První s bilancí přes 100 tisíc kusů. Tatra 148 zvládala i tu nejtěžší práci

S Tatrou 148 měl co do činění asi každý muž. Zejména ale v dětském věku, kdy si s plastovou zmenšeninou tohoto vozu hrál na pískovišti. Deset let montovali dělníci automobilky Tatra v Kopřivnici nákladní vůz s označením 148. Šlo o období mezi lety 1972 a 1982 a jednalo se o terénní nákladní vůz s podvozkem 6x6, případně 4x4. Nosnost byla stanovena na dvanáct tun.

Prohlédnout si ho můžete v naší fotogalerii.V zásadě ale šlo jen o jakýsi faceift předcházejícího typu 138. Při vývoji se konstruktéři zaměřili na zvýšení výkonu motoru, maximální rychlosti a zlepšení spolehlivosti.

To nejdůležitější - tedy tatrovácká koncepce s centrální nosnou rourou a tudíž famózní průchodností terénem, samozřejmě zůstalo. Od předchůdkyně Tatra 148 převzala také kabinu. Na první pohled můžete stoosmačtyřicítku rozpoznat od stoosmatřicítky díky jiné kapotě a větší masce chladiče. Poněkud jiné jsou také blatníky.

Dobové propragační video o Tatře 148 můžete vidět zde:

V motorovém prostoru se nacházel výrazně zmodernizovaný vzduchem chlazený vidlicový osmiválec s ventilovým rozvodem OHV. Zdvih se zvýšil z původních 130 na 140 milimetrů, což znamenalo větší objem 12 667 cm3 a výkon přesahující hranici 200 koní. Konkrétně se jednalo o 202 koňských sil při dvou tisících otáčkách za minutu. Dokonce se údajně uvažovalo také o přeplňování buď za pomoci kompresoru nebo turbodmychadlem, ovšem tento projekt se nakonec do sériové výroby nedostal.

Agregáty se upravovaly podle požadavků jednotlivých typů zákazníků. Například ty pro armádní využití zvládaly provoz na naftu, benzín, případně letecký petrolej.

Do tehdejšího Sovětského svazu, zejména pro použití v sibiřských podmínkách, se vyváželo provedení Arktik. To mělo úprav ještě více. Třeba dokonce výfukovými plyny vyhřívanou korbu, zvětšenou palivovou nádrž na dvě stě litrů (standardem bylo 200), speciální pryžová těsnění nebo zateplenou kabinu s dvojitými čelními skly. Pro motor i kabinu byla k dispozici nezávislá topení. Takto vybavený vůz měl být schopen bezproblémového provozu až při mrazech do padesáti stupňů pod nulou.

Agregát byl propojený s převodovkou kardanovou hřídelí. Hlavní pětistupňová převodovka byla namontována za kabinou nad centrální nosnou rouru. Svojí zadní částí se spojovala s přídavnou převodovkou. Brzdy byly vzduchové a působily na všechna kola. Obě zadní nápravy měly odpružení pomocí podélně uložených listových per.

Na silnici byla Tatra 148 schopna vyvinout maximální rychlost 72 kilometrů v hodině. Spotřeba při celkové hmotnosti vozu 22 tun a konstantní rychlosti 50 kilometrů v hodině dosahovala 31,2 litrů na sto kilometrů.

Terénní schopnosti byly tradičně výborné. Světlá výška vozu totiž činila 290 milimetrů, k obratnosti přispíval poměrně malý poloměr otáčení. Auto totiž na délku měřilo jen 7,3 metru. Prázdný automobil měl hmotnost 10,8 tuny.

Tater 148 se vyrobilo celkem 113 647 exemplářů. Více než polovina z tohoto počtu směřovala na export . Tehdejší podnik zahraničního obchodu je prodal do 43 států na pěti kontinentech. Tím se stala historicky prvním modelem kopřivnické automobilky, který se dostal přes metu stovky tisíc vyrobených kusů. 

Kromě nejrozšířenějších sklápěčů a valníků existovaly Tatry 148 také v provedení autojeřáb, autobagr, cistena, hasičský vůz nebo třeba tahač se dvěma i třemi nápravami.

Poslední kus sjel z výrobní linky v polovině prosince roku 1982. Pak již nastala éra Tater 815.