na území Velkoněmecké říše.

Automobil Tatra 57 K byl vybavený motorem s výkonem 17 kW (23 koní). Oproti poslední civilní specifikaci tak byl výkon snížen, což se dělo ve prospěch zvýšení životnosti. Výkon se i nadále přenášel pouze na zadní kola prostřednictvím čtyřstupňové převodovky. Byly ovšem použity širší pneumatiky, což mělo vylepšit terénní schopnosti. Stoupavost pak činila 25 procent. Spotřeba auta. které bylo schopno jet rychlostí až 90 kilometrů v hodině dosahovala v běžných podmínkách deseti litrů. 

Výhodou pro manévrování v boji byla i nevelká délka pouze čtyři metry a poměrně nízká hmotnost - 870 kilogramů. Na rozdíl od civilních verzí měla Tatra 57 ve specifikaci K na bocích dva páry dveří, které se navíc otevíraly po směru jízdy. Pro potřeby Wehrmachtu v Kopřivnici vyrobili šest tisícovek těchto velitelských vozů. Po válce jich pak ještě smontovali dalších pět set. Ty už sloužily v poválečné Československé armádě.