Volkswagen Amarok Canyon 2.0 BiTDI: Otázka vkusu

Amarok vplul do výsostného hájemství Toyoty Hilux, Nissanu Navarra či Fordu Ranger jako velká voda a takřka ze dne na den si vydobyl významné postavení na světových trzích s terénními pracanty. Ačkoli byste to možná na první pohled neřekli, amarok je svým způsobem exot, vyrábí se totiž výhradně v argentinském Buenos Aires, odkud se exportuje do celého světa. Na rozdíl od většiny konkurence nabízí amarok jen dva druhy kabin, dvoumístnou Single Cab a pětimístnou Double Cab. My jsme důkladně projeli efektní provedení Canyon v kombinaci se stálým pohonem všech kol bez redukce.
Design amaroku za čtyři roky příliš nezestárl a rozhodně jej leze zařadit mezi to povedenější, co koncern zpod vlčího hrádku nabízí. Můžete si samozřejmě pořídit zcela holý bílý pick-up s plechovými koly a černými nárazníky, pokud ale toužíte objíždět svůj ranč poněkud stylověji, můžete popřemýšlet o „vystajlované“ verzi Canyon, se kterou vás nikdo nepřehlédne nejen v lesním podrostu. Ústředním znakem je sytě oranžový lak, nechybí ani efektní lité sedmnáctky obuté do terénních drapáků nebo ochranný rám na korbě. Za příplatek si můžete dopřát i nefalšovanou osvětlovací rampu s čtveřicí výkonných dálkových světlometů.
Interiér je volkswagenovsky strohý, což je však u pracovního stroje naprosto v pořádku. Především zde však nic nevrže a celek působí velmi bytelným i funkčním dojmem. Jízdu verzí Canyon zpříjemňují příplatková bílá kožená sedadla, která se však evidentně velmi snadno špiní. To gumové koberečky dávaly smyslu mnohem více. Jinak je to uvnitř pick-upu jako v pokojíčku a celkově jsme z vnitřku vůbec neměli pocit, že bychom řídili auto do těžkého terénu. Impozantní je v každém případě výhled do okolí, který vás v běžném provozu přenese tak trochu do jiné dimenze, ve které se člověk tolik nerozčiluje a nad malichernostmi máchne rukou. Prostorové poměry na palubě jsou rovněž velmi dobré, což nepřekvapí ani tak vepředu, plnohodnotné pohodlné sezení však nabízí i zadní lavice, což v této kategorii rozhodně nebývalo zvykem. Praktickým ochranným bedněním opatřená korba měří u provedení Double Cab na délku 1,55 m, na šířku až 1,62 m (mimo podběhů). Sklopné zadní čelo je ve výšce 78 cm nad zemí. Po straně za levým podběhem pak najdete vodotěsnou zásuvku na 12 V a s povděkem lze přivítat důmyslné a praktické osvětlení plochy.

(+) prostorný a pohodlný interiér
(+) bytelné zpracování
(+) dobrý výhled
(-) vyšší nákladová hrana

V době svého uvedení amarok překvapil maximálně dvoulitrovým objemem používaných motorizací. Papírové hodnoty (132 kW/420 Nm) testovaného nejsilnějšího BiTDI nevypadají vůbec špatně, v praxi to ale zejména ve spojení s klasickým automatem žádná velká sláva není. Vůbec nevadí, že motor je přiměřeně slyšet a že si dle poslechu opravdu nespletete, jaké palivo nalít do nádrže, u špičkového provedení bych si však na silnici dovedl představit mnohem přesvědčivější dynamické schopnosti – o dvě deci větší motor ve Fordu Ranger je daleko svižnější, podobně jako papírově slabší Isuzu D-Max. Volkswagen se jen opatrně sbírá do otáček, při běžných okrskových rychlostech to ještě docela jde, na dálnici však dvoutunová obluda rychle ztrácí dech a o efektivním pružném zrychlování nemůže být moc řeč. Na pomoc biturbu zde přitom šaltovala velmi dobrá osmistupňová automatika ZF, která se snaží vytěžit z motoru maximum, byť nelze nepostřehnout, že část točivého momentu se topí v prokluzu hydrodynamického měniče. Výkon motoru se nicméně zdá jako zcela dostatečný v off-roadovém provozu, v extrémním případě však může být na obtíž absence redukce v testovaném provedení, jakkoliv osm dopředných stupňů dokáže divy. Spotřeba se při rozumné jízdě v řidším provozu vejde do 8,5 litru, na dálnici a ve městě však rychle roste do dvouciferných hodnot.

(+) rozumná spotřeba
(+) kultivovaný chod
(+) inteligentní převodovka
(-) chybějící výkon ve vyšších rychlostech

Volkswagen připravil tři možnosti co do soustavy náhonu kol. Základem je pohon pouze zadní nápravy, alternativou jsou pak 4Motion Part Time s připojitelnou přední nápravou a testovaný 4Motion Full Time se stálým pohonem všech kol a mezinápravovým diferenciálem Torsen, který dělí točivý moment v základním poměru 40/60 ve prospěch kol zadní nápravy. Redukce zde chybí. Vůz disponuje pochopitelně samostatným rámem, který však sestává ze dvou sešroubovaných dílů s celkem šesti příčnými výztuhami a listová pera zadní nápravy k němu nejsou připevněna po stranách, ale přímo pod ním. Jedním dechem je nutno dodat, že pro úspěch v náročném terénu a v tahání těžkých nákladů je taková konstrukce jedinou možnou volbou, má-li stroj něco vydržet. Ostatně amarok v testované specifikaci utáhne až 3,2 tuny těžký brzděný přívěs – na loďku ideální. Testovaná konfigurace pohonu představuje „lehčí“ variantu, ani tak se nám ale nestalo, že bychom v těžkém terénu zůstali někde „viset“. Svůj podíl na tom jistě měly i velmi dobré terénní pneumatiky a příplatková uzávěrka zadního diferenciálu. Achillovu patu, se kterou si systémy neporadí, představuje extrémní zkřížení náprav s alespoň jedním kolem ve vzduchu - při snaze o pohyb vpřed se volná kola jen bezmocně protáčí a asistenti nešťastně chrčí a pískají. Na silnici amarok sice poněkud poskakuje, vzhledem ke svému původnímu určení se ale chová velice civilně a nebýt na středoevropské poměry gigantických rozměrů, nevybočuje jeho ovládání z běžných zvyklostí. Samozřejmě jsou tu masivní náklony v zatáčkách nebo časté a oblíbené pohupování, stejně tak se ale můžete spolehnout, že před jakýmkoliv silničním výmolem včetně vyšších obrubníků není nutné sundávat nohu z plynu – amarok si jen tak měkounce žuchne a možná malinko poskočí, ani v nejmenším se ale nemusíte bát, že byste tomuto modernímu trakaři způsobili jakoukoliv újmu. Velký podíl na komfortních dojmech z pick-upu má výborná izolace kabiny, takže nebýt světelné rampy trčící nad kabinou, neproniká do nějakých 130 km/h dovnitř žádný zaznamenání hodnější hluk.

(+) terénní pneumatiky
(+) nosnost a tažné schopnosti
(+) jízda po silnici
(-) absence redukce

Volkswagen Amarok zvnějšku přestylizovaný na „imidžovku“ jménem Canyon bez nejmenší pochybnosti stihne osud jako spousty jiných PR vábniček na movité zákazníky nabízených za nesmyslné peníze. Zatímco u některých jiných aut se výrobci touto cestou prozíravě snaží vylepšit nevýraznou image výchozího modelu, amarok tím spíš, že jde o užitkový pick-up, je tím posledním autem, které by si potřebovalo na něco hrát. Jako pracovní off-road je tohle auto totiž velmi dobré. Vyniká vysokou průchodností terénem, olbřímí nosností a nadprůměrným jízdním komfortem.