Mikrus MR-300: polský sen o lidovém autě, který se změnil v noční můru

Počítalo se, že to bude malé lidové vozítko za solidní peníze. Nakonec ale bylo všechno jinak. Polské malé auto Mikrus MR-300, které se vyrábělo v letech 1957 až 1960, vzniklo náhodou a nakonec se ho vyrobilo pouhých 1 728 kusů.

• Prototypy byly představeny ve Varšavě
  
• Věci do kufru se ukládaly zevnitř
  
• Pokus s pick-upem nevyšel
  
• Sestra Medúza
  
• Možná česká stopa se nepotvrdila

Protože se jedná o jeden z méně úspěšných projektů někdejšího socialistického hospodářství, není k němu ani příliš mnoho informací.

Vozidlo Mikrus MR-300 byl navržen jako levné auto pro lidové masy. Nápad navrhnout tuto konstrukci, jako jeden z mála automobilů vyrobených v Polsku, vznikl vlastně náhodou.

Koncem roku 1956 se totiž polské úřady rozhodly využít volné výrobní kapacity leteckých výrobců v továrnách WSK Mielec a WSK Rzeszów . Oba závody tehdy vyráběly pouze letadla a motocykly. Novým plánem bylo přidat k nim ještě výrobu automobilů.



Během počátečního období projektu podnik WSK Rzeszów připravil plány pro motor, zatímco závod WSK Mielec se zaměřil na podvozek a karoserii. Návrh byl představen počátkem roku 1957, během Národního automobilového setkání. První prototypy potom byly představeny 22. července 1957 ve Varšavě.

Nový vůz byl pojmenován Mikrus MR-300. Zkratka MR, jak vysvětluje portál wikipedia, byla použita podle iniciál slov Mielec a Rzeszów. Do konce roku 1957 opustily montážní závod první vozy. Podle webu Automobile histories and Images to byla experimentální série 17 kusů. V následujícím roce 1958, po rozsáhlém testování, bylo stovka dalších aut Mikrus postavena v předprodukční podobě a distribuována mezi veřejnost pro účely hodnocení. Vozidlo uhánělo až 90 kilometrovou rychlostí. Kromě toho byly navrženy a vyrobeny také dva kabriolety. Ty se ale do sériové výroby nikdy nedostaly.

V tehdejším tisku bylo zdůrazňováno: „S přihlédnutím k ceně, která by neměla převyšovat cenu motocyklu podobného objemu o více než 25 až 30 procent, lze předpokládat, že půjde o velmi oblíbený dopravní prostředek pro široké spektrum uživatelů.“ Mikrus se tak ukazoval, že by mohl být opravdu velmi populárním. Jenže…

Náklady na jeho výrobu byly opravdu vysoké, a tak se nápad nerozvinul do masového, ale spíše jen individuálního zájmu. Navíc s cenou, za jakou si ho mohl obyčejný Polák pořídit, nekorespondovala s původním, veřejnosti ohlášeným záměrem.

Dovolit si malé vozítko MR-300 totiž mohl jen málokdo. Mikrus se podle wikipedie prodával za 50 tisíc polských zlotých, což bylo v průměru 50 měsíčních platů. Pro srovnání, mnohem větší Warszawa tehdy stála 120 tisíc polských zlotých.

Podle portálu Automobiles histories and Images si řidič musel na nesynchronizované řazení u Mikruse trochu zvyknout. „To ale bylo víceméně něco, s čím se člověk musel smířit v mnoha tehdejších automobilech, zvláště těch levných,“ píše se na webu věnujícímu se historii automobilů, kde nechybí ani ty v Polsku vyráběné.

Mikrus byl také relativně lehký vůz s hmotností 450 kilogramů. To bylo možné díky extrémně jednoduché a rudimentární povaze vozidla. Jednou ze zvláštních věcí bylo, že zavazadla musela být do kufru auta nakládána zevnitř, protože zvenčí nebyl do kufru přístup.



V roce 1960, když byla ukončena výroba Mikrusu, připravila konstrukční kancelář WSK Mielec během 10 dnů nový prototyp automobilu, a sice verzi Mikrus pick-up. Stalo se tak v reakci na vládní nařízení, které nařizovalo výrobcům vyrábět kompaktní panelový nákladní automobil. Poptávka polského trhu byla odhadnuta na úrovni 100 tisíc kusů. Vozidlo mohlo přepravit náklad nepřesahující hmotnost 200 kilogramů.

Konstrukce využila stejné uspořádání kol a odpružení jako u originálu Mikrus MR-300. Nakládní část vozu mohla být zakryta plachtou. Stejně jako v případě kabrioletu se ale tato konstrukce nikdy nedostala do sériové výroby.

Dvoudveřový sedan s kapacitou 2 + 2 místa. Motor: řadový dvoudobý, dvou válec o objemu 296 ccm. Délka: 3,025 metru. Šířka: 1, 315 metru. Výška: 1, 350 metru. Objem kufru: 200 decimetrů krychlových. Hmotnost: 472 kilogramů. Nosnost: 228 kilogramů. Maximální rychlost: 90 kilometrů v hodině. Spotřeba paliva: 4 litru na 100 kilometrů.Byl plánován Mikrus s větším motorem o objemu 400 ccm a pravděpodobně s některými vylepšeními a doplňky. Podle autora webu o historii automobilů Gregory Grdena, žijícího v Chicagu, existuje teorie, která tvrdí, že Sověti, koneckonců to byla éra studené války, modernizaci nedovolili.

„Protože by to s největší pravděpodobností byla konkurence tehdejšímu automobilu Záporožec. Je zajímavé přemýšlet o tom, jaký by pravděpodobně byl vůz „MR-400“, vezmeme-li v úvahu, že Mikrus MR-300 byl tím, co se považovalo za poněkud experimentální automobil, důležitý pro polskou motoristickou historii,“ píše Grden.

Gregory (Grzegorz) Grden je sám majitelem jednoho exempláře Mikrus MR-300. Ten jej vystavoval na obrovském setkání téměř dvou stovek mikro a mini aut poblíž Chicaga, kde získal 1. cenu v kategorii do 400 ccm. Jeho vůz je vlastně jediným na americkém kontinentu. Grden jej sem dopravil v roce 2000 letadlem polských aerolinií LOT.



Malý Mikrus MR-300 nebyl ojedinělým projektem. Měl ještě sestru. Tou bylo velice podobné vozítko s názvem Meduza. To mělo premiéru 22. července 1957. Model byl představen společně s prototypy vozu Mikrus MR-300 a vznikl za účelem představení alternativní karosářské verze nového polského mikroauta.

Design Meduzy vycházel z řešení použitých u Mikrusu. Oba modely byly založeny na stejné podlahové desce a základním rámu. Karoserie byla uzpůsobena pro přepravu čtyř osob na dvou samostatných sedadlech vpředu a na zadní lavici.

Konstruktérem této karoserie byl podle portálu Smal Cars Club Edward Kłeczek, zaměstnanec továrny v Mielci. Karoserie Meduzy se od Mikruse vzhledově lišila štíhlejším tvarem a přístupem do kufru, který tam ale ve skutečnosti nebyl, otvorem v přední stěně krytým imitací masky chladiče.

O pohon se staral vzadu uložený, dvoudobý , 2válcový řadový motor typu Mi10 o zdvihovém objemu 296 kubických centimetrů. Síla motoru byla přenášena na zadní kola přes 4stupňovou manuální převodovku. Vůz se ale do sériové výroby nakonec vůbec nedostal.

O tom, že by se s největší pravděpodobností některý z vozů Mikrus MR-300 nacházel také na našem území, se nám nepodařilo dopátrat se potřebné informace. S největší pravděpodobností ani nebylo některé z těchto aut dovezeno do někdejšího Československa.



Zjistili jsme ale, že na portálu Prima bazar byla snaha v roce 2017 toto vozidlo získat. „Koupím Mikrus MR-300. I díly,“ psal tehdy v inzerátu sběratel automobilových veteránů.

Toho se nám podařilo vypátrat, ale bohužel zklamaně na dotaz, zda Mikrus získal, odpověděl, že ne. „Nepovedlo se. Ozval se mi jeden majitel v Polsku, ale chtěl za něj pro mě nehorázné peníze, tak z koupě sešlo,“ řekl Deníku.

Poměrně velké množství Mikrusů MR-300 prý je dodnes možné ještě stále spatřit někde na cestách v Polsku. Některé mají najeto mnoho tisíc kilometrů, ale jen zřídkakdy má některý z nich zcela originální vybavení. Vozidlu Mikrus se věnuje web s názvem Byl sobie Mikrus, do češtiny volně přeloženo jako Byl to trpaslík.

Důvod je jednoduchý, většina náhradních dílů už není k dispozici. Někteří majitelé byli například nuceni upravit blatníky tak, aby bylo možné namontovat snadněji dostupné pneumatiky, které jsou větší než byly původní desetipalcové.