Auta z Mladé Boleslavi se prodávají již 115 let. První model vyžadoval i písek

Stejně jako dnešní nejmenší model značky Škoda i tehdy poháněl Voiturette A motor se zdvihovým objemem válců jeden litr. První kusy svého prvního čtyřkolového dopravního prostředku, který dostal název Voiturette A, vyrobila mladoboleslavská firma Laurin&Klement již na sklonku roku 1905.

Prohlédnout si ho můžete v naší komentované fotogalerii.

Jenže, až od roku 1906 je mohla začít prodávat, neboť právě tehdy dostala továrna úřední schválení k provozu. Voiturett A (ve francouzštině se jedná o slovo vozík), se v letech 1905 až 1907 vyrobilo celkem 44 kusů. Jeden z nich je k vidění ve firemním muzeu automobilky Škoda v Mladé Boleslavi, druhý se pak nalézá ve sbírkách Národního technického muzea v Praze.

Většina z vyrobených kusů měla červeně lakované plechové části. Základ konstrukce, jak se uvádí v článku na portálu skoda-storyboard.com., tvořil žebřinový rám nýtovaný z ocelových výlisků tvaru U. Na něj byly upevněny dvě tuhé nápravy.

Motor byl umístěn vpředu a poháněl zadní kola. Jednalo se vidlicový dvouválec s výkonem šesti koňských sil. Na vpředu umístěný motor navazovala kuželová spojka s koženým obložením. Když začala při stoupání v kopci prokluzovat, obvykle postačilo, aby šofér i bez demontáže malým otvorem přisypal do spojky trochu písku ze silnice. Pak přestala prokluzovat a auto kopec zdárně překonalo. 

Převodovka měla tři rychlostní stupně a nechyběla zpátečka, což byly u vozů malé kategorie prvky zřídkakdy vídané. Zadní kola byla u prvních vyrobených vozů poháněna řetězy, většina Voiturett ale dostala moderní kardanový hřídel. Někteří zákazníci přesto dávali řetězům přednost pro jejich měkčí záběr a schopnost částečně tlumit rázy, přenášené od kol či od pohonné jednotky.

I na tehdejší poměry se jednalo o malý a poměrně levný vůz. Na sedačku se mohli usadit dva lidé. Ovládání vozu nebylo vůbec snadné. Například páčka akcelerátoru se nacházela uprostřed dřevěného volantu, plného účinku brzd bylo možné docílit až po současném sešlápnutí pedálu pedálu působícího na buben za převodovkou (tzv. kardanovou brzdu) a zatažením za ruční páku, která byla lankem spojenou s bubny zadních kol.

Na řemeslném zpracování si Laurin&Klement dávali záležet. Například na prahu si lze povšimnout krasopisně vyvedeného označení výrobce na mosazném štítku.

Voiturette A byla první ve výrobě, v té době však již konstruktéři pracovali na vývoji výkonnějších, rychlejších a komfortnějších typů VOITURETTE. Do konce roku 1906 nabídku rozšířila VOITURETTE B se čtrnáctistovkou o výkonu 9 koní (6,7 kW), které se vyrobilo ve všech variantách 378 kusů. K tomu připočtěme třiašedesát kusů VOITURETTE C s podstatně zdatnějším dvoulitrem o 12 koních (8,8 kW) a asi o 700 milimetrů delším rozvorem.

A jen pár měsíců po debutantce VOITURETTE A vznikl velmi moderně řešený řadový čtyřválec typu E 4,6 l/35 k (26 kW). Následoval model F s „L“ hlavou, tedy všemi ventily v jedné řadě. Ani se nechce věřit, že dva roky od homologace „áčka“ vyjel z bran bouřlivě se rozvíjející mladoboleslavské továrny impozantní luxusní automobil typu FF. Jednalo se zřejmě o první řadový osmiválec ve střední Evropě a jeden z prvních na světě. „Ef-efko“ mimochodem po vlastní ose dojelo na tehdejší prestižní autosalony v Berlíně i Paříži a cestou budilo zaslouženou pozornost.