Z centra města rovnou na sjezdovku. Innsbruck hraje na podzim všemi barvami

/AUTEM ZA POZNÁNÍM/ Páté největší město Rakouska a také nejdražší místo pro život v této zemi. Nachází se v Tyrolsku a protéká jím řeka Inn. Řeč je o Innsbrucku, ráji lyžařů, cyklistů a milovníků romantických výhledů. Obzvláště na podzim má město neopakovatelnou atmosféru. Cesta z Prahy do Innsbrucku posádce zabere něco přes pět hodin.  Z hlavního města nabízí webový portál Mapy.cz dvě cesty. Ta rychlejší měří 549 kilometrů a do cíle by posádka měla dorazit za pět hodin a 16 minut. Trasa vede přes Plzeň, Rogensburg a Mnichov. Pozor, v Rakousku je třeba dálniční známka, kterou lze vyřídit i online.



Na podzim hraje Innsbruk všemi barvami. Tmavě modrá hladina jezera, které připomíná nekonečný bazén. A také pitoreskní domky u řeky Inn. Tohle všechno jsou barevné momenty podzimního Tyrolska.

K návštěvě zve Innsbruck. Kdysi dávno osada s tržištěm na důležité cestě mezi Německem a Itálií, dnes páté největší město Rakouska. A podle ekonomů také nejdražší místo k životu v zemi, daleko před Vídní či Salcburkem.

„Každý tu chce mít dům nebo alespoň apartmán. Důvod? Mimořádná poloha uprostřed alpské horské krajiny a výborné silniční, železniční a letecké spojení,“ píše se v nabídce renomované realitní kanceláře. Zatímco ve Vídni si nezalyžujete, tady vyjedete z centra města lanovkou hned na sjezdovku.

Ovšem i během podzimních měsíců jsou kopce vyhrazené milovníkům turistiky. S jedním upozorněním. Počasí tu ukazuje své vrtochy jako všude na horách. Jeden den nevidíte na pár metrů, druhý den žasnete z duhy nad zelenými pastvinami.

Návštěvu Innsbrucku můžete stylově zahájit na jedné z mnoha lanovek. Směrem na jih, kousek za skokanským můstkem Bergisel, leží vesnička Mutters, kde funguje středisko Muttereralm. Symbolická návštěva, zvláště pro cestovatele z Česka a Slovenska.

Muttereralm totiž vlastní slovenský miliardář Igor Rattaj, respektive jeho firma Tatry Mountain Resorts. Nadšenci do lyžování zbystří, ano, stejná společnost provozuje skiareály ve Špindlerově Mlýně, na Ještědu či v Tatranské Lomnici. Zatímco někde má i pozemky, tady podnikatel za 3,25 milionu eur (asi 80 milionů korun) získal jen stožáry a lanovky.

Na přelomu září a října se tady po lesních pěšinkách prohání jeden cyklista za druhým. Sjezd na horském kole, adrenalinová zábava na vzestupu. Zajímavý byznys model, včetně malého bonusu pro návštěvníky.



Usměvavá žena v pokladně okamžitě hlásila: „Kdo má lístek od parkování, nezapomeňte si ho nechat proplatit.“ Deset eur, to je pro Rakušany zanedbatelná suma, ale spořivý Čech jako když najde…

Jeden z výletů může být přímo na hranice Tyrolska a Bavorska, kde se nachází slavná soutěska s vodopádem - Leutascher Geisterklamm. Recenze typu "must see" (musíte vidět) opravdu nelžou. Z výšky několika desítek metrů shlížíte na říčku, která po staletí formovala okolní prostředí. Vymleté skály, ostrůvek i stromy naklánějící se nad vodu.

Můstky přes řeku jsou místem jako stvořené pro zasnění se a splynutí s přírodou. Vyhněte se však návštěvě o víkendu, jděte brzy ráno nebo před západem slunce. Pokud budete mít smůlu, otráví vás davy hlasitě štěbetajících asijských turistů čekajících na instagramovou fotku.



Hrozící overturismus (hodně návštěvníků na jednom místě) potvrdila i cesta lanovkou nad Innsbruck, konkrétně na skalnatý masiv Nordkette, jehož nejvyšší bod - Kleiner Solstein - se nachází ve výšce 2637 metrů nad mořem.

Dvanáct stupňů na teploměru, ocelově šedivá mračna nízko nad městem. Přesto se při čekání na kabinku tvořily fronty. Legendární výhled, o němž si ten den mohl nechat zdát jen velký snílek, byl velkým lákadlem. Hlavně pro skupinky Indů. Dámy v šatech, pánové v oblecích. Na nohou žabky či lakýrky. A v každé ruce mobil. Takhle se dobývají dvoutisícovky v Alpách. „Vídáme to tu často,“ mávl rukou číšník v restauraci Seegrube.

Turistů bylo u vyhlídky "Top of Innsbruck" poskrovnu, možná i proto, že focení znamenalo jedno šedivé nic. Ani živáčka jste pak ten den nepotkali u vstupu na via ferratu - cestu v těžkém terénu, k jejímuž zdolání pomáhají lana a další pomocné konstrukce ve skalách. A vlastně není divu, už byla od poloviny září uzavřena. Škoda. Klettersteig je totiž vhodná i pro starší děti. Kvůli sněhu však nebylo radno nic riskovat.

Dole v údolí to žilo mnohem víc. Autobusy zdejšího dopravního podniku chrlily zástupy lidí mířící do centra. Centrum je totiž považováno za obrovský hit Innsbrucku. Domky u řeky Inn, trhy i tajuplné průchody. Jeden takový zavede turisty k věži (Stadtturm), na kterou vede 133 schodů. Žádný výtah, hezky nahoru a dolů po svých, ideální protažení se po obědě.

O kousek dál stojí Hofkirche, kostel s klášterem a muzeem lidového umění. Podobně jako chrám sv. Víta na Pražském hradě, i tady se do duchovního světa musí obstarat vstupenka. Uvnitř čeká překvapení: sochy nejrůznějších vladařů a třeba i krále Artuše.

V historickém centru města dále natrefíte na cukrárny, restaurace, určitě si všimnete i nějakého obchodu se sportovním oblečením. A skoro na každém rohu je hotel.

Když je řeč o hotelech, tím nejlepším v Innsbrucku je podle cestovatelů z webu Tripadvisor trochu paradoxně podnik s názvem Leipziger Hof. Za slušné peníze - minimálně na rakouské a místní poměry - lze sehnat malý dvoulůžkový pokoj v hotelu Nala Individuellhotel (čtvrté místo na Tripadvisoru, od 2500 korun na noc).

Alternativou pro ubytování ve městě jsou farmy v okolí Innsbrucku. Je jich nespočet, liší se jen velikostí apartmánů, výhledem a vyžitím. Většina hostitelů cílí na rodiny s dětmi, a tak u venkovských stavení najdete hřiště plná malých traktůrků, všelijaké prolézačky a někde vás dokonce pustí na ranní či večerní dojení krav spojené s ochutnávkou. Příkladem takového penzionu je třeba Edenhauserhof kousek za vesničkou Natters.

Autentické pokoje dýchající novotou a zářící všudypřítomným dřevěným nábytkem, malé jezero na dohled či božské snídaně, to vše je základ ideální dovolené. A když vám paní domácí nasbírá jahody, které tu opečovávají na vlastní zahradě, připadáte si jako v pohádce O dvanácti měsičkách. Vždyť je říjen a vrcholky hor pokrývá sněhová peřina.

Pokud z nebe padá jedna kapka za druhou, ideálním útočistěm je návštěva firmy Swarovski. Nebojte, nikdo vás nebude tahat k pásu, v městečku Wattens kousek za Innsbruckem vybudovali vedle továrny obrovské návštěvnické centrum, které okouzlí i největšího šperkařského ignoranta. Zabaví se tu dospělí stejně jako děti.

Nabíjet se tady dají auta i elektrokola či elektrické koloběžky. Míst je hodně, ale zvláště o víkendech se rychle plní. A není se čemu divit. Tohle atypické muzeum, které příští rok oslaví 30 let od svého vzniku, vám rozzáří oči. Ty největší poklady mistrů klenotníků ukrývá majestátní kopec ve tvaru sfingy. Vstupte a nechte se unést jedním divem za druhým. V osmnácti místnostech si prohlédnete šaty zpěvačky Lady Gaga, rozklepete se zimou v ledové komoře, pobaví vás schovávající se mašinka. A mnohem víc.



Cesta končí v gigantickém obchodu, kde jsou k mání křišťálové figurky, designové brýle či prsteny za stovky až tisíce eur.

Celý zážitek pak umocní zahrada s dalšími uměleckými díly. Dětské nožičky upalují ke kolotoči z údajně patnácti milionů křišťálů, vzápětí už boty dupou po hřišti s vodními prvky. A jestli prší, tak caparti zamíří do skleněné věže, kde najdou klouzačky i nejrůznější lezecké prvky.