Japonský svišť ve sportovní verzi dostal pod kapotu zcela nové mild-hybridní ústrojí. Snížení emisí si vybralo krutou daň v podobě slabšího výkonu a vyšší cenovky. Radost nám udělalo přesné řízení s příjemnou zpětnou vazbou. A taky jsme se trochu pobavili.
Suzuki Swift si už léta drží svou pozici oblíbené praktické čtyřkolky, se kterou můžete sebevědomě opustit hranice města a vydat se na nezpevněné cesty. Sportovní verzi
sluší agresivní příď i základní sedmnáctipalcová kola v dvoubarevném laku. Dobře vypadá v ostře žluté barvě, která hezky dokresluje sportovní výraz. Nejvíc se nám testovaný kousek líbí zezadu. Palec nahoru dáváme za poctivé koncovky výfuku a
mlhovku stylově usazenou do střední části zadního nárazníku.
Jdeme dovnitř. Pracoviště řidiče je na jedničku. Sportovní sedadla s integrovanou opěrkou hlavy mají opravdu povedené boční vedení a volat padne do ruky jako ulitý. Palubní deska s klasickými budíky funguje dobře. Palec nahoru dáváme za
manuální ovladače drobného 4,2´´ displeje. Radost nám kazí jen tvrdé plasty a zastaralý infotainment. Ten vystihují dva zásadní nedostatky –
mizerná grafika a pomalá odezva, ani spolupráce s mobilem není nic moc. Při couvání jsme si taky moc komfortu neužili. Výhled kameře částečně narušuje nárazník, takže se na ni radši moc nespoléháme a využíváme pouze akustický signalizační systém. Z asistenčních systémů jsou dále k dispozici automatické LED světlomety, adaptivní tempomat, asistent pro jízdu v pruhu. Celkově se nemůžeme ubránit pocitu, že je v tom malém autě nějak nepatřičně
hodně místa. Překvapivě pohodlně se totiž sedí na zadních sedadlech. Když půjdeme hodně do detailu, vytkneme snad jen stísněný prostor pro řazení. Zavazadelník nabízí
solidních 265 litrů. Počítejte ale s tím, že ve sportovní verzi nenajdete rezervu ani dvojité dno.
A teď to nejdůležitější. Pod kapotou se ukrývá mild-hybridní ústrojí, zcela nový motor i převodovka. Přes všechny inovace má hybrid nižší výkon (95 kW/5500 ot.) než jeho spalovací předchůdce (103 kW/ 5500 ot.). Točivý moment si polepšil z 230 N.m při 2500 ot. na 235 N.m dostupných od 2 000 otáček za minutu. Překvapením je objemná lithium-iontová baterie 48V, která je umístěná pěkně nízko pod sedadlem spolujezdce. Hybridní ústrojí se pojí výhradně s šestistupňovým manuálem, který
řadí hladce a přesně. Dokonce má o zhruba 10 % kratší dráhy než spalovací předchůdce. Hybridní ústrojí zvýšilo hmotnost Swiftu o 50 kg a to je v kombinaci se slabším výkonem znát na schopnosti ostrého rozjedu. Z nuly na sto to uměl čistě spalovací svišť vytáhnout za 8,1 vteřiny. S hybridem jsme na tom o vteřinu hůř.
Potěšil nás
hezký zátah už od nízkých otáček. Přesto všechno ale není tak ostrý, jak bychom si přáli. Pár kilowatt navíc by mu slušeno. To podvozek se povedl. I typické okreskové výmoly zvládá s přehledem. Svišť na vozovce hezky seděl a díky přesnému řízení s příjemnou zpětnou vazbou jsme si s ním užili i trochu té zábavy. A jak je na tom hybrid se spotřebou? No, pokud stejně jako my logicky očekáváte nižší spotřebu ve srovnání s čistě spalovacím předchůdcem, jste (společně s námi) na omylu. Udávaná spotřeba 5,6 l/100 km je na desetinu stejná u obou verzí. Podle údajů výrobce tak dochází pouze ke snížení emisí z původních 135 g/km na 125 g/km.
Co na to říct?
Hybridní Swift Sport vypadá velmi dobře. Co se týče jízdních vlastností, zachovává si většinu svých předností. Jenže progres směrem vzhůru se nekoná. Hybridní ústrojí přináší pozitivní změnu v oblasti snížení emisí CO2
na úkor výkonu, hmotnosti a ceny, která se vyšplhala z původních 480 tisíc na 524 900 korun.
+ prostorná kabina
+ pohodlné sedačky
+ přesné řazení
+ solidní dynamika
- vyšší cena
- slabší výkon ve srovnání s předchůdcem
- zastaralý infotainment
- stejná spotřeba s čistě spalovacím předchůdcem