Čím se jezdí v českých firmách?

Samotná recese měla na společnosti první závažné dopady, musely se přehodnocovat veškeré výdaje a náklady na provoz flotily nejsou malé. Jedním z přijímaných opatření bylo například ponechání automobilů v aktivní službě na delší dobu a větší kilometrový proběh, což se negativně odrazilo ve vyšších investicích do oprav a servisu. Fleetoví manažeři tak často vracejí car policy na předchozí standardy, zatímco jinde se důsledná flotilová politika dostává na pořad dne – zejména tam, kde dosud žádná neplatila.
Společnost Arval známá nejen u nás pro operativní leasing od roku 2002 provádí pravidelný průzkum Corporate Vehicle Observatory (CVO) s cílem monitorovat stav ve fleetech v různých zemích. Poslední studie s výsledky za rok 2010 zkoumala situaci ve 14 především evropských zemích, ale nově i v Turecku a Brazílii. Šetření probíhalo pomocí 3 316 telefonických dotazníků a účastnilo se jej i 1 552 velkých společností. Typizovaný místní vzorek zahrnuje 100 firem s méně než 10 zaměstnanci, 60 firem s 10–99 pracovníky, 80 firem se 100–499 lidmi a 60 firem s 500 a více zaměstnanci.
Z výsledků vyplývá, že se oproti zbytku Evropy liší české flotily zejména účelem použití automobilů. S ohledem na velikost firmy se 51–63 % vozů využívá pro obchodní cesty a schůzky, zatímco u okolních států podíl takovýchto aut nepřekročí 28 %.
Pokud jde o ekonomickou krizi, postoj českých fleetových manažerů je shodný s globálním míněním. Recese podle nich buď již změny do autoparků přinesla, nebo je ani mít nebude. Zde platí, že čím větší společnost je, tím se zvyšuje podíl těch, které svou car policy upravily. U firem s méně než 10 lidmi se změny odehrály jen 21 % případů a 61 % žádné změny nečeká, naopak největší organizace s více jak 500 pracovníků už uvádějí ze 41 % úpravy a 42 % naopak žádné neplánuje. Zbytek ve statistice připadá na ty, jež plánují opatření v dlouhodobém horizontu, případně v nejbližší době – těch je ale minimum (0–4 %).
Tam, kde se změny odehrály, je určitě zajímavé sledovat, o jaké přesně šlo. Celkově dominuje koupě aut místo pronájmu (29 %), opatření ke snížení spotřeby paliva (26 %), podpora práce z doma, takzvaná „home office“ (21 %), znovuprojednání cen navržených poskytovali autoparků (18 %) a rozvoj sdílení nebo půjčování aut (17 %). Za zmínku stojí u větších společností jejich silná pozice například vůči poskytovatelům operativního leasingu, protože poslední dvě zmíněná opatření u nich jasně dominují – 41 % firem se 100–499 pracovníky projednalo znovu podmínky s poskytovateli fleetů a 46 % se zaměřilo na rozvoj a sdílení vozidel, největší společnosti pak tyto aspekty většinově adaptovaly (51, respektive 53 %).
Společnosti se 100 a více lidmi také škrtaly náklady na flotily, a to i v ČR. O více jak desetinu redukovalo výdaje 20 % firem (100–499 pracovníků), respektive 22 % těch největších (nad 500 zaměstnanců), v Evropě jsou tato čísla o něco nižší (13 a 14 %). Nikde v Evropě zároveň neměla vládní protikrizová opatření dopad do politik firem větší než 20procentní.
A trendy pro nadcházející období? Nárůst počtu vozidel, jejich sdílení, optimalizace obsazení (pooling) a důsledný dohled na náklady. To znamená i přehodnocení vnitřních flotilových politik směrem ke standardizaci složení a omezení či zrušení šance zaměstnance si služební vůz vybrat byť i z omezeného seznamu. Ke slovu přichází i geolokace vozů pomocí GPS, a to i přes to, že je řidiči zatím vnímána spíše negativně (v tomto směru jsou čeští zaměstnanci vstřícnější), z hlediska vedení se umístila v rámci služeb na druhém nejdůležitějším místě (zájem o ní má 52 % organizací), hned za navigací (55 %). Vzrůstá také zájem o ekologické vozy – v nejbližší době by měl každý čtvrtý autopark mít alespoň jeden, a to bez ohledu na velikost firmy.

Svůj pohled na problematiku současných flotil přinášejí Petr Kozohorský, Car Fleet Manager společnosti Zentiva, a Jan Tejnor, Business Development Manager z Arvalu.

Petr Kozohorský, Zentiva
Kolik automobilů provozuje vaše společnost ve svém autoparku a jaká je jeho struktura?
Vozový park naší společnosti je složen z vozidel značek patřících do skupiny VW Group. Převažuje model Škoda Octavia, která spolu s vozidly VW Passat, AUDI A4 a A6 tvoří flotilu čítající celkem 300 osobních vozidel. V poslední době pak získává stále větší oblibu a podíl v našem vozovém parku také model Škoda Superb.

Jak dlouho zůstává automobil ve Vaší flotile a od čeho se to odvíjí? Můžete stručně popsat vývoj vašeho autoparku za poslední 3 roky co do struktury, počtu vozidel a jejich stáří?
Naše společnost používá služební vozidla v režimu operativního leasingu. Z hlediska doby používání pak rozlišuje naše car policy dvě kategorie vozidel, a to vozidla kalkulovaná na tři nebo na čtyři roky používání. Vozidla kalkulovaná na dobu používání tří let jsou užívána našimi obchodními zástupci – medicínskými reprezentanty, u nichž je předpoklad vyššího nájezdu kilometrů a kteří dosáhnou hranice 120 tisíc kilometrů, což je náš druhý parametr pro obměnu vozidla, dříve než
uživatelé na ostatních pozicích.
Hranici dosažení 120 tis. km jako hranici pro vyřazení vozidla z provozu jsme zvolili při přechodu na operativní leasing na základě doporučení leasingové společnosti. Správnost této volby se nám plně potvrdila v období ekonomické krize, kdy byla pozastavena obměna našeho vozového parku a u některých vozidel došlo k překročení limitu nájezdu kilometrů, respektive prodloužení doby používání. To se pak negativně odrazilo v nárůstu závad těchto vozidel.

Ovlivnila tedy ekonomická krize vaši flotilu podstatně?
Dalo by se říci, že ekonomická krize na skladbu naší flotily neměla zásadní vliv. Naopak, po jakémsi prvotním šoku, kdy byla pozastavena obměna vozidel, což ve svém důsledku pro nás znamenalo určitý nárůst nákladů na opravy vozidel, u nichž již uplynula expirační doba, se nám podařilo dosáhnout na výrazně výhodnější cenové podmínky, což nám umožnilo nabídnout našim uživatelům díky lepší specifikaci vozidel vyšší komfort a pochopitelně i bezpečnost, a to bez zvýšení nákladů. Paradoxně lze tedy říci, že krize znamenala pro naše řidiče přínos v podobě vybavenějších vozidel a pro společnost lepší dodavatelské podmínky.

Jak vnímáte stav českých flotil, pokud jde o strukturu, využití, věk, v porovnání se zahraničím?
Domnívám se, že ve skladbě vozových parků firem v České republice jsou diametrální rozdíly. Zejména je velký rozdíl mezi vozovými parky společností, kde se vyskytuje zahraniční prvek, a společnostmi „bigotně“ českými, i když to pochopitelně není vždy pravidlem. Bohužel však znám mnohé české společnosti, které stále ještě lpí na tom mít vozidla v majetku a jsou ochotny udržovat v provozu vozidla, která by již více užitku přinesla jakožto druhotná surovina. V tomto směru máme stále ještě co dohánět. Není to však dáno nedostupností služeb poskytovaných při správě vozových parků, ale jsem přesvědčen, že je to dáno přetrvávajícím myšlením některých manažerů rozhodujících o správě flotil.

Jaká jsou kritéria při výběru automobilu do vašeho autoparku a jak často jsou tyto podmínky obměňovány?
Struktura našeho vozového parku je dlouhodobě orientována na koncernové vozy VW Group a proces jeho skladby je směřován k pokud možno co největší standardizaci značek, modelů a specifikací vozidel. Tento trend nám umožňuje efektivní správu vozového parku, což v praxi znamená, že správu flotily o celkovém počtu 300 vozidel zabezpečuje jeden zaměstnanec.
Při výběru vozidel do našeho vozového parku je jedním z podstatných kritérií v dnešní době pochopitelně cena. V tomto případě je rozhodující cena operativního leasingu srovnatelných vozidel. V praxi totiž ne vždy znamená, že nižší pořizovací cena vozidla znamená také levnější operativní leasing.
Velký důraz je však také kladen na bezpečnost uživatelů služebních vozidel, tomu odpovídají i jejich specifikace. V neposlední řadě je pozornost věnována i uživatelskému komfortu, neboť pro některé naše uživatele, zejména pak medicínské reprezentanty, je jejich vozidlo také jejich „kanceláří“, kde tráví velkou část dne.
Jsem přesvědčen, že uvedená kritéria jsou obecně platná v každé flotile a je jen na rozhodnutí zodpovědných osob a síle postavení zaměstnance pověřeného správou vozového parku, jaké pořadí kritérií bude použito pro tu kterou flotilu a kolik bude daná společnost ochotna investovat do bezpečnosti a spokojenosti svých zaměstnanců.

Jaký vývoj čeká váš autopark v nejbližší budoucnosti?
V nejbližší budoucnosti čekají náš vozový park změny vyplývající ze skutečnosti, že Zentiva se stala členem skupiny sanofi-aventis. Předpokládám však, že tyto změny přinesou další posílení pozice naší společnosti jako obchodního partnera a ve svém důsledku pak vyšší spokojenost naši řidičů – uživatelů služebních vozidel.

Jan Tejnor, Arval
Jak dlouho zůstává automobil ve vaší flotile a od čeho se to odvíjí?
Většinou, a to nejen v naší, to bývá tak 3–4 roky. Jde především o vývoj zůstatkové hodnoty, která je klesající (konvexně) a růstu cen servisu s nájezdem kilometrů, která naopak roste progresivně. Od určitého momentu bychom měli vozidla, která mají nízkou zůstatkovou cenu a vysoké provozní náklady. Ale nejde o nás, efektivním provozem nabídneme zajímavé podmínky klientovi.

Uvedl byste hlavní kritéria při výběru automobilu do autoparku, jak často jsou tyto podmínky obměňovány a jak je na tom Česko v porovnání se zahraničím?
Klíčovými jsou poměr užitná hodnota/cena, prestiž vozu, tradice automobilů ve flotile. První parametr je jasně ekonomický, prestiž vozu je záležitost HR, auto je přeci jen pořád benefitem. Tradice automobilů se týká vztahů s dodavateli a výrobci a také HR otázky – je praktické nabídnout zaměstnancům na shodné úrovni shodná vozidla.

Popsal byste vývoj českých autoparků za poslední 3 roky?
Zrovna za poslední tři roky byla tendence auta neobměňovat a vyčkat, co bude. Během krize trochu zlevnila auta a nemálo klesly zůstatkové hodnoty. Často se fleety „pročesaly“ a zredukovaly se počty, sahalo se i na efektivitu provozu a hospodárnost. Teď už se zase nakupuje, ale střední a nižší střední třída často v menších kubaturách, o čemž svědčí i prodejnost podle modelů a motorizací. Řada výrobců renesanci poptávky podcenila a na některá auta se déle čeká.

Jaký konkrétně tedy měla vliv na české flotily ekonomická krize?
Očistný – firmy nedrží auta, která nejezdí, ani neudržují na pozicích významné zaměstnance, ostatně zaměstnanec už necítí takovou sílu na trhu práce a ani nevyžaduje tak silné benefity. Učíme se šetřit i za cenu nesnižování kvality a komfortu. Ze skříní se vymetla spousta kostlivců. Řada společností začala řešit car policy – pravidla přidělování a provozu firemních vozidel, která dříve často ani větší firmy nemívaly.

Porovnejte prosím strukturu, využití a věk českých flotil se zahraničím…
Průměrná cena investice je podobná, to je objektivní údaj – což svědčí o tom, že zaměstnanci na řidičích rozhodně nešetří. Firmy se už odnaučují provozovat vozidla „do smrti“ – bohužel metaforicky vyjádřeno, co bývalo zvykem, tedy nechat zaměstnance jezdit ve vozidlech na hranici technické životnosti a s omezenou bezpečností. Využití dle struktury se nijak zvlášť neliší, věk je i přes zlepšující se kvality v průměru výrazně vyšší než ve zbytku Evropy.

Co čeká české autoparky v nejbližší budoucnosti?
Můžeme to odhadovat. My máme za to, že nás dramatické výkyvy jako pokles cen nových vozidel a pokles zůstatkových hodnot nečeká. Trh se alespoň trochu pročistil. V nejbližší době si hlavně firmy na auta počkají, protože výrobní kapacity jsou často podceněné. V dlouhodobém horizontu nás čeká tržní úspěch a růst podílu stále kvalitnějších a hezčích vozů z Asie, na které si i české firmy začínají zvykat.

Co jsou podle Vás hlavní přednosti a naopak nedostatky českých fleetů?
Za přednosti považuji celkem slušný průměr kvality a úrovně vozidel, první krůčky k ohleduplnosti k okolnímu, nejen životnímu prostředí. Sílící hlad po objektivním pohledu na ekonomiku fleetů. Nedostatky jsou především absence legislativního tlaku na změny – snižování emisí, spotřeb, kubatur; často velmi polovičatá „in-house“ řešení problematiky správy a financování fleetů bez koncepce.
Ale ať nekončíme negativně, firmy jsou většinou změnám a inovacím otevřené.