DPF filtr v dieselu: Jak poznat že funguje, a jak jej udržet dlouho funkční

Z termínu filtr pevných částic, potažmo zkratky DPF (Diesel Particulate Filter) se stalo zaklínadlo, kterého se nemalá část majitelů moderních turbodieselů bojí jako čert kříže. Všichni již slyšeli o horentních sumách, které výměna DPF stojí, a jak auta vybavená tímto filtrem stárnou, a najíždějí stovky tisíc, potenciál drahých oprav stoupá, zejména pak pro zájemce o ojetiny. Jak tedy poznat, že je filtr funkční, a jak jej dlouho funkční udržet? U moderních přímovstřikových motorů se zejména za studena, než se motor ohřeje na provozní teplotu, tvoří mikročástice sazí, vznikající nedokonalým spalováním nafty. Ty jsou prokazatelně karcinogenní, dokáží se dostat do plic, odtud pak i do krevního oběhu. Právě proto se už v rámci normy Euro 4, která vstoupila v platnost v lednu 2006, potažmo ještě o rok dříve pro vozy nově uváděné na trh, začaly v autech objevovat filtry pevných částic. Ty jsou ve výfukovém potrubí umístěny za oxidační katalyzátory a částice sazí zachytávají ve svých porézních keramických vložkách. Při plné funkčnosti dosahuje jejich efektivita bezmála 100 %.

Právě díky schopnosti eliminovat drtivou většinu sazí lze docela snadno poznat, že je DPF funkční. Když si posvítíte do výfukové koncovky, měli byste vidět absolutně čistý výfuk a holý kov. Základním testem je vytření konce výfuku čistým bílým ubrouskem – ten musí zůstat téměř perfektně čistý. Podle toho poznáme, že filtr těsní a žádné výfukové spaliny neproudí mimo vložku, ale hlavně, že se ve filtru nikdo nevrtal. Auto, které má DPF odstraněný či „vymlácený“ (aby mohly spaliny proudit mimo něj), bude mít ve výfuku matně černý povlak sazí a neprojde emisemi.

Při standardní funkci DPF se filtr postupně plní zachycenými sazemi. Když jednotka podle snímače protitlaku pozná, že je filtr zaplněn, spouští takzvanou regeneraci. Při ní se zvýší teplota filtru, aby mohly saze hořet. Vyšší teploty se dosahuje úpravou v řízení motoru, ale mnoho aut používá i vstřikování nafty přímo do filtru. Saze vzniklé jako odpadní produkt spalování nafty shoří beze zbytku, jediné, co ve filtru zůstává, jsou nespalitelné nečistoty. Jsou to většinou částečky vzniklé opotřebením motoru, případně nesprávným spalováním nebo spotřebou oleje, který ve filtru polymerizuje.

U správně fungujícího motoru je ovšem zanášení DPF nespalitelnými částečkami velmi pozvolným procesem, který probíhá stovky tisíc kilometrů. Životnost filtru je tedy při optimální funkci klidně přes 300 tisíc kilometrů, a takzvané čištění filtru, tedy jeho zbavení nespalitelných části, má smysl pouze tehdy, dokud filtr a jeho regenerace fungují správně. Nikdy také neprobíhá na vozidle pomocí zázračné chemie – filtr se musí vždy vyndat a vyčistit odborně.



To, že začala regenerace filtru, kterou filtr vypaluje spalitelné saze, nemusíme za jízdy vůbec poznat. Může se však stát, že si po zastavení auta povšimneme několika důkazů. Většinou má vůz zvýšený volnoběh oproti normálu a běží ventilátory chladiče, pomocí kterých se elektronika vypořádává s vyšší teplotou spalin. Navíc jde z výfuku mimořádné horko a regenerace je i cítit. Pokud vše funguje správně, autu nijak neuškodíte, pokud motor zhasnete a regeneraci tím přerušíte – dokončí ji při další příležitosti.

Zpozorněte ovšem tehdy, pokud se regenerace neustále opakují. Za normálního stavu by měly být „pauzy“ mezi regeneracemi alespoň 400 – 500 kilometrů. Pokud vůz regeneruje velmi často, zanáší se filtr nadměrně, případně není schopen regeneraci vykonat, a tehdy je potřeba zpozornět. Konkrétně nadměrné plnění filtru sazemi může ukazovat na špatný vstřik, vadný EGR ventil, netěsnost v sání nebo na další závady, ovlivňující spalování. Jakmile přesáhne zaplnění filtru běžnou provozní hranici, začne vůz rozsvěcet kontrolku motoru, případně i přímo kontrolku DPF.

Jedním z velmi častých důvodů, proč se DPF nadměrně plní a regenerace neprobíhají správně, však vůbec není závada. Jsou to ony často skloňované jízdy na krátkou vzdálenost, při nichž se motor neohřívá na provozní teplotu, takže generuje více sazí a zároveň nemá regenerace kdy proběhnout.

Pokud je vůz dlouhodobě provozován pouze na městské popojíždění s častými studenými starty nastanou právě výše zmíněné potíže. Vůz může rozsvěcet kontrolky motoru a DPF, případně i padat do nouzového režimu. Lze si povšimnout i zvýšené spotřeby, a dokonce přibývání oleje, který je ředěný vyšším množstvím nafty, jak se vůz snaží filtr vypálit. O regeneraci se pokouší prakticky neustále, kdykoliv je schopen dosáhnout požadovaných teplot.

Pokud vůz často provozujete při krátkých studených jízdách – typicky při krátkém dojíždění do práce – udělejte si alespoň občas, třeba jednou za dva pracovní týdny, delší projížďku. Vezměte vůz na pár desítek kilometrů na dálnici a jeďte normálním tempem, aby měla elektronika vozu dostatek prostoru na regeneraci DPF. Při samotných krátkých jízdách můžete autu pomoci i tím, že zapnete dodatečné spotřebiče – ideálně třeba výhřev zadního okna či sedadel. Zvýšíte tím zatížení motoru, který se tak rychleji ohřeje na provozní teplotu. Snížíte tím samotnou tvorbu sazí a naopak prodloužíte dobu, po kterou může vůz vykonávat regenerace filtru.