Kutil si postavil vlečku za traktor. Je sklápěcí a vyšla jen na 15 tisíc

Karel Pytela z jihomoravské Bukovinky je kutilem všeumělem. Všechno si dělá sám. Protože má hodně známých, výrazně ušetří i na materiálech. Vyklápěcí vlečku za traktor, kterou potřeboval, aby mohl vozit dřevo a vyvážet hlínu, sestrojil za pouhých 15 tisíc korun. V ČLÁNKU SI PŘEČTETE

• Odveze i 5 tun
• Vlečka je originál
• Vlečka je sklápěcí
• Uplatnil zkušenosti z lesa
Karel Pytela už vyzkoušel vyrobit ledacos. Postavil pergolu a obložil ji třemi druhy dřeva, z PUR panelů udělal zahradní domek nebo z cihel lavičku s květníkem. Nyní se pustil do vlečky za traktor.

„Nebyla to moje prvotina. Už předtím jsem dělal se švagrem malotraktor i s vlečkou. Byla na něm zúžená náprava na 125 centimetrů. V lese už začaly být rozježděné cesty a zkrátka jsem se s ní do vyježděných kolejí nevešel. Když jsem ho prodával, trhalo mi to srdce. Ale zase jsem si za utržené peníze koupil traktor Zetor Super i s pětimetrovou vlečkou. Tu jsem celou rozřezal a zbyla mi náprava,“ popisuje začátek stavby Karel Pytela.

U vlečky traktoru je velmi důležité, kde je umístěna náprava. „Kdyby byla na konci, mohla by při zatížení vlečka táhnout dozadu. Když bude vlečka zase příliš vzadu, mohl by se zvedat předek traktoru. Mám už s tím nějaké zkušenosti,“ vysvětluje kutil.

• Podívejte se na vlečku za traktor i na tomto videu:
Člověk podle něj musí vědět, že metr syrového smrkového dřeva váží zhruba 600 až 650 kilogramů a syrový buk asi 950 kilo. „Na vlečce odvezu v pohodě i 5 tun. Dopředu traktoru musím dát závaží, mám tam, myslím, 150 kg, aby se mi to nezvedalo. To už mám vychytané. Náklad musí tlačit na nápravu vlečky, ale i na nápravu traktoru,“ říká Karel Pytela.

„Vlečka je opravdu vynikající, na délku má 3 metry a na šířku 110 centimetrů. Podobný typ jsem nikdy neviděl, a to mám proklikaný internet od A až do Zet. Opravdu se musím pochválit, i když to dělám nerad. Když něco dělám, tak to mám v hlavě. Představím si model a napíšu si šířku a délku. Toho se držím a přidělávám další a další části, které potřebuji,“ popisuje svůj tvůrčí proces kutil.

Na rám použil železné profily šířky 160 mm ve tvaru I neboli íčka. „Vepředu jsem si navíc udělal jeřáb, kterým můžu v pohodě nakládat i velké klády. Mám v plánu, že si na traktoru udělám hydraulický jeřábek, až zase někdy nebudu mít, co bych dělat,“ směje se Karel Pytela.

Bočnice vyrobil z desek o tloušce tří centimetrů, podlaha je z pěti centimetrových fošen. „Když chci, nasadím desky a mohu vozit sypký materiál. Pokud potřebuji, demontuji pár šroubů a zase vozím metrové dřevo. Je to rychlé a pohodlné,“ říká povoláním strojař.

Pod podestou Karel Pytela navařil železná účka, aby do vlečky mohl naložit pět nebo šest tun. „Pístnici mám na osm tun, takže to zvedne, jak se říká, jako malinu. Když naložím vlečku s hlínou, která váží zhruba dvě tuny, je to brnkačka,” pochvaluje si a dodává: „Už jsem odvezl tři vlečky hlíny z výkopu sklepa. Speciálně kvůli tomu jsem udělal vlečku sklápěcí. No, možná to potom už nikdy v životě nebudu potřebovat, kdo ví,“ usmívá se.

Na původní nápravě, kterou použil ze staré vlečky, byly bubnové brzdy. „Ty jsem sundal, protože to dělalo hodně kilogramů navíc. Brzdím traktorem a zatím bylo vždy všechno v pořádku. Předělávat se mi je zkrátka nechtělo,“ uvádí sympatický jihomoravák.



Na původní nápravě, kterou Karel Pytela použil ze staré vlečky, byly bubnové brzdy. „Ty jsem sundal, protože to dělalo hodně kilogramů navíc. Brzdím traktorem a zatím bylo vždy všechno v pořádku. Předělávat se mi je zkrátka nechtělo,“ uvádí sympatický jihomoravák.

Vyrobil si taky chráničku na světla, protože v lese se člověk ani nenaděje a tu narazí do stromu, tam se sveze po kořenech stromu. „Světla by byla hned rozbitá. To jsou zkušenosti z lesa, ty si musí člověk osahat. Musel jsem ale udělat jednu úpravu. Mám dvougaráž, na pravé straně parkuji vlečku a vlevo zase své auto. Aby mi vlečka nezavazela, musel jsem vymyslet sundávací oj. Pod ní jsem si dokonce udělal i stavěcí kolečko. Na boku vlečky mám navíc přidělaný plocháč. Když ho sundám, mohu ho dát pod stavěcí kolečko, aby se mi vlečka v měkké půdě nebořila,“ mluví s nadšením o dalších vylepšeních.

Vlečka prý zabrala docela dost času. „Jsou to hodiny a hodiny. Je těžké to odhadnout. Náklady byly velmi nízké. Mám všude známé, takže mě vlečka vyšla na pár tisíc korun. Materiál mě stal asi tři tisíce. Pokud tedy budu počítat všechno, tak jsem se vešel asi do 15 tisíc korun, včetně pístnice. Ta byla nejdražší a spokla více než polovinu nákladů,“ vypočítává Karel Pytela.

Kdyby si takovou vlečku šel koupit, nebo si ji nechal vyrobit přesně podle toho, co potřebuje, tak odhaduje, že jen za materiál by musel dát zhruba 50 tisíc.

„Posílal jsem pár fotek kamarádům a některým kutilům na Facebooku. Chválili mi ji a říkali, že je super. Možná se někomu nemusí líbit, ale já ji dělal pro sebe a ke svému obrazu. Jsem s ní maximálně spokojený,“ uzavírá šikovný kutil.