Dieselový Opel Mokka klame tělem. Pod šik povrchem se skrývá klasik a šetřílek

Mezi stylovými crossovery, jež jsou dnes tak oblíbené, patří Mokka k těm výraznějším. Pozornost si však zaslouží nejen pro svůj vzhled - příjemně se řídí a spotřebu udrží pod pěti litry. Přestože je Opel již nějaký pátek součástí koncernu Stellantis a nemálo prvků sdílí s modely Peugeotu či Citroenu, zachovává si svou vlastní tvář a identitu. Mokka je toho perfektním příkladem. Designově se vymezuje nezaměnitelným stylem přední části, v interiéru se však drží osvědčené ergonomie a starých dobrých tlačítek. K tomu si ji stále můžete pořídit s dieselovým motorem a manuální převodovkou.

Velikostně se hodí hlavně pro bezdětné páry, nebo naopak ty, jimž už děti vylétly z hnízda, nafta pak zaručí levný provoz, před nímž bledne závistí nejeden úsporný hybrid. Vskutku zajímavý mix moderny a staré školy!

Mokka byla prvním autem ze stáje značky, které se ukázalo s novou vizuální identitou nazvanou Opel Vizor. Originální tvarování přídě, které spojuje světla, gril i logo do jedné linky, rázem pozvedlo jinak spíš tradičně zaměřený vůz na pozici stylovky, již si člověk pořídí jen proto, jak vypadá. Výrazná zelená metalíza Ikone a kontrastní černá střecha dojem ještě umocňují. Nabídka malých crossoverů je poměrně široká, a tak jistě neuškodí se od masy ostatních trochu odlišit.

Přidejte efektní kola Diamond Cut, a máte před sebou auto, za nímž se leckdo zálibně ohlédne - což mi během testování koneckonců dosvědčily i reakce okolí. Kvůli svažité zádi je sice dozadu trochu horší výhled, ale s tím už si poradí kamera a senzory. 

Jestliže zvenčí působí Mokka nadmíru moderně, uvnitř najdete spíše staré pořádky. Po usednutí si sice všimnete, že se v kabině oproti předchůdci hodně „uklízelo“, ovládání řady věcí ale zůstalo tradiční. Klimatizace zde má stále svůj panel s otočnými ovladači, funkce jako start-stop, asistent pro hlídání pruhu nebo jízdní režim mají svá fyzická tlačítka a řadicí páka je... zkrátka řadicí páka. Opel nezapomíná na to, že jeho zákazníci patřili vždycky spíš k těm konzervativnějším.

Řidič i spolujezdec mají k dispozici prvotřídní ergonomické sedačky s certifikací AGR, na něž je značka právem hrdá, neboť díky nim i po dlouhé cestě vystoupíte z auta svěží a nebolaví. Ani vzadu to není špatné - běžný dospělý se zde v pohodě sveze, i když na dovolenou k moři byste takto asi cestovat nechtěli, zejména pokud měříte více než nějakých 180 centimetrů.
S tímto způsobem využití se ale u aut typu Mokky nepočítá, přece jen i kufr nabídne jen 350 litrů objemu a to na velké stěhování není. S délkou jen maličko přes čtyři metry si budete naopak užívat snadné parkování a bezproblémový pohyb po městě.

Na testování jsem dostala druhý stupeň výbavy Elegance, což je konfigurace, která se pravděpodobně bude prodávat často. Neobsahuje přehršel asistentů, což bude výhoda pro všechny, kteří si na neustálé pípání a zásahy do řízení těžko zvykají. Zároveň zde však nechybí nic podstatného, případně to řeší několik příplatkových položek. Ve standardu se tento stupeň dodává například s LED předními i zadními svítilnami, automatickou jednozónovou klimatizací a panoramatickou parkovací kamerou.

V tomto kokńkrétním voze se připlácelo za sad Park&Go (9 tisíc Kč), která obsahuje přední a zadní parkovací asistent, hlídání slepého úhlu a elektricky ovládaná, vyhřívaná a sklopná zpětná zrcátka, dále za sedmipalcový infotainment s navigací Multimedia Navi s digitální přístrojovkou a podporou Apple CarPlay i Android Auto (20 tisíc Kč) a za vyhřívání předních sedaček a volantu (11 tisíc Kč). Příplatkové je taky alcantarové čalounění a nepřehlédnutelný lak. 

Ta pravá radost všech tradicionalistů se nachází pod kapotou. Vznětový čtyřválec s výkonem 81 kW neboli 110 koní je samozřejmě moderním dieselovým motorem, přesto dnes v nabídce působí málem jako dinosaurus. Na delší cesty typické plynulou jízdou a stabilním tempem přitom představuje ideální volbu.

Není to žádný sportovec a nutit ho do ostrého jízdního stylu brzda-plyn by bylo jak zbytečné, tak nepříjemné, snadno však udrží svižné tempo a klidnému řidiči se odmění spotřebou pod pět litrů nafty, s lehkou nohou a na okresce se dostanete i ke čtyřem. Zároveň je dobře odhlučněný, takže si posádka může v klidu povídat i ve vyšších dálničních rychlostech. V těch už ale radši nepočítejte s velkou rezervou pro zrychlení. 

Dalším dílkem do tradiční skládačky je šestistupňový manuál. Dráhy řadicí páky jsou poměrně dlouhé, zato však celkem přesné a nebudete je lovit na druhý pokus. 

Na sedmnáctipalcových kolech si můžete užívat poměrně komfortní jízdu. Podvozek filtruje nerovnosti vozovky tak akorát a ani na těch větších se nenechá rozhodit, přestože nějaké to drcnutí do kabiny občas pronikne. Zároveň působí jistě a předvídatelně, s běžnou mírou nedotáčivosti.

Počítám, že s předohnaným dieselovým crossoverem nemá nikdo v plánu řezat zatáčky a zkoušet limity, a při běžné jízdě se nemusíte nijak omezovat. Na dálnici vzhledem ke své délce mile překvapí směrovou stabilitou, což je podstatné - vzhledem k pohonu by totiž byla škoda s Mokkou jezdit pouze po městě a okolí.

V základní výbavě Edition pořídíte Opel Mokka za 569 990 korun. Druhý stupeň výbavy Elegance (jaký má i auto v testu) začíná na částce 609 990 korun, za naftový motor si připlatíte ještě 40 tisíc. Diesel můžete mít i v nejvyšší výbavě Ultimate, a to za 729 990 korun.