U taxislužby je polovojenský režim nutný

Často se necháváte slyšet, že cena za taxíky by se v Praze měla zvednout. Proč by měli zákazníci platit víc?
Jde mi o zvýšení maximální sazby, která v současnosti činí 28 korun za kilometr. Tato cena pro nás znamená, že nemůžeme zákazníkům nabídnout větší a luxusnější auta. Pro řidiče, který splácí Škodu Fabii je dosavadní sazba dostatečná, ten, který si však už koupí Superb či BMW, se do 28 korun za kilometr prostě nevejde. V Praze žije hodně bohatých zákazníků, kteří by určitě rádi využili většího rozptylu ceny.

Neusilujete o zvýšení cen hlavně proto, abyste mohli konkurovat luxusnějším vozům smluvních dopravců, kteří jezdí pro pražské hotely?
Důvod to je také. Nízká kilometrová sazba nás vyhání v tomto konkurenčním boji z kola ven.

Proč by měli zákazníci, kteří se chtějí jen dopravit z jednoho místa do druhého, platit vaše luxusnější auta?
Neznamená to, že když pražský magistrát zvýší sazby maximální ceny, budeme jezdit s nemocnými k lékaři za 35 korun za kilometr. Mezi taxikářskými firmami je v Praze, díky svobodnému trhu, silná konkurence, když někdo bude nabízet dopravu ve fabii za tuhle cenu, nikdo si ho neobjedná. Tohle vyřeší trh.

Zmínil jste dopravu nemocných. Prý chcete nabídnout službu odvozu nemocných, ve které by jízdné hradila zákazníkům zdravotní pojišťovna. Zní to trochu jako sci-fi...
Jezdíme už takto pro zahraniční pojišťovny. Tento model je docela rozšířený v západních státech. Když invalida nebo nemocný nepotřebuje k převozu přímo záchranku, využije taxislužbu, což mu pak uhradí jeho pojišťovna. Bylo by dobré, kdyby se tento systém zavedl i v Česku, ale zatím jsem pro změnu zákonů v tomto ohledu nelobboval.

Navrhujete také, aby taxikáři mohli jezdit na tramvajových kolejích a v autobusových pruzích. Pražský dopravní podnik ale upozorňuje na to, že by se tímto povolením prodloužily dojezdové časy MHD. Co si o tom myslíte?
O tom, jestli by taxíky zdržovaly dopravu, se chci bavit, až někdo vytvoří odbornou studii, která to potvrdí. Chci ale upozornit na to, že tuto úlevu prosazuji pro rychlejší dopravu klientů, taxikářům v zácpách naopak naskakují dobré peníze za čekání.

Chcete jet za roh? Možná vás nikdo neobslouží

Vaše firma funguje už osmnáct let. Jak se během této doby změnily zvyky zákazníků?
Lidé si zvykli na pohodlí a vyžadují privátní přístup. Když má zákazník během dne několik jednání na různých místech, často se s řidičem domluví, aby mu byl celý den k dispozici. Rozvážíme také děti do škol a zpět, dovážíme zákazníkům jídlo, pití a cigarety. Občas klient zavolá a řekne nám, v kterém podniku máme vyzvednout slečnu, se kterou chce strávit večer. Celkově berou klienti jízdu taxíkem jako službu, kterou si užívají. Spousta lidí chce mít například při jízdě soukromí a bez mrknutí oka si sedá na zadní sedadlo.

Mezi nejčastější stížnosti na taxikáře patří kromě předražování to, že odmítají zákazníky z ulice, kteří chtějí svézt jen kousek. Setkáváte se s tímto nešvarem?
Ano, setkávám. Myslím si, že jde opět o problém špatně nastavené skladby ceny. V evropských městech činí nástupní sazba v přepočtu až 150 korun. I když pak zákazník jede jen kilometr, pro řidiče jde o zajímavou cestu. Řidiči se nevyplatí jet jen za roh, když předtím čekal na zákazníka hodinu na stanovišti. Potom se totiž musí zařadit na konec řady.

Toto ale zákazníka přece vůbec nemusí zajímat...
Nemusí, ale těžko lze řidiče nutit, aby dělali něco, co se jim ekonomicky nevyplatí, neboť jsou většinou osoby samostatně výdělečně činné, tedy živnostníci. Jiná situace panuje na dispečinku. Tam dostává řidič telefonickou objednávku, a když si chce vybírat, řeknu mu, ať raději zkusí jezdit pro jiný dispečink.

Když nebudu přísný, zákazníci to poznají

Mnoho vašich řidičů si stěžuje, že ve firmě vládne vojenská atmosféra. Když chtěli nedávno zakládat odbory, pátral jste prý po strůjcích nápadu, abyste s nimi zatočil. Co na to řeknete?
Řidiči u mě nejsou v zaměstnaneckém poměru, máme smlouvu o spolupráci. Proto se těžko můžeme bavit o odborové organizaci. Pod naší značkou jezdí 1200 řidičů a jestliže chci našim zákazníkům zaručit standardní servis, polovojenský režim je nezbytný. Je to stejné, jako když přijdete do restaurace, kde se střídají dvě party kuchařů. A vy byste dostávali při každé návštěvě pod stejným názvem jiná jídla. Chcete přece, aby byl talíř stejně ozdobený oblohou a omáčka či maso chutnaly stejně? A tohle bez tvrdých vzájemných pravidel prostě nejde.

Co chystáte pro zákazníky v tomto roce?
Plánuji zavést do taxíků multifunkční zařízení, které v sobě bude obsahovat vysílačku, taxametr, navigaci a platební terminál. I když naši zákazníci zatím vyžadují placení kartou jen v pěti či deseti procentech případů, chceme jim tento standard umožnit. Projekt bude stát okolo 70 - 90 milionů korun a první zařízení by se měla objevit ve vozech už koncem tohoto roku.

Jiří Kvasnička Narodil se v roce 1955. Vystudoval Ježkovu konzervatoř v Praze a živil se jako muzikant. V roce 1990 založil firmu AAA radiotaxi, pro kterou dnes jezdí 1200 řidičů. Kvasnička je také jednatelem firmy CEDAZ, která se svými šedesáti mikrobusy provozuje dopravu z pražského letiště. Podnikatel vlastní také hotel Atlantida ležící na břehu přehradní nádrže Slapy. Rád jezdí na kole, čtyřkolkách či windsurfingu.