Neznám nikoho, kdo by parkoval líp než já, říká návrhářka Natali Ruden

Křehká blondýnka potvrzuje, že cvičení dělá mistra. Po mnoha letech každodenního manévrování v pražském centru zaparkuje téměř kdekoliv. Její auto přitom není žádný drobek. Módní návrhářka s ukrajinskými kořeny uzavřela partnerství se značkou DS Automobiles před dvěma lety. Všechno přitom začalo jinak, než byste možná čekali. Obvykle automobilky potenciální ambasadory „loví“ samy, tentokrát si však ulovila své auto snů Natali Ruden. „Byla jsem velmi překvapená, že mi Natali volala osobně,” vzpomíná na společné začátky ředitelka českého zastoupení DS Automobiles Martina Bedrnová. „Většinou telefonuje někdo z týmu, ale ona se ozvala přímo. Udělalo to na mě dojem.” Svého rozhodnutí dnes návrhářka rozhodně nelituje. 

Co vás tehdy na značce DS tak zaujalo? 

Kolem reklamního billboardu DS jsem jezdila každý den domů. Několik měsíců. Pořád jsem koukala na logo a říkala jsem si, že je něčím velmi podobné mému vlastnímu logu, které jsem si sama navrhla. Vlastně vypadá skoro stejně, jen je jinak poskládané. Když jsem jela kolem toho loga poněkolikáté, napadlo mě, že zavolám a něco společně vymyslíme. Pak jsme se potkaly s Martinou a aspoň z mé strany to byla okamžitá trefa. Cítila jsem, že je to moje krevní skupina.

Jakým autem jezdíte a co se vám na něm líbí?

Teď jezdím úžasným modelem DS7 Crossback. Jako francouzské auto je v lecčem jiné, ohromně komfortní a mimořádně elegantní. Je mezi námi velké souznění, což mi vyhovuje, protože v něm skoro žiju. Navíc mi pomáhá v práci.

Pomáhá v práci? 

Opravdu! Dřív pro mě bylo auto jen dopravní prostředek, teď je to moje inspirace. Jeho design obsahuje detaily, na kterých mi mimořádně záleží. Většinou to ani nevnímáme, ale úplně stejně fungují designové prvky třeba v interiérech nebo právě v moderních oděvech, prostě ve všem. Vaše auto mě skutečně inspiruje v tvorbě.

Takže sedíte v autě, koukáte kolem sebe a zčistajasna vás napadne něco nového do kolekce?

Přesně tak, najednou mi sepne jakýsi spínač v hlavě. To auto je trochu jako partner – pokud jde o inspiraci, často mě napadne něco, co má souvislost právě s ním. Proto si téhle spolupráce velmi cením a snažím se být pro značku DS přínosem.

K čemu používáte auto nejvíc?

Jsem workoholik, takže hlavně k práci. Užívám si, jak je komfortní. Moje auto je hybrid, takže skoro není slyšet. Milé je i to, že nemá skoro žádnou spotřebu, opravdu mám pocit, že mě téměř nic nestojí. Můžu ho dobít doma, takže každé ráno vyrážím s padesáti kilometry k dobru. A co je vůbec nejlepší – pracuji v centru a je pro mě ohromná úleva, že nemusím pořád řešit parkování. Dřív jsem platila každý měsíc velkou částku za pokuty, teď mám díky speciální značce hybridu pokoj.

Když si vybíráte auto, co je pro vás úplně nejdůležitější kritérium?

Asi právě komfort. Chci kolem sebe mít hodně místa, dívat se na hezké věci, chci komunikovat… V autě trávím opravdu hodně času a pořád něco vyřizuji, konektivita je pro mě nezbytná. 

Jak moc je pro vás důležitá barva?

Jako pro každou ženu úplně nejdůležitější (smích). V DS mi vybrali zlatý odstín Byzantine Gold a předem bych vůbec neodhadovala, jak moc mi sedne. Údajně je inspirovaný světly noční Paříže a podle mě je to velmi výstižné. Do Paříže často jezdím a mám z ní hodně zážitků.

Jak se hodnotíte jako řidička?

Řídím velmi dobře. A neuvěřitelně bravurně parkuji. Neznám nikoho, kdo by parkoval líp, opravdu. Tím, jak jezdím v centru, kde pořád není místo, jsem tak vycvičená, že zaparkuji téměř kdekoli a z každé strany mi zůstane třeba pět osm centimetrů. Fakt se musím pochválit, že parkovat umím dobře. Maličko problém mám jen s obrubníky.

Jak vnímáte české řidiče?

Nemám s nimi problém. Přijde mi, že na Ukrajině a v Rusku jsou řidiči mnohem agresivnější a nervóznější, i když je to už dávno, co jsem tam žila. Kultura na silnicích snad od té doby stoupla i tam. V České republice je provoz klidnější, elegantnější.

Co vás na silnici dokáže naštvat?

Když mám jako vždycky zpoždění a přede mnou někdo jede pomalu – například koně. To jsou takové speciální zážitky z centra Prahy. Ale z druhé strany to vypadá jinak. Právě teď tu hostím příbuzné z Ukrajiny a vzala jsem je na prohlídku Prahy právě v kočáře s koňmi. Tam mi to pomalé tempo nijak nepatřičné nepřišlo (smích). Nakonec jsem ale příbuzné stejně posadila do auta a provezla je křížem krážem Prahou. Byl to pro ně možná silnější zážitek než ten kůň.

Máte v autě pořádek?

Takový umělecký… Ale teď jsem auto zrovna vyleštila, možná jste si venku všimla, jak se blýská. Většinou se snažím mít uvnitř uklizeno, protože často vozím šaty z choulostivých materiálů, převážím modely, které by mohly utrpět. Jenže bydlím za Prahou, a než se přes zahradu dostanu k autu, něco si do něj holt nanosím.