Test: Hyundai i30 Turbo – krásný hřebec na uzdě

Veloster se rozplynul jako pára nad hrncem. Vůz to byl velmi originální, tento počin jsme oceňovali do doby, než jsme ho vyzkoušeli v praxi. Pod nápaditou karosérií se totiž skrýval nevídaný nesoulad. Použité motory deklasovaly nevyvážené jízdní vlastnosti. V běžném provozu se tak Veloster choval nesladěně a prapodivně. V žádném případě nedokázal poskytovat radost z řízení a vytříbené jízdní zážitky. O to víc nás zajímala i30 Turbo, která se v Česku objevila po faceliftu řady 30 na jaře letošního roku.

Hned zkraje testu musíme Hyundai pochválit. Z chyb Velostera se totiž poučila a v případě testovaného exempláře uvedla vše na pravou míru. Hyundai i30 Turbo je naprosto jiné kafe. Už v základní modifikaci se jedná o hezký, praktický a použitelný vůz pro každodenní ježdění. Pětidveřový hatchback jezdí od samého počátku aktuální generace parádně a umí na rozdíl od jiných konkurentů žehlit nerovnosti.

Jelikož Kia již nějakou dobu prodává ostřeji pojatý cee´d GT, nemohl si Hyundai nevšimnout prodejních úspěchů a nepřipravit podobný model. A proto tu dnes máme i30 Turbo. Pod kapotou běžné i30 tvoří pomyslný výkonnostní vrchol nabídky dieselová šestnáctistovka CDRi s výkonem 100 kW. Prvenství diesel totiž bere benzínové 1.6 GDI o pouhý jeden kilowat. Facelift přinesl nejen omlazení, ale také možnost volby dvouspojkové sedmistupňové převodovky DCT a dnes testovanou verzi Turbo poskytující výkon 137 kW.

Karoserie: nejhezčí i30 všech dob
Na první pohled vás Turbo upoutá svou dominantní šestiúhelníkovou přední maskou, novými osmnáctipalcovými koly z lehkých slitin, sportovně tvarovaným předním a zadním nárazníkem s červenými ozdobnými prvky, samostatnými LED světly denního svícení a dvěma obrovskými samostatnými chromovanými koncovkami výfuku a středovým difuzorem. Nechybí ani decentní křídlo a sportovní prahy. V kombinaci s tmavě šedým lakem karoserie auto vypadá sakra dobře.

Interiér: ukazuje svaly
Hyundai i30 Turbo má již vše v základu, připlatit si tak můžete pouze za metalický lak karoserie, integrovanou navigaci, asistenta jízdy v pruzích nebo panoramatické střešní okno, které zvyšuje těžiště vozu a snižuje tuhost karoserie.

Kabina i30 Turbo je laděna do černé barvy včetně obložení sloupků a stropního panelu. Pro ozvláštnění vzhledu byla použita kontrastní červená barva na prošívání sedadel, volantu a výplně dveří. Přední sedadla s bočnicemi v červené barvě nabídnou výrazné sportovní tvarování a poskytují vynikající boční oporu. Model i30 Turbo se odlišuje provedením přístrojového panelu, hlavice řadicí páky, sportovními pedály a dalšími detaily. Zpracování, ergonomie a výbava je bez výhrad a působí až prémiovým dojmem. Všechno funguje, jak má, a nic zásadního ve voze nechybí. Ba naopak. Interiér působí celkem sportovně a leckdo může tento model považovat za čistý hothatch.

Přístroje "Supervision" jsou digitální a ožívají až po nastartování. Jejich grafika je jednodušší a čistší než u běžné i30. Modrou barvu nahradila bílá a červená. Stejně jako u klasické verze platí, že na zadních místech patří i30 Turbo mezi nejprostornější auta nižší střední třídy. Ve všech třech směrech je poskytovaného prostoru dostatek. Na zadních sedadlech může i30 Turbo hostit cestující s výškou kolem 180 cm, aniž by se museli obávat styku hlavy se stropem, za volant se dokáže vsoukat téměř dvoumetrový řidič. Jako jeden z posledních kompaktních hatchbacků dovoluje Hyundai i30 vyklápět sedáky zadních sedadel. Na jejich místo se pak sklápí opěradlo dělené na dvě části, díky čemuž vzniká rovná plocha navazující na podlahu kufru. Zavazadelník pojme 378 litrů zavazadel.

Motor: větřík do plachet
Přeplňovaný zážehový čtyřválec 1.6 T-GDI produkuje výkon 137 kW (186 koní). Díky tomu dokáže i30 Turbo uhánět až 219 km/h a stovky dosáhne za rovných 8 sekund. Motor využívá přeplňování turbodmychadlem, přímé vstřikování paliva a dvojité nezávislé časování sacích a výfukových ventilů. Výkon se na přední kola přenáší prostřednictvím šestistupňové manuální převodovky. Samotný čtyřválec působí velmi kultivovaně. Při volnoběžných otáčkách se musíte hodně soustředit, abyste cítili mírné chvění agregátu. O jeho přítomnosti víte pouze při vyšších otáčkách, což je u sportovně zaměřeného modelu škoda. Od dvojice velkých koncovek výfukové soustavy jsme čekali větší divadlo. Mdlý zvuk potěší při delších cestách, kdy posádku neotravuje.

Šestnáctistovka není lačná po otáčkách, musíte ji nutit. K přečasování ventilů dochází od 4 500 otáček a teprve poté lze pocítit výraznější zátah. Pro bezpečné a rychlé předjetí je proto nutné vždy adekvátně podřadit. Maximum výkonu pak vrcholí v 5 500 ot./min. Nutné je hlídat otáčky, žádné bouchnutí sazí se po sepnutí turbodmychadla nekoná. Projev motoru je až příliš uhlazený, nevýbušný, nevýrazný, nemastný a neslaný. Týdenní zkušenost velí, že agregát se hodí pro běžné používání, nikoli pro zábavné okamžiky za volantem. Motor točí se zařazenou šestkou přibližně 2 200 otáček při 90 km/h a 3 250 otáček při 130 km/h. Akcelerace testovaného exempláře nebyla nejpříkladnější a nejplynulejší. V tahu motor jemně cukal.

V průměru lze jezdit za 7,5 l/100 km, musíte se však krotit. V praxi proto počítejte se spotřebou o litr vyšší, ve městě pak kolem deseti litrů. Když se chcete trochu svézt, je nutné počítat s dvojcifernou spotřebou paliva. Ve srovnání například s Peugeotem RCZ-R má Hyundai stále co dohánět. Spotřeba vzhledem k poskytovanému výkonu je prostě vysoká.

Jízdní vlastnosti: uhlazený extrovert
Na i30 Turbo výrobce použil sportovní tlumiče a strmější převod řízení s 2,78 otáčkami mezi rejdy. Samotný podvozek se podařilo dobře odladit, takže české komunikace zvládá bravurně. Vůz drží kontakt s vozovkou velmi dlouho a v rozbitých zatáčkách nemá zadní víceprvková náprava tendenci vzhledem k tvrdšímu nastavení odskakovat.

Hyundai i30 Turbo standardně disponuje systémem FlexSteer, který umožňuje tlačítkem na volantu nastavit odpor posilovače do tří módů: Comfort, Sport a Normal. Bohužel rozdíly mezi jednotlivými módy nejsou tak výrazné, abychom si je museli popisovat podrobně. My využívali nejčastěji režim Normal nebo Sport.

S i30 Turbo jsme na jednu 53litrovou nádrž najeli pouhých 500 kilometrů. A to jsme se většinou pohybovali po nenáročné testovací trase Praha - Mladá Boleslav – Jičín. Tuto trasu dokázala i30 Turbo zdolat v nočních hodinách za 34 minut průměrnou rychlostí 116 km/h při spotřebě 9,8 l/100 km. Na této trase se nám během celkem šesti jízd podařilo dosáhnout nejnižší spotřeby 7,5 l/100 km.

Závěr: příliš jemné sportování
Hyundai i30 Turbo není sportovním vozem. Je pouze rychlejší i30, která skvěle vypadá, přináší bohatou výbavu a disponuje lepším podvozkem. K vozu nelze mít žádné větší výhrady, pokud se na něj nekoukáme optikou velmi rychlého hatchbacku. Hyundai i30 je hřebcem na uzdě, k rozletu mu totiž brání příliš uhlazený projev motoru. Za 539.990 Kč aktuálně získáte jak třídveřový, tak i pětidveřový hatchback i30 Turbo. Hyundai mezi nimi nedělá žádný cenový rozdíl a vzhledem k cenám běžné i30 korejská automobilka nepřestřelila.

Plusy:
+ řazení (přesné a krátké dráhy)
+ brzdy
+ podvozek
+ jízdní vlastnosti
+ bohatá výbava
+ výhled z vozu
+ design
+ prostornost
+ cena
+ nemá otravný systém Start/Stop
+ výkonné světlomety s natáčením
+ kvalita couvací kamery
+ automatické dojezdy u všech oken

Minusy:
- cukání motoru v tahu
- mdlý zvuk motoru oproti dvěma koncovkám výfuku
- vyšší spotřeba paliva
- přenos rázů do řízení a malá zpětná vazba
- nemožnost vypnutí stabilizace